Zuzana (37) v dětství bydlela v kanále: Obtěžovali ji pasáci: Dnes pomáhá bezdomovcům
Dětství strávila postupně s alkoholickými rodiči, v kanále, u prostitutky, mezi bezdomovci a u faráře. Život se se Zuzanou Havrilovou (37) pranic nemazlil, ale přesto dokázala všechno překonat a dnes vede spokojený život.
Zuzana z Prešova se narodila jako jedna ze sedmi sourozenců. Odmalička snášela nadávky rodičů-alkoholiků, ale pohár její trpělivosti přetekl, když jí bylo 12 let. Na začátku léta matka Zuzanu bezdůvodně zmlátila, a mladá dívka proto utekla z domova. „Neměla jsem kam jít, tak jsem přespávala na sídlišti v kanále,“ popisuje těžké období listu pro Plus Jeden Deň. I přesto, že spala Zuzana v kanále, stále chodila do školy a sbírala jednu jedničku za druhou.
Dívka nebyla o hladu díky dobrotě spolužáků, kteří se s ní dělili o jídlo. Zuzana se k nim domů také chodila mýt. Za celou dobu, co žila na ulici, ji navíc nikdo z nich neprozradil, což dnes považuje za neuvěřitelné. „Život v kanále byl těžký. V noci kolem mě běhali potkani, z toho jsem měla hrůzu. Když vidíte jen svítící oči a nevíte, co po vás leze, je to něco strašného,“ vrací se k otřesnému dětství.
V kanále přežila statečná dívka celé léto. Když se začalo ochlazovat, přijel do Prešova nevlastní strýc a vzal ji do Kežmarku. Tam se Zuzany ujala prostitutka, u které zůstala, dokud ji nezačal obtěžovat pasák. „Nechápala jsem, co se děje. Ale ona to jako zkušená žena věděla, a poradila mi, abych odešla,“ sdílí Zuzana další těžkou zkušenost.
Dívka pak chvíli přebývala v Kežmarku, na nádraží s bezdomovci. Naštěstí se o ní ale brzy dozvěděl farář Marián Kuffa a dojel si pro ni. „On je můj zachránce. Byla jsem takový rebel, našel mě s cigaretou v puse,“ vzpomíná na osudové shledání Zuzana. Faráře Kuffu dnes považuje, vedle svého manžela, za nejdůležitějšího muže svého života.
Marián Kuffa spolu se sestrou Gitkou dostali Zuzanu do pěstounské péče. „Farář rozhodl, že se musím naučit ženskosti, a poslal mě studovat na sociálně-pedagogickou akademii,“ vypráví Zuzana. Na akademii navázala na úspěšné studium základní školy a podařilo se jí odmaturovat se samými jedničkami.
V osmnácti ale zatoužila po návratu k rodičům, což zpětně vidí jako chybu. Vlivem okolností se Zuzana ve 30 znovu stala na čas bezdomovkyní. Dnes ale vůči nikomu zpětně zášť necítí.
Naopak je velmi šťastná. Má milujícího manžela, tři dcery a pomáhá lidem bez domova. „Kdo si nezažil, čím procházejí, ten je nikdy nepochopí,“ říká. Bezdomovce si Zuzana často bere domů, nechá je osprchovat, ostříhá je, oholí a dá jim najíst. Na cestu jim pak věnuje hygienické potřeby.
„Jsou tak šťastní, že se to nedá popsat,“ popisuje. Lidé jsou dnes podle ní ze všeho vystresovaní a jsou příliš materialističtí. „Ale člověk toho moc nepotřebuje. Nepotřebujeme deset kabátů. Máme mnoho přebytků a neumíme se podělit s chudými,“ uzavírá.
Víc takových lidí,jako je Zuzana...sama nevím,jestli bych to dokázala,u ní to vyplynulo z její těžké životní zkušenosti,ale stejně"klobouk dolů"