Vytvořila deset rekordů v ručních pracích. Jen se třemi prsty
Zásah 22 000 volty poznamenal život Miluše Hrnčířové (65) z Hněvic na Litoměřicku. Přežila, přišla ale o levou ruku. Na pravé jí zůstaly jen tři prsty. Přesto dokázala téměř nemožné. Stala se desetinásobnou rekordmankou v ručních pracích. Nejčerstvější rekord ve výrobě korálkových květin vytvořila letos v červnu v Pelhřimově.
„Natírali jsme trafostanici. Měla být vypnutá, jeden z kolegů ji ale zapnul. Zajiskřilo to, výboj mi projel nohou, shodilo mě to ze štaflí. V první chvíli jsem nic necítila. Pak jsem ztratila vědomí a když jsem přišla k sobě, začalo peklo,“ popsala hrůzné okamžiky, které prožila před 22 lety.
Rozhodla se bojovat
V té době byla její dcera ještě malá, rozhodla se proto bojovat. Tři prsty, které jí zůstaly, začala hned procvičovat. „Zařekla jsem se, že budu dokonale soběstačná,“ řekla. Ještě v nemocnici se vrhla na ruční práce, které měla ráda od dětství. K údivu všech začala vyšívat a malovat obrázky.
Bez ruky háčkuje, navléká korálky
Dnes je v ručních pracích desetinásobnou rekordmankou. První certifikát získala v roce 2006, a to za navlékání korálků. Rekordní jsou i její největší háčkovaná ryba, miniaturní korálkoví andělé, obrázky malované kávou či 100 háčkovaných šatiček na 13 centimetrů vysoké panenky. Je také rekordmankou v rychlostním opisování textu šesti různými způsoby. Zálibu v ručních pracích vypěstovala i ve své vnučce Karolínce (3). I ona vytvořila korálové panenky, za něž v Pelhřimově obdržela certifikát.
Mame v rodine pribuzneho, ktery po tezke autonehode (zavinene opilym ridicem jedoucim v protismeru na dalnici) nenavratne oslepl a v tele ma asi vic sroubu, nez kosti. Lekari mu rekli, ze uz nikdy nebude chodit. Stale bojuje s infekcemi, protoze jeho telo tyto srouby a desticky odmita. Ale on bojuje, neplace, nestezuje si. Jezdi vytrvale po ruznych institutech, kde ziji tezce postizeni lide a dodava jim silu bojovat a vraci ztracene sebevedomi. Vystupuje v televizi a v rozhlase a siri jeho nezmernou pozitivni energii. Denne cvici, behem jednoho roku po nehode se naucil Brailovo pismo, prosel velmi narocnou a intenzivni fyzioterapii, aby mohl znovu chodit (chodi o holi) a pomaha jinym postizenym lidem vratit se zpet do normalniho zivota. Lidi, kteri pres neprizen osudu bojuji a nevzdavaji se, si velice vazim a hluboce se pred nimi sklanim. Vzdycky, kdyz mam slabou chvilku a narikam, jak je ten zivot tezky, tak si vzpomenu na naseho pribuzneho a pak se zastydim sama nad sebou. Vsechno je to hlavne o vuli. Staci jen chtit. Ale OPRAVDU chtit. Pak i to, co se zda nemozne, se muze stat realitou. Pani Hrncirove drzim palce a pridavam se k nazoru blackpepper. Pani Hrncirova je i pro mne prava hrdinka, stejne jako nas pribuzny. O techto lidech by se melo vic psat. Ne o tom, ze nejake radoby umelkyni vylezlo nadro. Pani Hrncirova, i ja Vam preji hodne zdravi a hodne takovych dalsich nadhernych rekordu
. I Vase malovani kavou me nadchlo. Moc si Vas vazim 
.