Propadáky důchodové reformy. Na čem si politici vylámali zuby a co chystá Jurečka s Fialou

Snahy o reformování důchodového systému jsou tu s námi v podstatě již od vzniku samostatné České republiky. Mnoho vlád transformaci penzijního systému deklarovalo jako jednu ze svých priorit, ukazuje se však, že jde o vcelku komplexní a dosti obtížně proveditelný úkon s přinejlepším velmi nejistými výsledky. Ke konkrétním krokům se tedy za poslední tři dekády odhodlala jen hrstka českých politiků, někdy spíše neúspěšně.

V Česku dlouhodobě většina lidí spoléhá ve stáří zcela na pomoc státu, tedy tzv. I. pilíř. Během svého produktivního života odvádí občan státu na důchodovém pojištění určité procento ze svého výdělku, ze kterého se pak financuje právě vyplácení starobních penzí. S momentálním demografickým vývojem, kdy se zvyšuje podíl důchodců ve společnosti, však vzniká reálný problém, kdy by se časem penzijní systém mohl propadat do dluhové spirály. Finance odvedené na důchodovém pojištění totiž ani dnes zcela nepokrývají výdaje na vyplácení starobních penzí. Poohlížet se po nějakém dlouhodobějším řešení zmíněné situace tedy dává smysl.

Plány tu jsou odjakživa

S nápadem na financování starobních důchodů odděleného od státního rozpočtu přišla řada politiků již koncem první vlády Václava Klause (ODS) okolo roku 1995. Druhá Klausova vláda měla v následujícím roce dokonce zavedení dalšího „fondového“ pilíře ve svém prohlášení. Vzhledem k jejímu krátkému trvání však nedošlo ke konkrétním akcím k jeho zavedení. Plán na zavedení II. pilíře byl pak dalšími politickými reprezentacemi odsouván na neurčito.

Počátek nového tisíciletí provázely neshody ohledně reforem mezi politickými stranami, k hmatatelnějším změnám se nakonec tedy dostala až vláda Petra Nečase (ODS) v rozmezí let 2010-2013. Ta roku 2011 prosadila tzv. Malou důchodovou reformu a o dva roky později Velkou důchodovou reformu (tj. zavedení II. důchodového pilíře).

Fialova vláda řeší rozpočtové trable: Navýšení důchodového věku je nevyhnutelné, míní ekonom

Malá reforma přinesla řadu parametrických změn ve vypočítávání výše penzí. Mezi hlavní změny patřilo mimo jiné výraznější zohlednění zásluhovosti, kdy lidé s vyššími příjmy dostali také vyšší vyměřené důchody. Zároveň však měla garantovat, že nízkopříjmovým skupinám nebudou důchody klesat. To souvisí i se zavedením pravidelných automatických valorizací, jejichž cílem bylo i zamezení populistických kroků vlády, kdy by v období těsně před volbami mohla zvyšovat penze, a tak si v podstatě „kupovat“ hlasy voličů.

S Velkou důchodovou reformou si pak lidé mohli dobrovolně s podporou státu spořit ve druhém důchodovém pilíři do fondu provozovaného soukromou penzijní společností. V praxi to vypadalo tak, že klient si pravidelně vkládal do fondu dvě procenta svého hrubého výdělku, přičemž stát mu k němu přidal tři procenta ze sociálního pojištění. Zvláště výhodný měl být tento systém pro vyšší příjmové skupiny a podnikatele.

Zpackaný II. pilíř

Na podobu obou Nečasovou vládou provedených reforem se záhy sesypala kritika ze strany tehdy opoziční ČSSD, přičemž Velká důchodová reforma se dočkala výtek i z řad ekonomických expertů. Proti jejímu zavedení se vyslovil i tehdejší prezident Václav Klaus. Nejkontroverznějšími body bylo údajné elitářské zaměření reforem, kdy by si ve výsledku nejvýrazněji polepšily vyšší příjmové skupiny. Těm s nižšími příjmy by naopak důchod v menší míře reálně klesal, náplastí na tento propad pak měly být pravidelné valorizace, díky kterým by i osoby s nižšími výdělky v předchozích zaměstnáních zaznamenaly lehký nárůst.

Záchranáři půjdou do důchodu dříve. Komunistickým pohlavárům penze klesnou, rozhodli poslanci

Ve výsledku se II. důchodový pilíř nedočkal velkého ohlasu ani u veřejnosti. Zájem o spoření v něm projevilo za tři roky jeho fungování pouze něco málo pod 85 000 osob. Tento pilíř byl tedy nakonec k začátku roku 2016 zrušen vládou Bohuslava Sobotky (ČSSD). Plán na zrušení II. pilíře dokonce ČSSD avizovala již před volbami, svému slibu tedy ve výsledku dostála.

Maláčová to nechala na další vládě

Částečným neúspěchem skončil i další návrh na penzijní reformu, jenž byl předložen někdejší ministryní práce a sociálních věcí Janou Maláčovou. Ta měla v plánu zavést základní garantovaný důchod ve výši 10 000 Kč a financování důchodového systému z více zdrojů, než je pouze důchodové pojištění. Navrhla taktéž vyplácení výchovného ve výši 500 Kč za každé vychované dítě nebo dřívější odchod do důchodu pro náročné profese.

Jelikož však své návrhy Maláčová představila chvíli před volbami, stalo se zavedení některých z nich úkolem pro vládu Petra Fialy (ODS), konkrétně pro nového ministra práce a sociálních věcí Mariana Jurečku (KDU-ČSL). Resortu se pod Jurečkovým vedením podařilo prosadit od ledna roku 2023 zavedení zmíněného výchovného ve výši 500 Kč za každé dítě. Sněmovnou na začátku letošního listopadu rovněž prošlo snížení věkové hranice odchodu do důchodu pro zdravotnické záchranáře, kterým vznikne nárok na penzi podle počtu odpracovaných směn o 2,5 až 5 let dříve. Jurečkovi se také podařilo prosadit svůj návrh na symbolické snížení starobní penze prominentům totalitního komunistického režimu. Za každý rok ve funkci by jim měly důchody klesnout o 300 Kč do maximální výše 3 000 Kč.

Premium

Odchod do důchodu: Jurečka chce zvýšit hranici, ekonom zmínil problém Husákových dětí i náročných profesí

Co chystá Fiala s Jurečkou?

Jurečka v dubnu letošního roku také ustavil pracovní tým, jenž by se měl věnovat plánování další velké důchodové reformy. Očekává se přitom, že finální návrh by měl být předložen po uplynutí první poloviny roku 2023. Přinést by měl podle všeho rozsáhlé parametrické změny mířené ke zvýšení ufinancovatelnosti penzijního systému.

Podle Jurečky by se od roku 2030 měla zvýšit i hranice odchodu do důchodu z nynějších 65 let. Rok 2030 je kritickým především proto, že okolo něj začnou odcházet do důchodu populačně silné ročníky tzv. Husákových dětí. „Po roce 2030 se nevyhneme tomu, abychom prodloužili věk pro odchod do důchodu. Prodlužuje se věk dožití, průměrný věk obyvatel, jsme déle ekonomicky aktivní,“ uvedl k problematice Jurečka.

Podle vyjádření premiéra Petra Fialy (ODS) však navyšování věkové hranice odchodu do důchodu za současné vlády nehrozí. „To určitě v průběhu našeho volebního období nenastane. Ten odchod do důchodu v 65 letech bude platit,“ uvedl v pořadu Blesku Ptám se, pane premiére Fiala s tím, že věk odchodu do důchodu se prověřuje každých pět let.

„Co je ale naprosto zásadní téma, a mě mrzí, že k tomu nedošlo dříve, tak je solidní důchodová reforma. A to je úkol naší vlády. Tu musíme připravit ještě v průběhu našeho volebního období. Reforma je nutná, aby lidé, kteří jsou dnes mladší než 40 let, měli šanci, že budou mít slušnou penzi,“ shrnul premiér plány ohledně penzijního systému.

Důležitá je podle něj prý široká shoda na reformě napříč politickým spektrem, s čímž v souvislosti připomněl fiasko Nečasovy vlády. Stávající valorizace penzí podle něj v ohrožení nejsou. „Na valorizace penzí je nastaven mechanismus. NERV (Národní ekonomická rada vlády) navrhuje určitou úpravu, ale ten princip by zůstával,“ ubezpečil Fiala veřejnost.