Stigma dávek obírá Čechy o peníze: Stydí se a bojí se administrativy. MPSV láká na úřad přes SMS
Stigmatizace přijímání dávek se začíná projevovat na českých peněženkách. Ačkoliv se totiž zvyšují náklady na život, ale příjmy už tolik ne, Češi se zdráhají požádat o pomoc u státu. Na to, že se lidé stydí zajít na úřad – či si naklikat žádost na internetu –, upozorňují odborníci, ale i ministr práce a sociálních věcí. Blesk Zprávy se zajímaly, co vše lidem brání v tom, aby si o pomoc řekli. Občas v tom hraje roli nejen stud, ale i strach a administrativní zátěž. I přes všechny tyto překážky však v posledních měsících počet příjemců stoupá.
Češi se potýkají s krizí a jejich příjmy klesají. Inflace totiž nadále stoupá a dosahuje už rekordních 18 %. Vedle toho se potýkáme s energetickou krizí, ale také s dopady války na Ukrajině, která zdražuje další suroviny a nechává svět a ekonomiku v určité nejistotě.
I přes to všechno si ale někteří Češi neříkají o pomoc – respektive o přídavky a dávky, na které mají nárok. Vychází to z několika průzkumů a například i z analýzy projektu Neviditelní. Iniciátoři projektu se ptali lidí, kolik peněz na měsíc považují za adekvátní, jak se jim daří šetřit, kdo jim se situací pomáhá, ale například i na to, jaké přídavky od státu mají. Vyšlo najevo, že přes 40 % oslovených lidí si o dávky vůbec neříká.
Stud, nevědomost, strach i předsudky
Důvodů, proč se lidé nehrnou na úřady, je hned několik. Co však může převažovat, je nejspíše stud. Na to upozorňoval i ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka (KDU-ČSL). „Máme informace, že je to nějaká stigmatizace, proto jsme se snažili to udělat plně digitální a rozšířit tu komunikaci a reklamu. Aby lidé měli informace. Pokud to i tak neudělají, pak si říkám, co ještě udělat více, aby ta stigmatizace nebyla,“ konstatoval na setkání s novináři už před pár měsíci.
Podle Kateřiny Jarošové z projektu Neviditelní je stud rozhodně důležitým faktorem, proč se lidé na úřady příliš nehrnou. „Stud je strašně důležitý, ten stud, že se vůbec ocitám v té situaci a že potřebuji pomoc verbalizovat,“ objasnila.
Jiní experti navíc dodávají, že se k různým formám pomoci vztahuje i stigma, že se jedná o vyjídání rozpočtu. „V Česku je velký problém také s tím, že dávky byly často prezentovány jako něco negativního. Mluvilo se o zneužívání, o tom, že nepřizpůsobiví parazitují na systému. Drtivá většina výstupů politiků směřovala k tomu, jak dávky znepřístupnit,“ uvedl pro Radio Wave sociolog Petr Topič.
Blesk Zprávám Jarošová upřesnila i další obtíže. „Primárně tam hraje roli to, že ti lidé si v této turbulentní době ani neuvědomují, že na ty dávky vůbec mají nárok, protože je to třeba poprvé v životě, kdy se do takové situace dostávají,“ vysvětlila.
Další překážkou je rovněž to, že vyřízení dávky či přídavku může trvat dlouho. Ať už její vyřízení a potvrzení, tak i to, než peníze vlastně přijdou na účet. „Mnohdy hraje roli vysoká náročnost získávání té samotné dávky. Lidi často odrazuje informace, že se na vyřízení čeká dlouho a že to vyžaduje řadu administrativních kroků. Od respondentů také víme, že se nechají odradit prvním neúspěchem; že když už na ten Úřad práce dorazí a chybí jim nějaké podklady, zdá se jim vlastně, že už jim to prostě za to nestojí,“ dodává.
Oslovili jsme i samoživitelku Terezu (42), která v současnosti využívá přídavky na dítě a slevu na dani. „Využívám přídavky na dítě. Sice pracuji a bydlím u otce, ale jsem samostatná jednotka, tak jsem se do toho průměru vešla. Plus zvýhodnění na daních,“ uvedla. Svěřila se i s tím, že jí chyběla osvěta a na úřadě se cítila tak, jako by ji tam úřednice nechtěly a snažily se ji odradit. Doplnila, že kdyby nebydlela u tatínka, nejspíše by na tom byla mnohem hůře.
Cení si v tomto případě neziskových organizací, kde podle ní dokážou v mnohém poradit a člověka nasměrovat, aby věděl, co má vyplnit, s čím má počítat a co vlastně dělat, když se dočká nějakého odmítnutí. „Když si člověk dojde na úřad, odejde odtamtud se sklopenýma ušima a prostě ví jenom, že je všechno špatně a nikdo mu moc neporadí. Pracovnice v neziskovách ale ví, na co má člověk právo a na co se má člověk ptát. Dojdou s vámi i na úřad a pak je vidět ta změna,“ uvedla s tím, že o tom slýchá od jiných maminek, které občas na úřad zavítají.
Jarošová: Musíme být za sebe odpovědní, kolikrát stačí člověka popostrčit
Jarošová v tomto zdůrazňuje, že jen málokdy se povede přinést na úřad všechno potřebné hned napoprvé. I proto je mnohdy neziskový sektor důležitý – aby člověka podpořil, poučil a případně ho i popostrčil k tomu, aby si pro dávku zašel a dokonal její vyřízení. V tomto ohledu pomáhají i Neviditelní, kde se mimo rad snaží člověku vysvětlit, že na žádosti o dávky není nic špatného a že se každý může ocitnout ve špatné situaci. Podle odbornice pomáhá lidem i ujištění, že v tom navíc nejsou sami.
Kolikrát tak stačí člověka „popostrčit“ a otevřít mu ty první dveře, jak podotýká Jarošová. „Kolikrát se ukáže, že jsou lidé jen zacyklení v negaci, a když jim ty dveře otevřete, naskočí do toho už často sami. Není ale univerzální recept a my se prostě snažíme, aby si veřejnost uvědomila, že neviditelným se může stát vlastně každý z nás. A může to být soused na patře i naše babička,“ uvádí pro Blesk Zprávy.
Dodává, že většinou i lidem v prvních telefonátech vysvětlují, že tu pomoc potřebují, mají být v tomto odpovědní a že na to mají nárok, když celý život platí daně a poctivě se živí.
V rámci rozhovoru se Jarošová zmínila i o dalším problému, který mnoho laiků nenapadne – a to je strach ze samotné cesty na úřad. S tím se podle ní potýkají hlavně senioři, kteří vedle studu bojují i s tím, aby po cestě někde neupadli, aby měl úřad bezbariérový přístup apod. I to je podle ní extrémně důležité a musí se to řešit.
MPSV oslovuje příjemce přímo. Od Jarošové má rezort pochvalu
I přesto, že se potkáváme s názory, že se lidé reálně stydí dávky přijímat – či vůbec neví, že na ně mají nárok –, příjem různých typů pomoci se zvyšuje. „Z dostupných údajů vyplývá, že k určitému vzestupnému trendu určitě dochází. Viditelné je to nyní například u příspěvku na bydlení. Za září jsme vyplatili více než 188 tisíc těchto příspěvků v celkovém objemu převyšujícím 766,5 milionů korun. Za srpen to bylo bezmála 138 tisíc příspěvků. I ve srovnání s loňským zářím počet příjemců příspěvku na bydlení meziročně vzrostl o více než 32 procent, a objem vyplácené částky poskočil dokonce o téměř 40 procent,“ informuje Blesk Zprávy mluvčí MPSV Jakub Augusta.
MPSV dlouhodobě pracuje na tom, aby se výplata dávek zjednodušila. Využívá k tomu nový formulář, ale i digitalizaci. „Zaměřujeme se především na lepší informovanost, dříve proběhla kampaň k příspěvku na bydlení, zmínit lze také Deštník proti drahotě nebo postupnou digitalizaci a zjednodušování žádostí. Nyní také vůbec poprvé přistupujeme k cílenému oslovování potenciálních příjemců dávek, nyní se zaměřujeme na přídavky na dítě,“ dodává Augusta.
Lidem tak nyní chodí SMS zprávy, kde jim MPSV nabízí pomoc. Například díky jednorázovému příspěvku 5 tisíc na dítě se podle mluvčího zjistilo, že na příspěvek na dítě má nárok zhruba 90 tisíc rodičů, ale dosud o něj nepožádali.
Mluvčí nám dodal i graf, kde je vzestup příjemců vidět. Dodáme, že výkyv u mimořádné okamžité pomoci způsobil příchod ukrajinských uprchlíků – MOP nahradila humanitární dávka.
Jarošová z projektu Neviditelní v tomto ohledu MPSV chválí. Je podle ní vidět, že se snaží lidi opravdu informovat a kontaktovat a vytahuje i další problémy, se kterými se česká populace potýká. Samotná digitalizace a možnost vyřízení dávky z domova je podle ní určitě krok správným směrem. A zdůrazňuje, že v případě, že by člověk nevěděl jak na to, může si zavolat do jedné z dostupných poraden.
Vše tu bylo, jen se to nějak v devadesátkách za potlesku V.H. rozkradlo, rozdalo a zprivatizovalo. Odpadní teplo z elektráren se mělo využít v SEMPŘE Tušimice ve sklenících, měli jsme mít zeleninu i v zimě. Dnes je to senzace, ale díky sametu se vše rozbilo a skleníky padly!! Je fakt, že nebýt socialismu, jsme na tom dnes jak ve Švýcarsku. Bohužel. V padesátkách se sedláci rvali o půdu, položili i životy, dnes úrodná pole hyzdí nesmyslné montovny, haly. Díky neodsířeným elektrárnám se lidem žijících na severu znehodnotilo bytí!!!! Dnes musí k tomu platit nehorázné peníze. Tady nikdy nebyla demokracie, ale anarchie a kamarádčovství havlových povalečů.