Sobota 27. listopadu 2021
Svátek slaví Xenie, zítra René
Zataženo, sněžení 2°C

Profesor a voják z povolání: Kdo je Zemanův vrchní lékař? A další doktoři prezidentů

  • Autor: Forejt Jindřich,Mii,ČTK - 
    24. 10. 2021
    05:00

    Nejsledovanějším doktorem v Česku je nyní prof. MUDr. Miroslav Zavoral (67), ošetřující lékař prezidenta Miloše Zemana (77) a současně ředitel Ústřední vojenské nemocnice v Praze. Kdo se ale staral o zdraví předchozích prvních mužů naší republiky?

    Byli mezi nimi nositelé zvučných jmen, která dnes nesou ulice a památné budovy. V rámci své odbornosti se stále těší pověsti respektovaných kapacit. Jejich životní osudy jsou poutavé, inspirativní i smutně tragické. Byli to založením extroverti i introverti, vědě a výzkumu oddaní akademici, dobrodruzi, ale také straničtí kádři a kariéristé. Do této pestré skupiny patří – mimochodem – také jeden mocí posedlý gynekolog, prvorepublikový svobodný zednář nebo muž, kterého Karel Čapek označil za národního lékaře.

    Sbor kapacit, jejichž úkolem bylo pečovat o kondici a zdraví československých a českých prezidentů, se dá rozdělit do dvou skupin. Předně jsou to osobní lékaři, kteří byli se svými prominentními pacienty v častém nebo pravidelném kontaktu. Vedle nich se pak ustavila skupina konzultantů, špiček různých oborů, kteří byli povoláváni spíše ad hoc. A jak snášeli své nemoci, vyrovnávali se s bolestí a čelili nejistotě vyplývající ze zdravotních problémů samotní prezidenti, jejichž životy – včetně soukromí – byly a jsou vnímány jako věc veřejná?

  • 1.TOMÁŠ GARRIGUE MASARYK (1850 – 1937)

    „Již dříve jsem měl úřad složit… Prosím vás, zprostěte mne té funkce. Nemohu dělat figuranta. Člověk nezdravý má nezavazet.“ Tato osudová slova adresoval prezident T. G. Masaryk svým nejbližším krátce před svou abdikací v roce 1935. Bylo mu 85 let.

    Unikátní brněnská výstava o TGM v atomovém krytu 10-Z v Husově ulici potvá do 11. listopadu. Unikátní brněnská výstava o TGM v atomovém krytu 10-Z v Husově ulici potvá do 11. listopadu. | Blesk:Jiří Nováček

    První prezident Československé republiky se zprvu těšil relativně dobrému zdraví. Už na jaře 1921 ale prodělal těžkou chřipku a vůbec poprvé došlo k obsazení funkce prezidentova lékaře, stal se jím Ladislav Syllaba. Masarykovy vážné zdravotní problémy začaly v roce 1934. Prodělal mrtvici, při čtvrté prezidentské přísaze mu museli napovídat, při vojenské přehlídce ho podpírali, nezvládal se podepsat.

    V prosinci 1935 abdikoval a poslední etapu svého života strávil na zámku v Lánech, kde mu bylo k dispozici i početné lékařské konzilium. O zdravotním stavu bývalé hlavy státu byly stále vydávány oficiální tiskové zprávy.

    Prof. Ladislav Syllaba

    První osobní lékař prezidenta Masaryka, se narodil 16. června roku 1868 v Bystřici u Benešova a zemřel 30. prosince v Praze, byl to syn starosty a hostinského a lékařskou fakultu vystudoval na Karlo-Ferdinandově Univerzitě v Praze, jeho specializací se stalo vnitřní lékařství.

    Po vzniku Československé republiky roku 1918 se stal členem Revolučního národního shromáždění a v parlamentu se zabýval především lékařskými a vysokoškolskými tématy. Pro jeho odbornost si ho prezident Tomáš G. Masaryk vybral jako svého osobního lékaře a oba muži se stali přáteli, Masaryk Syllabu často žádal, aby se stejná péče jako jemu dostala každému nemocnému. Spisovatel Karel Čapek Ladislava Syllabu nazval národním lékařem. Syllaba mimo jiné působil na poliklinice prof. Josefa Thomayera, ale věnoval se také vědeckému výzkumu. Byl autorem řady objevných prací z oblasti neurologie, hematologie (jako první vyšetřoval krev na bilirubin), kardiologie a o nemocech zažívacího traktu a plicních chorobách.

    V roce 1901 byl jmenován docentem patologie a terapie nemocí vnitřních, profesorem pak o osm let později. A není bez zajímavosti, že v roce 1919 patřil k zakládajícím členům národní lóže Svobodných zednářů, v jejímž čele stál sedm let. V jeho odborných stopách se vydal i syn Jiří Syllaba, který patřil k uznávaným lékařům-diabetologům.

    Prof. MUDr. Arnold Jirásek

    Narodil se 3. července 1887 v Praze a zemřel 28. července 1960 v Praze. Od třicátých let patřil ke členům lékařského konzilia prezidenta T. G. Masaryka a širokou veřejnost zaujal i tím, že 28. října 1939 operoval studenta Lékařské fakulty Karlovy univerzity Jana Opletala, kterého na protinacistické demonstraci zasáhla do břicha střela z revolveru. Rozhodně ale nelze říci, že by byl do té doby neznámý. Vzdálený příbuzný spisovatele Aloise Jiráska promoval na pražské lékařské fakultě v roce 1910, poté externě pracoval na II. lékařské klinice u prof. Josefa Thomayera.

    Po absolvování vojenské služby v Korutanech a v Haliči byl roku 1926 jmenován řádným profesorem a přednostou I. chirurgické kliniky. Významně zasáhl do vývoje všech chirurgických oborů a stál u zrodu české neurochirurgie. Patřil k populárním osobnostem veřejného života své doby. Byl pokládán za nadaného rétora a jeho pečlivě připravované přednášky byly poutavé po stránce obsahové i formální, často je doprovázely různé demonstrace. I proto se těšily velkému zájmu.

    Byl autorem skript, monografií, téměř dvou set vědeckých pojednání, ale také například učebnice pro zdravotní sestry. Patřil k uznávaným diagnostikům. Angažoval se v mnoha domácích i zahraničních odborných, vědeckých a stavovských společnostech, spolcích a korporacích. V letech 1935 – 1951 byl přednostou Ústavu pro válečnou chirurgii. V roce 1955 se stal akademikem ČSAV a od roku 1956 vykonával funkci ředitele laboratoře pro neurochirurgii. Ovlivnil vývoj prakticky všech chirurgických oborů, hodně úsilí věnoval poskytování správné péče pacientům. Jeho terminus technicus náhlé příhody břišní svědčí o schopnosti brilantního odborného vnímání a předvídavosti.

    Prof. MUDr. Kristián Hynek

    Narodil se 15. září 1879 v Mnichově a zemřel 11. ledna 1960 v Praze. Také on patřil k týmu lékařů prezidenta T. G. Masaryka, uplatňoval zde především své znalosti hematologie. Po promoci na pražské lékařské fakultě v roce 1903 začal pracovat jako externí lékař, později jako asistent na I. lékařské (interní) klinice u profesora Emericha Maixnera. V roce 1912 se habilitoval z patologie a terapie nemocí vnitřních, o šest let později byl jmenován mimořádným profesorem.

    Rok po vzniku Československé republiky odešel do Bratislavy, kde se stal přednostou I. interní kliniky, byl jmenován řádným profesorem a v letech 1919 – 1921 byl prvním rektorem Komenského univerzity. V největším slovenském městě kromě jiného založil i Bratislavské lekárske listy, které dlouhá léta redigoval. Vychoval novou generaci slovenských lékařů, kteří se později zasloužili o vznik samostatných lékařských škol.

    Po smrti profesora Ladislava Syllaby byl povolán zpět do Prahy. V roce 1931 byl jmenován řádným profesorem Univerzity Karlovy a přednostou I. interní kliniky, kterou vedl až do roku 1949. Jeho vědecká činnost měla největší význam pro obor hematologie, ze které se nejvíce věnoval problematice hemokoagulace, tedy srážení krve.

  • 2.EDVARD BENEŠ (1884 – 1948)

    Ač nadšený sportovec, už od mládí ho sužovaly zdravotní obtíže. Když se stal v roce 1935 poprvé prezidentem, trpěl mj. těžkými migrénami, což zřejmě souviselo s Menièrovým syndromem (nemocí vnitřního ucha), který mu byl diagnostikován. V roce 1947, kdy už byl dva roky opět prezidentem, zůstaly veřejnosti utajeny dva těžké záchvaty mrtvice (menší zřejmě prodělal i v exilu). Sílící neduhy se začaly projevovat v Benešově chování. Abdikoval v červnu 1948, zemřel 3. září téhož roku.

    Video Edvard Beneš je tragická osoba českých dějin, říká o ustoupení Gottwaldovi děkan práv - Jaroslav Šimáček, Blesk Zprávy

    Prof. MUDr. Josef Pelnář

    Narodil se 16. listopadu roku 1872 v Domažlicích a zemřel 29. října roku 1964 v Praze.

    V roce 1934 se stal stálým konzultantem a členem lékařského konzilia T. G. Masaryka a právě pod jeho vlivem začaly být vydávány objektivnější zprávy o prezidentově zdravotním stavu. Patřil také mezi lékaře, kteří byli u Masarykova úmrtního lože v Lánech v září 1937. Stejně jako jiní, kteří se o prezidenta starali, patřil ke špičce ve svém oboru. Josef Pelnář vystudoval lékařskou fakultu pražské univerzity. Doktorem veškerého lékařství byl promován v r. 1897. Později se staral i o Beneše.

    Nejdříve pracoval v Ústavu patologické anatomie,

    Přečtěte si pokračování článku s předplatným Premium
    Získejte neomezený přístup již od 49 Kč měsíčně

    Chci předplatné Premium
Další videa