18°C
Špidla o Zemanovi, Sobotkovi a ČSSD: Autismus vnuka mu otevřel oči, teď fotí ptáky
Video se připravuje ...
Zatímco sociální demokracie bojuje o politickou budoucnost a důstojnost, Blesk Zprávy vyzpovídaly někdejšího šéfa strany Vladimíra Špidlu. Bývalý premiér a eurokomisař zavzpomínal na klíčové i smutné momenty své vlády. Například na to, že po povodních v roce 2002 při dešti nemohl usnout. Ale i na to, jaká byla řeč s Milošem Zemanem. Okomentoval také stávající pozici ČSSD a sílu premiéra Andreje Babiše (ANO) a jeho předchůdce Bohuslava Sobotky. Špidla prozradil, že rád fotí ptáky a pomáhá své rodině s autistickým vnukem, který mu otevřel oči v tom, jak děravý může být český systém.
Nedávno se objevila reportáž o vašem autistickém vnukovi, jak to vaše rodina snáší? Objevil jste chyby v systému péče o takto nemocné lidi?
Pro rodinu je to mimořádně těžké. Je to práce od rána do večera, na kterou potřebuje pomoc široké rodiny. Pomáháme s manželkou, pomáhá i druhý dědeček. Rodina musí mít velmi dobrý management. Navíc náš systém není přívětivý. Když se v něm naučíte chodit, tak si nějak poradíte, ale s velkým úsilím. Pomoc není dostatečná. Sice se při hledání nakonec najde vše potřebné, ale kvantitativně to není v pořádku. O tom, jestli se k pomoci dostanete, rozhoduje manažerská zdatnost rodičů. A když je někdo oslabený, třeba nemocný, tak je to hodně těžké. Velmi také rozhoduje náhoda i to, kde zrovna žijete.
Není právě na ČSSD, aby tyto služby zlepšila?
To je jasná věc, to je jádro politické činnosti sociální demokracie. Za odstranění těchto bariér se musíme prát.
Nejsou tyto chyby v systému důvodem, proč ČSSD ztrácí voliče?
Nejsou, to opravdu ne. Když se podíváte na to, co ČSSD prosadila, tak jsou to zřetelný a dobrý věci. Nemám pořádné vysvětlení, proč se to děje. Sociální demokracie je osvětová strana, ale realita se asi moc nenosí.
Jeden příklad za všechny, Bohuslav Sobotka a já jsme napadáni, že se po našem nástupu zvýšilo zadlužení státu a přitom naším „hříchem“ bylo, že jsme skryté dluhy předchozích vlád, většina byla způsobena bankovním socialismem v době Václava Klause, poctivě vynesli na světlo. Koneckonců poctivé státní účetnictví bylo i předvstupní podmínkou EU.
ČSSD bez mandátu v EU utrpí
Co říkáte na to, že se ČSSD nedostala do Evropského parlamentu? Jako bývalý eurokomisař znáte hodnotu těchto míst…
Vadí mi to. Z mnoha důvodů, protože EU je základní nástroj pro bezpečnost a rozvoj republiky a poskytuje impulzy. Být tam a působit je velmi prospěšné pro jakoukoliv politickou sílu, je to problém, že tam nejsme. Oslabuje nás to.
Co to pro ČSSD může tedy reálně znamenat? Co se může stát?
Problém není samotný europarlament, to je jen důsledek, že ČSSD ztratila vliv. Není to nic pozitivního. Chci se podílet na tom, aby se ČSSD postavila zpátky na nohy, aby mohla znovu formovat českou společnost.
Co může být na vině? Hrají roli i nově vznikající strany?
To nevím. Je ale zřejmé, že české politické strany jsou relativně slabé, což vytváří prostor pro řadu uskupení, která rychle přijdou a mohou i rychle odejít. Stejná situace byla i ve Španělsku nebo Holandsku. Zdá se mi ale, že u nás je ta touha po otevření politických nebes, ze kterých sestoupí mesiáš, větší než jinde.
Chtěl bych ještě říct, že nové politické subjekty mají výhodu. Nemají dějiny a protože nemají dějiny, tak nic nedělaly, nic nezkazily, nedostaly se do složitých situací. Lidé do nich určitou dobu mohou vkládat naděje. Třeba Piráti, co o nich víte? Jak budou přistupovat k reformě veřejné správy, co si myslí reálně o školství? Chtějí zprivatizovat zdravotnictví? Většina těchto struktur nevydrží dlouho, nemá totiž reálný politický obsah.
„Se Zemanem byla normální řeč“
Jak vzpomínáte na dobu, kdy jste se stal 1. místopředsedou Miloše Zemana?
Byla to úplně nová zkušenost pro všechny, kdo jsme byli ve vládě a nebylo to nic pozoruhodného. Vláda byla rozdělená, měla několik místopředsedů, co měli pod sebou ministry. Já měl školství, životní prostředí a samozřejmě ministerstvo práce a sociálních věcí. Hledali jsme společná řešení.
Všechno to bylo nové a nikdo neměl zkušenosti. Víceméně se improvizovalo. Na druhé straně je potřeba si uvědomit, že vláda je mašina a úřad vlády je mašina, která funguje v republice od roku 1918, takže má zavedené postupy, o které se ústavní činitelé mohou opřít, takže to nebylo být nahým v trní.
Jaká byla tehdy s Milošem Zemanem řeč?
Normální. Ministerský předseda v zásadě nad ministry žádnou přímou moc nemá, protože ministři přísahali na ústavu a jsou ústavními činiteli, jsou tedy odpovědni svému svědomí a lidu a nikoliv předsedovi vlády. Ale předseda organizuje jednání vlády a v tom je jeho moc. Máte ho tedy v mysli, ale moc nad ministry prostě nemá.
Smolné období: Povodně, válka i 11. září
Vzpomínáte často na klíčové momenty a události, které hýbaly světem?
Samozřejmě že člověk na ně vzpomíná. V první vládě to byl vstup do NATO a válka v Jugoslávii. Druhý klíčový moment, taky bohužel spojený s krutostí a válkou, bylo 11. září. Zeman byl tehdy v nemocnici a já přišel do práce a slyšel jsem, že letadlo narazilo do mrakodrapu. Zajímá mě letectví, tak mě to zaujalo a říkal jsem si, jak je to vůbec možné. Po druhém letadlu bylo jasné, že jde o něco více.
V ten okamžik jsem vedl zemi na prahu konfliktu. Zakládal jsem krizové štáby, přesouvali jsme rakety k Temelínu a odsouhlasili jsem posílání vojáků do Afghánistánu. Bylo to šílené. Do toho se začaly objevovat zprávy, že někdo vylévá plutonium do vody a posílá obálky s antraxem. To byl moment, kdy jsem šiřitele falešných poplachů začal opravdu nenávidět. Zvládali jsme totiž krizi, ale tyhle zprávy ne. Sice jsme tušili, že je to hloupost, ale museli jsme to prověřit. Přinášelo to strašlivé množství práce a lidé už nemohli.
Kromě těchto špatných momentů, co ty dobré?
Lidská mysl si pamatuje dramatické věci. Dobré a zásadní je ale to, že jsme tu úlohu zvládli. Zvládli jsme spravovat zemi i ekonomickou krizi po vládě Václava Klause. Zajímavé je, že podle statistik ekonomika stoupala v době, kdy byla u vlády ČSSD.
Poznal jsem také moc moderního státu poté, co přišly ničivé povodně, které nadělaly škody přes 80 miliard korun. Stát se dokázal zmobilizovat. Dokonce jednu nebo dvě zničené vesnice jsme dokázali znovu postavit do konce roku, a to od srpna.
Jako byste nosil smůlu.
To bylo velké neštěstí, ale nebyla to smůla, spíše mě povzbudilo, že stát má takovou sílu.
„Sobotka byl silný. Babiš si nic neprosadí“
Zvládli bychom krizi bez ostatních států? Bez pomoci Unie?
Mezinárodní pomoc byla velká a opravdu nám pomohla. Kdyby nebyla, bylo by to daleko těžší a horší. V době povodní jsme teprve byli na cestě do EU, a přesto se podařilo prosadit v EU nápad, který nebyl můj, někdo z úřadu vlády mi ho dal do přípravy, o vytvoření fondu pro podporu katastrof. Víte, říká se, jak je EU komplikovaná a byrokratická, přitom se jim za pár měsíců povedlo vytvořit finanční nástroj, naplnit jej penězi a umožnit čerpání.
Dostali jsme asi 10 miliard a to je věc, kterou ocení každý podnikatel, kdo něco spravoval. Pokud jste úplně na doraz s financováním a najednou dostanete dodatečně přibližně 10 procent toho, co potřebujete, všechno se mění. Kdo to zažil, nikdy nezapomene.
Zpět ke stranické politice, jak vnímáte Bohuslava Sobotku, byl podle vás silným premiérem? Jak byste jej srovnal s tím současným?
Podle čeho poznáte, že je ministerský předseda silný nebo slabý? Silný premiér prosadí, co chce. V zásadě se dá říci, že nenaleznete projekt Sobotky, který by neprosadil. Že kolem toho nebyl cirkus, to je jiná záležitost. To je otázka povahy. Andreje Babiše neznám jako předsedu, proti prezidentovi se ale moc neprosadil, to Sobotka nakonec jo.
Odrazilo se působení ve vrcholové politice na vašem osobním životě? Nepozorujete nemoc z povolání?
Já jsem vstupoval do vrcholové politiky jako dospělý ve stabilní životní fázi, tak to se mnou nezacloumalo. Partner ale musí být tolerantní, protože rodina na chvíli není jádrem života. Nemoc z povolání jsem nepozoroval, ale po povodních jsem čtyři roky nespal, když začalo pršet.
V současnosti pracujete jako ředitel Masarykovy demokratické akademie. Co je náplní vaší práce?
Masarykova demokratická akademie není žádná veliká organizace, ale je to práce, která mě velmi těší, protože naším smyslem je šířit a rozvíjet myšlenky širšího sociálnědemokratického hnutí – ideje rovnosti, sociální spravedlnosti, rovnosti mezi mužem a ženou.
Rozvíjíme a hledáme odpovědi na nové otázky, jako je nástup umělé inteligence i nově se vynořující ekologické meze. Zjišťujeme, jak se bude společnosti měnit a hledáme odpovědi v hranicích sociálnědemokratických představ. Spolupracujeme i na mezinárodní úrovni, například teď ohledně bytové politiky, kdy jsme diskutovali s Němci, nebo v oblasti na trh práce, kde jsme spolupracovali s Brity a Belgičany.
Vlastně se vracíte k tomu, co jste dělal i během svého mandátu.
Ano, ale bez šíleného tlaku. Ve vrcholové politice jste neustále v tlaku. Neexistuje možnost, že byste některé věci měl možnost předem analyzovat. Vrháte se do rizik a výsledky pozorujete až poté, co učiníte rozhodnutí.
Plánujete už odejít do důchodu?
To já nevím, ale jsem názoru, že člověk si odpočine až v hrobě.
Nazval byste se tedy workoholikem?
Ne, to ne, jen zatím nechci nic nedělat.
A co tedy děláte, když zrovna nic neděláte?
Kdybych odebral věci, co nesouvisí s ČSSD a akademií, tak stále ještě běhám, to mě nepustilo. Baví mě také fotografovat ptáky.
Stýská se vám, nechtěl byste se vrátit?
Ne, už jsem na to starý. Vím, že takový tlak už není nic pro mě.
Témata:
Související
Tak bych se chtěl mít, Sedět na zadku, nic nedělat, brát penzi z EU a fotit si ptáka.