Kalousek věří: Za „zabíjení lidí“ se Babiš omluví. A zmínil své děti i „rušení“ stravenek
Miroslav Kalousek (TOP 09) se soudí s Andrejem Babišem (ANO), který ho označil za „ožralu“ a „zloděje zlodějského“, který „zabil lidi přes padáky“. Za „sprosté pomluvy“ žádá od premiéra omluvu. Věří přitom, že k ní Babiše dříve, nebo později přiměje. Ve 2. části rozhovoru pro Blesk Zprávy, kde se po své operaci či kolapsu Karla Schwarzenberga ohlíží Kalousek za letošním rokem i dalšími spory s Babišem, zmínil šéf poslaneckého klubu Topky mj. své vlastní děti, které se před tlakem veřejnosti snaží chránit, ale třeba i palčivá politická témata, jako je zdanění náhrad za církevní restituce, spolupráci s komunisty či Kalouskovi připisovanému „rušení stravenek“, se kterým je to ale prý jinak.
Blesk Zprávy: Když se ohlédneme za letošním rokem, vaše spory s Andrejem Babišem přerostly na úroveň soudního sporu - když v červenci došlo na ostrý Babišův výpad proti vám, když vás označil za „zloděje zlodějského“ a „ožralu“. Vy jste premiéra zažaloval, jak spor dopadl?
Miroslav Kalousek: Já nejsem cukrová panenka a sám pro silnější slovo také nejdu daleko, takže výroky jako zloděj zlodějská a ožrala zvlášť od člověka, jako je Andrej Babiš, bych nikdy nežaloval a já jsem je nežaloval.
Ale on řekl horší věci – ve Sněmovně mě obvinil z několika trestných činů – řekl, že jsem rozkrádal ministerstvo obrany a že jsem zabíjel lidi na padácích. To jsou trestné činy. A tohle když slyší kdokoli, kdo se dívá na ten přenos z Poslanecké sněmovny, a říká si, že to říká předseda vlády, který má přístup ke všem informacím, tak tam na tom něco musí být.
A tady mi nezbývá nic jiného než se bránit. Podal jsem civilní žalobu a asi to bude trvat trochu dlouho, protože civilní žaloby mají svůj časový průběh, ale dříve nebo později občan Miroslav Kalousek přiměje občana Andreje Babiše, aby se za svoje sprosté pomluvy omluvil. O nic jiného mi nejde.
Kolem Andreje Babiše se letos objevilo více kauz. Nevyzněla však třeba kauza premiérova syna Andreje mladšího a jeho cesty na Krym poněkud do ztracena?
Víte, já to beru tak, že je tady zhruba těch 30 procent lidí, kteří vidí v Andreji Babišovi spasitele, jednak proto, že ekonomická situace v Evropě je velmi dobrá a lidé si ji spojují s tou současnou vládou, i když ta současná vláda na tom žádné zásluhy nemá, a jednak je to poměrně významné procento lidí, kteří v Andreji Babišovi vidí svoji rehabilitaci.
Rok 89 znamenal šok pro řadu tehdy mladých lidí, kteří chtěli budovat svoji kariéru ve spolupráci s komunistickým režimem. Rok 89 jim ten kariérní postup zhatil, zpomalil, nebo jim to dokonce zamezil. Oni teď mají pocit, že když jeden z nich, jeden z aktivních spolupracovníků komunistického režimu, dokonce spolupracovník státní bezpečnosti, se stal předsedou vlády, takže oni jsou tím vlastně také rehabilitováni.
Ten pocit toho uspokojení, toho revanše, je velmi silný, znám to na několika případech svých vrstevníků – mě tenkrát bylo 29, jim také – oni se opravdu cítí rehabilitováni. Volí ho proto, že on vlastně rehabilituje jejich tehdejší velmi problematické postoje.
Jste také otcem, jak jste i z této pozice vnímal to, že se začaly veřejně propírat děti a rodiny premiéra včetně jejich psychických nemocí?
Už jsem se explicitně vyjádřil a všichni to slyšeli. Jsem otec dvou dospělých dětí a neumím si představit, že bych je zatáhl do jakékoli své kauzy, a hlavně, že bych zveřejnil jejich intimní psychiatrickou diagnózu.
To jsou přeci dospělí lidé a právo na jejich diagnózu má jenom jejich lékař, nikdo jiný. Jestliže táta zveřejní psychiatrickou diagnózu svých dětí, syna i dcery, tak je to něco, co mi bere dech. To prostě slušný člověk neudělá.
Jestliže se on ještě odvolává na to, že novináři pronásledují jeho děti, no nepronásledují, ti novináři za to nemůžou, za to může on, když ty děti do svých pravděpodobných podvodů zatáhl a ještě se nestydí zveřejňovat jejich psychiatrické diagnózy. To je mimo jakékoli lidské chápání. Znova opakuji – to prostě slušný otec nemůže udělat.
Vám - nikoli vždy osobně, ale jakožto představitelům opozice - je často vytýkáno, že máte jen jeden program - Antibabiš či Antizeman. A že je to vše slovy premiéra kampaň. Je to kampaň?
To není kampaň, my máme svůj program. TOP 09 má svůj politický program, který se snaží prosazovat, ať již připomínkováním vládních zákonů nebo předkládáním vlastních novel zákonů – předkládáme jich celou řadu. Máme samozřejmě svůj program jako konzervativní proevropská strana, ale to, čemu babišovská propaganda říká Antibabiš nebo případně Antizeman, tak to je pozitivní program.
Jestliže jsme pro svobodnou západní společnost, jestli jsme pro to, abychom byli v Evropské unii a Severoatlantické alianci, jestliže jsme proto, aby tady platila ústava, její zvyklosti, o kterých se prostě nediskutuje, protože prostě platí, neznásilňuje se, tak je to pozitivní program.
Pokud se to ti dva pánové snaží likvidovat a oni se o to snaží poměrně velmi, tak je to jejich problém, že tam jsou ta jejich jména na té straně proti. My jsme pro.
Proti Andreji Babišovi či Milošovi Zemanovi se demonstrovalo nejen 17. listopadu. Tehdy se naopak řada lidí fotila při protestech s vámi. Jak jste vnímal jejich zájem, podporu?
Na Národní třídu chodím každý rok, myslím, že to je povinnost každého demokratického politika. Jsem zaplať pánbůh v situaci, kdy nemusím chodit o půlnoci a kanály a ten pochod, který byl organizován, toho jsem se neúčastnil jinak než jako jeho účastník. Chtěl jsem se identifikovat s lidmi, kteří šli protestovat proti něčemu nebo spíš šli říct, že chtějí právní stát, nebo že si nechtějí nechat sebrat právní stát.
Ale přiznám se, že já jsem na veřejném prostranství na veřejné projevy zvyklý, jakkoli to může znít divně. Lidé, kteří mě rádi nemají, si mě nevšímají a lidé, kteří mě rádi mají, tak se za mnou zastaví, podají mi ruku, chtějí se mnou vyfotit.
Já nemám ochranku a nikdy jsem ji neměl, ani jako ministr financí, nikdy jsem ji také nepotřeboval. Chodím po ulici, jezdím tramvají, zajdu do hospody, nemám žádnou osobní zkušenost s žádnými agresivními nebo negativními zkušenostmi. Samozřejmě že se pohybuji mezi množstvím lidí, kteří mě nemají rádi, ale ti si to na té ulici nechají pro sebe, stateční bývají jenom na internetu.
Vaše přestřelky s Milošem Zemanem jsou již tradiční. Jak si podle vás prezident zatím počíná v průběhu svého druhého funkčního období?
Pro parlamentního politika by prezident republiky neměl být de facto politický soupeř, protože ten je ve své ústavní funkci nad těmi politickými stranami. Nicméně prezident republiky je součást exekutivy a my, mám-li mluvit za TOP 09, nemáme velké nároky na prezidenta republiky. Nám by úplně stačilo, aby ctil a respektoval ústavu, kdyby byl loajální k našim spojencům alespoň tak, jako jsou oni k nám.
Kdyby to nebyl ruský a čínský troll a kdyby nám nedělal ve světě ostudu. Tak tyhle čtyři věci by stačily a byli bychom mluvili o panu prezidentovi pouze hezky. Ale on bohužel ve všech těchto čtyřech věcech selhává a nezbývá nic jiného, než nekritizovat pana prezidenta jako osobu, ale jeho kroky a výroky, kterých se dopouští a kterými poškozuje Českou republiku zejména v zahraničí.
Protože prezident republiky z ústavy zastupuje Českou republiku navenek. A jestli ji zastupuje tak, že znejišťuje naše zahraniční partnery, jestliže nám dělá zjevnou ostudu a jestliže působí jako ruský agent na Pražském hradě, tak to České republice opravdu nepomáhá.
Po menšinové a jednobarevné vládě bez důvěry je tu menšinová vláda ANO a ČSSD, která přichází třeba s obědy zdarma pro školáky či jízdným taktéž zadarmo. I když ve výsledku nikdy nic zadarmo není. Myslí tato vláda dostatečně při takových opatřeních na naši budoucnost?
Právě že vůbec ne. To je asi ten největší problém, řekl bych. Těchto několik let vlády ANO a ČSSD bylo vládou promarněných příležitostí. Ekonomika báječně šlapala, meziroční přírůstky do rozpočtů byly vysoké, z loňského na příští rok to má být 150 miliard navíc, aniž by vláda musela hnout prstem, jenom proto, že ekonomika prostě utěšeně roste.
A tyto peníze, které přibývají kvůli ekonomickému cyklu, měly být použity buď jako investice do budoucnosti, nebo na to, aby se vytvořily rezervy na horší časy, které nepochybně přijdou. Nebo, což by bylo vůbec nejlepší, aby se použily pro náklady nezbytných reforem v systémech, které souvisí s délkou lidského života, a to znamená penzijní systém a zdravotní systém. Aby si všichni, i ti, co jsou dneska mladí, mohli být jisti, že jejich život bude důstojný až do samotného konce. Vláda neudělala nic z těchto třech věcí.
Kritizoval jste i chystaný rozpočet pro rok 2019...
Investice jsou k smíchu svými nízkými výdaji, v reformách neudělala vláda vůbec nic – je to vysloveně antireformní vláda – zvládla jenom zrušit všechny kroky, které jsme udělali my a sama žádné nepřinesla. Rezervy žádné nebuduje, protože tvoří deficity i v dobách růstu.
Já jsem říkal, že by to byl dobrý rozpočet, kdyby byl za rok konec světa, to bych neměl žádné námitky. Ale protože konec světa se zřejmě nechystá a v dalších letech už se nám nebude dařit tak dobře, protože ekonomie má svoje cykly - ta recese přijde - tak ta vláda neudělala společnost ani o kousek odolnější.
Chová se úplně stejně, jako když byste bydlel u vody, věděl byste, že ta povodeň přijde a nedělal byste vůbec žádná protipovodňová opatření. Tak přesně takto se chová vláda k rozpočtové politice.
Když jsme u konkrétních opatření, v minulosti jste v době „utahování opasků“ prosazoval mj. zrušení zvýhodněných, ale také poměrně značně oblíbených stravenek. Bylo by vhodné dle vás i dnes?
Já jsem neprosazoval zrušení stravenek, já jenom říkal, že když zaměstnavatel přispívá zaměstnanci na stravu, tak by to mělo být mezi nimi a že ta třetí osoba, třeba ten důchodce nebo ten student, by jim na to neměli přispívat.
Já jsem nechtěl zrušit stravenky, já jsem chtěl zrušit daňové zvýhodnění stravenek, protože když dáte někomu výhodu daňového zvýhodnění, tak on má sice výhodu, ale někdo jiný je diskriminován, protože mu to musí platit. Já jsem vždycky zastával názor, že má být minimum výjimek a co nejnižší sazba daně. Patří mezi to i stravenky.
Nicméně nemyslím si, že zrovna stravenky jsou věc, které by mohly zachránit nebo zničit státní rozpočet. Jde o ten systémový přístup. Máme desítky výjimek, které zaplevelují český daňový systém a ty sazby pak musí být vyšší, protože spousta subjektů má výjimku, daně platí nižší a ostatní je tak musí platit vyšší. Já bych chtěl, aby všichni platili daně stejné a co nejnižší.
Letošek přinesl i debatu ve Sněmovně o finančních náhradách za církevní restituce. Vy jste se k tomu v průběhu roku vyjádřil mnohokrát. Ale proč jste během druhého čtení ve Sněmovně v prosinci nebyl osobně přítomný?
Já jsem měl dlouhodobě plánovanou zahraničí cestu a plánoval jsem ji na dobu, kdy žádná schůze být neměla. Nemohl jsem tušit, že komunisté svolají mimořádnou schůzi zrovna na 16. prosince.
Některým poslancům jste vyloženě chyběl, třeba Lubomír Zaorálek ironicky prohlašoval, že jste byl hrdinou noci, když se za Nečasovy vlády o finančních náhradách rozhodlo.
Když jsem jim tak moc chyběl, tak mě mrzí, že ta schůze nebyla přerušena. Mohli počkat až se vrátím z toho zahraničí. Já bych se určitě nezlobil a nezlobil by se nikdo. Otázka zdanění církevních náhrad má dvě roviny. Jedna je politická, druhá je právní.
Ta politická je neúnosná tím, že před 70 lety byly církve okradeny úplně o všechno. Jejích duchovní byli často uvězněni, mnozí umučeni, mnozí popraveni, byl spáchán obrovský zločin. Po 70 letech se podařilo dosáhnout částečné napravení křivdy, a to současně s narovnáním vztahů mezi státem a církví.
To nejsou jen restituce – to je celkové narovnání vztahů mezi státem a církvemi. A pokud někdo chce po 70 letech ty subjekty oloupit znova, opět jsou mezi nimi komunisté, tak je to jenom druhý zločin a druhá sprostá krádež.
Zdanění náhrad za církevní restituce však má poměrně širokou podporu. Nejen ze strany KSČM, ale i ČSSD a také ANO. Skutečně by dle vás šlo o pošlapání práva v demokratickém státě?
Ten právní rozměr spočívá v tom, že ty církevní náhrady nejsou primárně vypláceny podle zákona, ale podle smluv, které na základě toho zákona podepsal předseda vlády.
V těch smlouvám je napsáno, že zdanění se bude řídit legislativou platnou k 1. 1. 2013. A ta jasně říká, že nic takového se nedaní. To znamená, že ať tu legislativu později změníte jakkoli, tak v té smlouvě je napsáno, že platí ta, která platila k 1. 1. 2013. A ty smlouvy jsou soukromoprávního charakteru. Žádná následná legislativa bez souhlasu té druhé strany nemůže tu smlouvu změnit.
Takže nejen že oni se nestydí podruhé sprostě krást, oni se ani nestydí podruhé znásilňovat právní pořádek své vlastní země a já nepochybuji tom, že to před Ústavním soudem nemůže obstát.
Právě o hlasy komunistů, kteří o zdanění usilují, se často současná vládní koalice opírá. I proti vám však byl ale vytahován argument, že jste s jejich podporou chtěl v minulosti vládnout, konkrétně v roce 2006.
Já myslím, že ten příběh všichni znají. Já jsem s nimi nikdy nejednal, mým cílem byla středopravá vláda Mirka Topolánka a ta také vznikla. Rozhodně nevznikla žádná vláda, která se opírala o komunisty. Že to chtělo některé překvapivé tahy, to chtělo.
Že to dodnes někdo používá k tomu, že jsem chtěl vládnout s komunisty, to používá, ale není to pravda. Nechtěl jsem, s komunisty jsem nejednal a za mě mluví i výsledek. Výsledkem nebyla vláda, jaká je teď, výsledkem byla pravostředová vláda Mirka Topolánka, kde já měl tu čest být ministrem financí.
Prosinec letošního roku vedle přinesl další z kauz týkající se premiéra Babiše - tentokrát možný střet zájmů a pozastavení dotací pro jeho někdejší holding Agrofert. Z vašeho pohledu exministra financí - po problémech s dotací na Čapí hnízdo, jak vnímáte tuhle další dotační kauzu?
Bohužel to není jen kauza premiéra Babiše, i když je to samozřejmě z jeho viny, ale je to problém celé České republiky. Protože přes tuhle kauzu, když se řeší v Evropském parlamentu a bude to řešit i Evropská komise, se bude všech 27 partnerů (26 po Brexitu) dívat na Českou republiku jako na zemi, která není důvěryhodná, a jestli čerpá dotace z EU transparentním způsobem a podle pravidel.
My jsme si na to za těch posledních pět let tady v České republice velmi zvykli. Je nás několik, kteří upozorňujeme už pět let, že ten konflikt existuje a netýká se jen dotací, ale jsme v menšině. Všichni říkají: „Tak má konflikt zájmů, no a co, nic se neděje“. Ale civilizované země jsou na to velmi háklivé, protože to jsou peníze jejich daňových poplatníků a myslím si, že je teď ČR ve velmi nezávidění hodné situaci.
Co jste říkal na dosavadní způsob řešení této kauzy?
Já jsem očekával, že to bude vláda řešit nějakým důvěryhodným způsobem. Ale to, na čem se usnesli, je k smíchu. Oni rozhodli, že pan premiér nebude předsedou rady pro strukturální fondy a ta rada je poradní orgán vlády, takže ta vláda říká do celého světa: „Premiér nebude předsedou poradního orgánu, protože má konflikt zájmů, ale předsedou toho rozhodujícího orgánu, vlády, tou bude, a tím je ten problém vyřešen.
No tak to je argumentace na úrovni vekslácké kultury a na to jim nikdo neskočí, to nikdo nemůže seriózně akceptovat. Ten problém není vyřešen a konflikt zájmů tady zůstává. Jaké to bude mít finanční dopady pro Českou republiku, to ještě uvidíme, ale přiznám se vám, že daleko víc mě trápí ta ostuda, protože ta ostuda je nekonečná.
zacoaproc Za co a proč jsi přál za nás bez nás??? Já jim nic takového nepřeji a proto se příště vyjadřuj v jednotném čísle sám za sebe a ne za všechny!