7°C
„Zeman má k mlčení o invazi dobrý důvod.“ Syn ruské disidentky Gorbaněvské promluvil o ´68
Video se připravuje ...
Bylo mu teprve sedm let a jeho bratrovi tři měsíce, když se jejich matka rozhodla v srpnu 1968 protestovat na Rudém náměstí v Moskvě proti okupaci Československa. Na ten den si výtvarník Jaroslav Gorbaněvskij nevzpomíná, vybavuje si ale následné domovní prohlídky KGB, návštěvy matky ve vězení a později v psychiatrické léčebně. V roce 2014 převzal z rukou prezidenta Miloše Zemana pro Nataliji Gorbaněvskou vyznamenání in memoriam. Jak se nyní dívá na rozhodnutí prezidenta mlčet k výročí okupace? A co říká na to, že část Rusů invazi schvaluje?
Básnířka a překladatelka Natalija Gorbaněvská byla jednou z osmi statečných, kteří čtyři dny po okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy vyrazili s transparenty na Rudé náměstí. Během pár minut byli surově napadeni policisty v civilu, jednomu z účastníků na místě vymlátili zuby. Všichni byli odsouzeni k několika letům vězení, k pobytu v pracovních táborech, případně do vyhnanství nebo skončili v psychiatrických léčebnách.
Natalija měla tehdy doma tříměsíčního syna, takže do vězení nastoupila až rok po protestu. Později byla prohlášena za duševně chorou a umístěna do psychiatrické vězeňské nemocnice v Moskvě. Odtamtud byla převezena do Kazaně. Zde byla nucena brát velmi silná psychofarmaka, stejně jako deset dalších politických vězeňkyň. O syny se zatím starala babička.
Jaroslav: „Nemohl jsem se matky ani dotknout“
Jaroslav Gorbaněvskij říká, že si na den, kdy šla jeho matka spolu s dalšími lidmi protestovat, nevzpomíná. Pamatuje si ale dobře, kdy k nim domů vtrhla KGB.
„Byl jsem malý. Žili jsme ve čtyřpokojovém bytě, čtyřčlenná rodina a v dalších dvou pokojích sousedka. Byl to svět, ve kterém jsem se cítil dobře a bezpečně. A najednou do tohoto světa vtrhli cizí lidé, kteří začali ten můj svět bořit, což je určitá forma násilí,“ popisuje výtvarník Gorbaněvskij, který momentálně žije v Paříži.
Když mu bylo devět let, chodil matku navštěvovat do vězení i psychiatrické léčebny. „Byl tam strašně široký stůl, že jste se nemohli ani dotknout rukama. Stejně to bylo ale zakázané. Pak přišla moje maminka, byla hrozně malinká a s ní šly dvě strašně velké a silné ženy,“ popsal pro Blesk Zprávy nepříjemné vzpomínky Jaroslav.
Zeman není hlupák, říká Gorbaněvskij
Natalija Gorbaněvská se po návratu z vězení v psychiatrických klinikách v roce 1972 opět zapojila do disidentského hnutí. Zemřela 29. listopadu 2013.
V roce 2014 pak převzal Jaroslav se svým bratrem pro matku od prezidenta Miloše Zemana vyznamenání in memoriam. Přesto dlouho zvažovali, zda ocenění neodmítnout. Vadilo jim, že medaili dostala jen Natalija a ne ostatní členové protestu. Ty vyznamenal jen slovenský prezident Andrej Kiska.
Po převzetí vyznamenání bratři poslali prezidentu Zemanovi otevřený dopis, kde ho vyzývali, aby se zastal politických vězňů v Rusku. Prezident tehdy zareagoval, že dopis obsahoval jen webové odkazy a na ty nebude reagovat a požádal bratry, ať mu pošlou seznam politických vězňů a on se k jejich propouštění vyjádří. Bratři Gorbaněvští ale další komunikaci s prezidentem vzdali.
Jaroslav se však v rozhovoru pozastavil nad tím, že se hlava českého státu letos rozhodla mlčet a žádný projev k 50. výročí okupace nepronese.
„Moje matka se setkala s prezidentem Zemanem jednou, bez svědků, Zeman mluví rusky, takže nepotřebovali překladatele. Hovořili spolu asi 15 minut. Potom mi říkala, že Zeman není hlupák,“ vyjádřil se Jaroslav k prezidentově mlčení a hned dodal: „Matka to řekla bez sympatií. A já si myslím, že co se týče jeho politických názorů, tak Zeman skutečně hlupák není. A jestli se rozhodl, že nebude o jedné z nejdůležitější událostí minulého století mluvit, tak k tomu má asi dobrý důvod.“
Jaroslavovi také vadí, že v Česku je mnoho politiků, kteří podporují režim prezidenta Vladimira Putina. Proč? Zjistíte v rozhovoru:
Výzkumy v Rusku? Nejsou moc spolehlivé
Trápí ho i fakt, že v jednom z průzkumů více než třetina Rusů – 36 procent – považuje invazi za oprávněnou a polovina netuší, co se v roce 1968 dělo. Nijak ho to ale nepřekvapuje.
„Lidé o tom nechtějí přemýšlet nebo na to myslet. Spousta lidí to navíc chápe tak, že pokud byl vpád do ČSSR záležitostí vlády, tak to zřejmě bylo v pořádku a není třeba to řešit. Někteří si to opravdu myslí, ale těžko říct, kdo si to myslí opravdu a kdo to jen tak říká,“ komentuje výsledky Jaroslav Gorbaněvskij.
Podle něj je navíc třeba veškeré výzkumy v Rusku brát s rezervou, protože probíhají po telefonu. Detaily popsal v následujícím videu:
Témata:
Související
