Lobbisté v Bruselu: Sabotáž bezplatného roamingu i „machrování“ u eurokomisařů

Autor: David Budai - 
2. listopadu 2016
06:01

Evropské směrnice ovlivňují každodenní život stovek milionů lidí. Nepřekvapuje tedy, že se v Bruselu tisíce lobbistů snaží protlačit změny, které požadují nejrůznější firmy nebo sdružení. A možností, jak toho dosáhnout, je celá řada, což ukazují i neustálé „tanečky“ okolo zákazu roamingových poplatků. Zákulisí lobbingu pro Blesk.cz popsal europoslanec Pavel Telička (za ANO), který se v minulosti živil také jako bruselský konzultant a lobbista.

Nejdříve to bylo jen postupné odsouvání definitivního termínu konce dodatečných poplatků při volání ze zahraničí, později se dokonce objevily různé návrhy, jak „bezplatný roaming“ omezit – třeba na 90 dnů ročně. Jak je to možné, když už v minulosti Brusel vzkazoval, že roaming definitivně končí? Mohou za to šikovní lobbisté, kterým se daří toto evropské nařízení neustále nabourávat.

„Komise připravila dobrý návrh pro občany, ale telekomunikační firmy věděly, kde mají napnout své úsilí. A to bylo k vlastním vládám. Tyto společnosti byly natolik silné a profesionálně vybavené, že tvrdě lobbovaly své národní vlády,“ popisuje europoslanec Pavel Telička, který v minulosti firmám radil, jak lépe v Bruselu prosazovat své zájmy, a toto prostředí tedy dobře zná.

Lobbisté se zaměřili na vlády, včetně té české

A výsledek? Vzhledem k tomu, že členské státy všechnu legislativu musí schválit v rámci Rady EU (společně s Evropským parlamentem), dostaly se do návrhu o zrušení roamingu nejrůznější změny, které původní myšlenku úplně „rozcupovaly“. Jaká bude skutečná budoucnost, to se teprve uvidí. Není stále vyloučeno, že zadarmo se ze zahraničí volat nebude.

Europoslanec Pavel Telička ve své kanceláři v BruseluEuroposlanec Pavel Telička ve své kanceláři v Bruselu | Foto Blesk - Jaroslav Šimáček
Podobné je to i v případě jiných eurosměrnic – ať už jde o potraviny, dopravu, zemědělství, životní prostřední, podnikání, nebo jiné oblasti, do kterých může EU mluvit.

Složitý svět bruselského lobbování Telička poodkrývá v rozhovoru pro Blesk.cz. Popisuje i svou přímou zkušenost s lobbisty z doby, kdy působil jako první český eurokomisař.

Co byste firmě poradil, aby v Bruselu prosadila své nápady?

Je důležité vědět kdy, s kým a jak. Větší firmy nebo podniky často vyvíjí své vlastní aktivity. Druhou možností je poradenská nebo lobbistická firma. Potom máme národní svazy, oborové federace nebo třeba odbory. Je důležité si vybrat subjekt, který si umí poradit a najít správnou cestu, protože ne vždy je více skutečně více. Představa, že přijdete, budete mít 20 nebo 30 priorit a ty prosadíte, je iluzorní.

A jak nejlépe ovlivňovat? Nemalé penzum českých firem se stále do problému ponořuje až v momentě, kdy už je fáze legislativního procesu relativně pokročilá. Nezapojují se do konzultačního procesu, který Komise spouští v době, kdy se příprava nových norem rozjíždí. Dnes tento proces často proběhne bez povšimnutí. Já bych vždy radil, aby si všechny subjekty zvolily nejen správnou cestu a partnera k prosazování zájmů, ale i načasování. A to začíná už v momentě, kdy návrh vzniká.

Jak může být lobbing úspěšný?

Je umění zvolit si priority a umět je argumentovat. Aby mě někdo přesvědčil, tak potřebuje argumenty. Pamatuju si, že ještě v době, kdy jsem působil jako eurokomisař, ke mně přišel viceprezident jedné významné automobilky a přinesl mi 30stránkový dokument. A já jsem mu řekl: „Pane viceprezidente, víte, co můžete nejlepšího udělat? Že si ten papír vezmete a odnesete zpátky.“ A protože byl národnosti spíše popudlivější, tak se urazil.

Vysvětlil jsem mu, že zastupuje jednu z mnoha automobilek. A kdyby každá přinesla 30 stránek, tak tady budu mít stovky stránek, které nebudu číst ani já, ani nikdo jiný v mém kabinetu.

Takže neplatí, že když se s návrhem dostanu k eurokomisaři, mám větší šanci to prosadit?

Vůbec ne. Spousta věcí se řeší na nižších úrovních, tedy u třeba lidí v kabinetu komisaře, kteří mají na starosti určitou oblast. Pokud se na řadě věcí shodnou, tak to jde dále a komisaři už se tím ani nezabývají. Zabývají se pouze tím, co se nedořešilo nebo je rozporuplné. Anebo pokud se některou konkrétní věcí chtějí osobně zabývat, například proto, aby ji mohli komunikovat v rámci PR.

Jak často chodili za vámi v době, kdy jste byl eurokomisařem?

Pamatuju si na některé lidi, kteří mě chtěli vidět, ale protože jsem „huba nevymáchaná“, tak jsem jim řekl: „Příště prosím můžete tady za Alexandrem nebo za Jaroslavem.“ To byli lidé v mém kabinetu, kteří se zabývali určitými oblastmi. Mnohdy dosáhnete více, když půjdete za úředníkem. Představa, že jdu za tím nejvyšším, je trochu o egu. Někomu se totiž nechce jinam než za komisařem. Ale takový člověk se jde jen vypovídat a chce ostatním ukázat, že mluvil s komisařem.

Podívejme se třeba na kolotoče kolem zákazu roamingových poplatků. Tam byli mobilní operátoři podle všeho docela úspěšní…

Telekomunikační firmy vědí, kdy do procesu vytváření legislativy vstupovat, a vědí, že ji nevytváří jen bruselský úředník, který něco navrhne a potom sám schválí. Legislativa je schvalována Radou EU a Evropským parlamentem. Tedy i členskými státy a jejich představiteli, kteří o legislativě vyjednávají a navrhují bezpočet pozměňovacích návrhů.

V tomto případě Komise připravila dobrý návrh pro občany, ale telekomunikační firmy věděly, kde mají napnout úsilí – a to bylo k vlastním vládám. Tyto společnosti byly natolik silné a profesionálně vybavené, že tvrdě lobbovaly své národní vlády. Rada EU byla doslova zlobbovaná. I dnes jsou v Radě dvě blokační menšiny. Jedna chce, aby to bylo levnější a rychlejší, druhá naopak dražší. Mimochodem Česká republika je v rámci blokační menšiny, která se dívá na ty ceny více nahoře. A z toho mi trochu vyplývá, že u nás telekomunikační společnosti byly úspěšné.

Lobbuje se také u europoslanců?

Samozřejmě. Je někdy zábavné sledovat, jak někteří europoslanci si nedají ani tu práci, vezmou text, který dostali od lobbistů nebo konkrétních firem, a jenom to zkopírují. Jsou tak nestoudní, že to ani nepřeformulují a neupraví.

Když se například chce někdo setkat se mnou, tak chci vědět, kdo to je, jaké má postavení a s čím za námi jde. Ne, abych se připravil, ale abych věděl, že to nebude nějaké obecné žvanění, na které člověk nemá čas. Nedávno za mnou přišli zástupci jednoho subjektu v otázce oběhové ekonomiky. Nebyla volná zasedačka, tak jsme si stoupli na chodbě a za 7 minut jsme byli hotovi. Řekli totiž konkrétně, co potřebovali.

joudajoudovy ( 3. listopadu 2016 10:56 )

staci si pustit video v clanku http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/VIDEO-Vyznamny-predstavitel-statu-EU-Celime-i nvazi-branme-nase-matky-Orban-je-skvely-A-vite-co-Milos-Zeman-rekl-do-oci-Merkelove-461147

Zobrazit celou diskusi
Další videa
Články odjinud