Erbenova Kytice vyšla před 170 lety: Tajemství 1. vydání řeší mysteriózní román Stará škola

Děj románu zavede čtenáře hned do dvou časových rovin – do doby Bachova absolutismu 19. století a také do 60. let 20. století, v nichž se odehrávají dva příběhy. Spojuje je jednak to, že se oba z nich zabývají otázkou, jaké je tajemství prvního vydání Kytice, jednak téma osobní statečnosti a postoje k moci v dobách nesvobody. Až teprve na závěr se čtenáři před očima oba příběhy propojí.

Autor uvádí, že by svojí novou knihou rád rehabilitoval pověst K. J. Erbena, jehož osobní postoje podle některých kritiků zastiňuje hrdinství Borovského nebo Němcové, kteří šli do otevřeného konfliktu s nastoleným režimem. „Při studiu Erbenových životopisů, korespondence a dobových svědectví jsem dospěl k názoru, že takové hodnocení není spravedlivé,“ uvedl Procházka.

Zpovídala nelítostné vrahy: Dokumentaristka ve své knize řeší záhadné zmizení i Prahu 50. let

„Nikdy si s mocí nezadal, i když proti ní otevřeně nevystupoval. Nenechal se zkorumpovat nabízenými úřady, pokud byly podmíněné přisluhováním bachovskému režimu. Dokonce se na protest proti násilnému rozpuštění kroměřížského sněmu, který připravoval pro slovanské národy habsburského Rakouska rovnoprávnější Ústavu, vzdal jediného stálého zaměstnání, které v té době měl. A to přesto, že pro rodinu, kterou ze všech sil chránil, zoufale potřeboval pravidelný příjem. I o sto let později bylo třeba vážit, kdo má co ztratit, a jaký je rozdíl mezi tichou rezistencí, kariérní podlézavostí nebo dokonce aktivním kolaborantstvím,“ vysvětluje Procházka, který psal Starou školu deset let. Kromě netypicky dlouhé doby, kdy jeho dílo vznikalo, má s Erbenem, jenž psal Kytici dlouhých 19 let, podle svých společné také to, že je pro něj nejdůležitější rodina.

Stará škola je podle něj o boji dobra a zla a také o naději i ve chvílích, kdy už žádná nezbývá. Do pasáží, které se odehrávají v 60. letech 20. století, promítl autor také svoje vzpomínky z dětství, a otiskl tam i své nejbližší – jedna z hlavních postav se jmenuje Filip, stejně jako Procházkův syn. „Filipovi rodiče – tam je to dost osobní – se jmenují stejně jako rodiče moji, kteří mi moc chybí a vzpomínám na ně s láskou. Jen jejich profese a životní příběh byly poněkud jiné,“ dodal autor.