18°C
Kniha z žánru urban fantasy, kterou 30. října vydalo nakladatelství Slovart, vypráví o případu zmizelé novinářky Ziny a poručíku Davidu Millerovi, jenž se s pomocí slovanského démona jménem Běs snaží záhadu rozluštit. Cestují společně časem a dostanou se do Prahy 50. let, kde se napínavý příběh odehrává. Už v krátkém popisu děje může čtenář spatřit autobiografické prvky – Eretová je totiž sama televizní novinářkou a krimi tematice se dlouhodobě a intenzivně věnuje.
Jaké bylo setkání s vrahy? Martina Eretová o mini sérii Bez lítosti Barbora Holá/Jan Jedlička
„Do Krimi zpráv jsem přispívala v době, kdy ještě televize Prima sídlila na Palmovce. Nedaleko odtamtud je policejní služebna, kde jsme tehdy s mým kameramanem byli pečení vaření, a právě tam v mé knize pracuje i poručík David Miller (který je ale naprostým výplodem mojí fantazie). Tu policejní práci až tak samozřejmě v malíku nemám, ale využila jsem pár kriminalistů, které z dob krimi reportéřiny znám, a ověřovala jsem si u nich, jestli jsem nenapsala úplné nesmysly,“ popsala Blesku Eretová.
Jména svých literárních postav prý řeší „s maximálním nasazením“. U poručíka si přála hezké, ale běžné jméno, novinářka ale potřebovala jméno speciální. Inspiraci našla v seriálu Xena, princezna bojovnice. „Strašně mě zaujalo, když jsem se o něm kdysi bavila s jedním Američanem a on to jméno vyslovoval ,Zina‘. To mi nikdy předtím nedošlo. No a když jsem se pak probírala knihou ,Jak se bude vaše dítě jmenovat?‘ (ostatně literární postavy jsou pro autory něco jako děti) a narazila jsem tam jméno Zina, bylo to jasné, uvádí Eretová. Tak trochu speciální je i samotný název knihy – Mýtoversum. Co to vlastně je? „Jde o složeninu slov ,mýtus‘ a ,universum‘ a v mé knížce se tak jmenuje soustava světů, ve kterých se vše odehrává,“ popisuje autorka.
Praha, stověžatá matka měst
Výrazným motivem v knize je i hlavní město Praha. Jeho roli vysvětluje autorka následovně: „Praha je moje rodné město, ve kterém celý život žiju. Praha je to nejkrásnější město na světě. Praha je starobylá, tajemná, stověžatá matka měst. Pravda je, že o trochu víc mám ráda ten její starobylejší levý břeh, protože právě ten je ,můj‘, tady celý život žiju.Je tu Pražský hrad, Malá Strana, Hradčany, ulička Nový Svět, kde jsem kdysi chvilku žila, Bubeneč a Letná a Stromovka. Nic víc k životu nepotřebuju. A myslím, že to tak má spousta lidí, protože moje děti chodí do školy s dětmi mých spolužáků ze základní i střední školy.“
Knihu, jejíž obálku ilustroval Tomski&Polanski, věnovala Eretová svému zesnulému tátovi – známému překladateli z italštiny a francouzštiny Zdeňku Frýbortovi, který stojí například za českým překladem Ecova veledíla Jméno růže. „Byl to neuvěřitelně moudrý a sečtělý člověk, který mě v mém psaní odjakživa neuvěřitelně podporoval a měl za to, že bych se měla živit jenom jím,“ vzpomíná Eretová. „Mrzí mě, že si moji první knížku nemůže přečíst. Tak jsem mu ji aspoň věnovala,“ dodává.
Martina Eretová už teď pracuje na pokračování knihy, jejíž pracovní název je Případ emancipované čarodějnice. Pokračuje i v televizních projektech, momentálně připravuje druhou řadu úspěšného dokumentu z českých věznic s názvem Bez lítosti, v němž zpovídá odsouzené vrahy.
