Dokumentaristka Eretová o natáčení minisérie Bez lítosti. Jaké bylo točit s vrahy?

Sériové vraždy seniorů, brutálně ubodaná žena v obchodním centru, oběti metanolové kauzy, smrtící útok sekerou. To je jen malý výčet toho co mají na svědomí ti nejbrutálnější zločinci u nás.

Připomeňme ty nejznámější z nich. Jaroslav Stodola, Michelle Sudků nebo Tomáš Vít. Vězni, kteří si vysloužili za své činy doživotní nebo výjimečné tresty. Z jejich příběhů mrazí. Stodola se svou dnes již bývalou ženou před více než dvaceti lety přepadávali a vraždili bezbranné seniory. Sudků v Praze v obchodním centru ubodala nožem z regálu náhodnou kolemjdoucí. A Vít? Nejmladší doživotně odsouzený vrah u nás, kladivem brutálně umlátil starší manželé, kteří mu odmítli dát lék na bolest hlavy. Je možné takové lidi vůbec ještě litovat?

„Já natáčela s lítostí. Ty emoce v sobě mám a myslím, že i oni leckdy projevili lítost, já ji určitě k některým z nich měla a pokaždé k jejich obětem. To bez tohoto asi nejde. Člověk se od toho oprostit úplně nemůže a neměl by,“ uvedla Martina Eretová v Epicentru.

Nechtěli jsme dělat lacinou senzaci

Dostat se do nejstřeženějších věznic u nás, není nic jednoduchého, natož s kamerou, s filmovým štábem. Natáčení proto podle Eretové předcházely pečlivé přípravy, byrokracie a dlouhé dopisování s odsouzenými.

„Chtěli jsme zmapovat život těch odsouzených a zjistit, kde se stala chyba, třeba aby si z toho někdo vzal ponaučení a Vězeňská služba, i když to nebylo jednoduché, se k tomu postavila skvěle,“ říká autorka projektu.

Jako jedno z těch z nejnáročnějších natáčení popisuje Eretová právě to s Michelle Sudků. Nepopírá, že měla strach. Mezi ní a štábem nebyly žádné mříže žádné sklo. Od brutální vražedkyně ji dělilo pár metrů, možná ani to ne.

„Ozbrojený dozorce celou dobu, který seděl kousíček vedle mě a hlídal nás. Nenechali nás s ní úplně samotnou, ale musím říct, že právě s Michelle to natáčení nebylo úplně nejpříjemnější, ona navzdory tomu, jak tvrdila, že z ní vyzařuje dobro, tak já jsem to dobro necítila ani omylem,“ popsala Eretová v Epicentru.

Mohlo být vše úplně jinak?

Eretová si vyslechla osm životních příběhů a hledala odpověď na otázku, jestli se člověk vrahem narodí nebo se jím stane. Jednoznačnou odpověď nedostala.

„Nad tím přemýšlím hodně dlouho. Myslím, že nejblíže k tomu má Michelle Sudků. A přesto si myslím, že v jejím životě, kdyby se něco stalo jinak, že se vrahem stát nemusela, že to mohlo být celé jinak,“ řekla autorka projektu Bez lítosti pro Blesk.cz.

I když hlavní aktéři kriminální minisérie vyfasovali doživotní či výjimečné tresty, přesto si Martina Eretová, že někteří nemusí být za mřížemi zcela oprávněně. Konkrétně, Josef Kott, případ z roku 1990, kdy odsouzený měl se svým kumpánem zavraždit čtyři lidi, z toho dvě šestnáctileté dívky.

„Byli dva spolupachatelé, házeli vinu jeden na druhého. Je možné, že Josef Kott opravdu u toho byl, ale je možné, že nevraždil. I když na první pohled vypadá děsivě, tak je to milý člověk t v osobním kontaktu.“

Že s některými odsouzenými autorka při natáčení a během dopisování navázala určitý vztah, nepopírá a je s nimi v kontaktu dodnes. Otázku zda si nechali vězni za natáčení zaplatit, nechala bez komentáře.