25°C
Podcast: Zabijácký Santa, elektronický penis a fašistická loutka. Jak se povedly prosincové premiéry?
Video se připravuje ...
Ve vánočním akčňáku Šílená noc je Santa Claus vyhořelý alkoholik, kterému vánočního ducha navrátí kreativní a brutální vraždění zlodějů. Oba kritici Kulového Blesku u akční jízdy čvachtali spokojeností. V surreálné, ale milé komedii Neuvěřitelné, ale pravdivé Quentina Dupieuxe jedna postava řeší svou krizi mužství a středních let instalací elektronického penisu. Jak jsou hodnocené další novinky, se dozvíte v pravidelném podcastu Blesku.
Sám doma… se skutečným Santou. Smrtonosná past… se skutečným Santou. Tvůrci ŠÍLENÉ NOCI takto studiu nabízeli film, ve kterém Santa Claus ochraňuje bohatou rodinu před únosci-zloději, přičemž mu v tom i za pomocí pastí pomáhá chytrá holka. Produkce tak trochu jiného vánočního snímku se ujala společnost 87North, která stojí za mládeži nepřístupnými akčňáky s povedenou choreografií (Atomic Blonde, Nikdo, série John Wick). A na režisérskou stoličku se posadil Nor Tommy Wirkola, který se specializuje na ne zrovna tradiční, zato zábavně násilná spojení: ve dvojici Mrtvý sníh lidé čelili zombie nacistům, v Jeníček a Mařenka: Lovci čarodějnic zase… inu, tam je to zjevné z názvu, že?
Kritičce a historičce Marii Barešové se právě zamlouvalo sloučení několika žánrů: „Rodinné podívané, která však s ohledem na násilí není určena pro nejmenší, akčňáku a pocty/výsměšné nápodoby jiných děl.“ Díky zasazení do vánočního období se navíc „velmi nápaditě, nečekaně a zábavně využívají rekvizity spojené se svátky klidu, míru a pohody k nesmlouvavému, správně krvavému zabíjení“. Potěšující bylo, že na rozdíl od jiných středněproudých produkcí je v této naprosté “minimum postprodukčních úprav, které by na sebe jakkoliv strhávaly pozornost” a „klade se důraz na fyzickou akci“. A tak to má Marie ráda.
A Marek taky, byť ho více těšilo, jak si je Šílená noc vědomá sebe sama a tradic, na které navazuje a které kombinuje a přetváří. „Jedna ústřední postava, dětská, zhlédla Sám doma a je jím inspirována, druhá ústřední postava, nadpřirozená, v sebeobraně použije i dárek se zabaleným nosičem se Smrtonosnou pastí.“ Podobně jako obě zmíněné vánoční klasiky je ale Šílená noc velmi tradicionalistická, a to vší podvratnosti navzdory.
„Rozhádaný pár se dá dohromady, bohatá rodina pozná, že peníze nejsou tím nejdůležitějším, duch Vánoc je obnoven… jenom nízkopříjmoví mají smůlu, protože zlobivým rodičům dá Santa leda uhlí a dětem nepomůže, jak ukáže úvodní montáž,“ všímá si Marek.
Výtkám navzdory se ale Marek i Marie shodli, že si Šílená noc zaslouží 80 %. Vysoké hodnocení rozhodně nedávají jenom proto, že nechtějí, aby jim Santa nechal ve vánoční punčoše uhlí anebo ještě něco horšího.
Elektronickým penisem krizi nevyřešíš
Pneumatika, která dokáže prostřednictvím telepatických schopností vraždit. Jelenicová bunda, která svému nositeli namlouvá, že se má zbavit všech bund, aby byl výjimečný. Obří moucha nalezená v kufru a trénovaná s vidinou velkého výdělku. Náměty filmů Quentina Dupieuxe - francouzského filmaře, který je znám pod svou skladatelskou-DJskou přezdívkou Mr. Oizo - jsou rozhodně netradiční. Jeho novinka NEUVĚŘITELNÉ, ALE PRAVDIVÉ svým kombinováním surrealismu, dadaismu, poetiky nonsensu apod. nevyčnívá. Jeden pár si koupí dům, ve kterém je průchod umožňující cestovat časem, a tak omládnout, ve druhém páru si zase muž nechá udělat elektronický, dálkově ovládaný penis.
Postavy středních let tak řeší krizi, protože se chtějí zastavit nebo zvrátit čas: jít proti stárnutí, fyzickému ochabnutí, ztrátě někdejší krásy apod. Krizi ale rozhodně nemá Quentin Dupieux, protože jde letos o jeho druhý celovečerní snímek, a to vedle na festivalu v Karlových Varech uvedené satiře/parodii superhrdinských podívaných Kouření způsobuje kašel.
Podle Marie se vypráví o „lidech, kteří jsou posedlí povrchními fyzickými charakteristikami, což má pro ně zničující efekt“. Jako kritička, která nemá velkou diváckou zkušenost s tvorbou Dupieuxe, vyhodnocuje dílo jako „chytré, osvěžující, příjemné, zábavné, odsýpající, akorát trochu repetitivní“. Má však za to, že určitá nedořečenost a taktéž „nedomyšlenost, která souvisí se zápletkou kolem díry v časoprostoru, je něco, co tento typ filmu snese“.
Marek, znalejší tvůrcovy předchozí tvorby, byl překvapen, o „jak ve výsledku umírněnou záležitost se jedná, když sledujeme dramedii o krizi středních let, způsobech, jak se s ní dva páry vyrovnávají, a i dramedii o čase, jeho různém vnímání, přístupu k němu“. „Neuvěřitelné, ale pravdivé je velmi dialogová, konvenčně nasnímaná záležitost, která vybočí až v závěru svou dlouhou montáží shrnující velký časový úsek. Myslím si ale, že suchý, surreálný, dadaistický apod. humor funguje u francouzského filmaře lépe, pokud se zesiluje bizár, ne pokud tento je podřízen vážnější výpovědi, jako je tomu tentokrát,“ vytýká Marek.
Marek a Marie nepotřebují ani cestovat časem, aby omládli, ani si nepřejí elektronický penis na dálkové ovládání, a tak Neuvěřitelné, ale pravdivé hodnotí 70 %.
Loutka v rukách fašistů
Kulový Blesk se nevěnoval jenom kinopremiérám (z dalších reflektovaných například klubový Adam), protože nebyla opomenuta ani novinka na streamovací službě: PINOCCHIO GUILLERMA DEL TORA. Pinocchiovských adaptací předlohy Carla Collodiho jsou desítky. První byla k vidění již roku 1911, existuje i animovaná seriálová verze a vedle řady italských jsou i japonské a sovětské; nechybí ani obskurnosti, v nichž Pinocchio musí porazit létající zabijáckou velrybu… ve vesmíru. Nejznámější je ale disneyovská verze z 40. let 20. století, která se letos dočkala nedobře přijaté předělávky Roberta Zemeckise (Falešná hra s králíkem Rogerem, trilogie Návrat do budoucnosti), dostupné na Disney+.
Video Kulový Blesk: Zabijácký Santa a fašistická loutka. Jak se povedly prosincové premiéry?
Video se připravuje ...
Netflix kontruje a konkuruje s verzí Guillerma del Tora, oscarového režiséra (nominace za Faunův labyrint a Uličku přízraků, cena za režii a film u Tváře vody), od kterého si slibuje při nejmenším nominaci v kategorii celovečerních animáků. Snímek není ani kreslený, ani trojrozměrný, nýbrž dělaný za pomocí pookénkové loutkové animace, která za poslední rok zažívá renesanci (netflixácký Wendell a Wild Henryho Selicka, Šílený Bůh Phila Tippetta).
Pinocchio Guillerma del Tora není výborný jenom díky animaci, ale i pro způsob, jakým je předloha adaptována, rozšiřována, přesazena. Marek, který z dvojice kritiků jako jediný netflixáckou novinku viděl, upozorňuje, že „větší důraz je kladen na vztah otec-syn, a to už v samotném úvodu, kdy sledujeme, jak řezbář přišel o svého syna Carla během Velké války. Film je příběhem nejenom Pinocchia, který má být náhražkou za zesnulého bližního, ale i příběhem řezbáře, který se učí přijímat smrt jako součást života.“ Smrt se stává hlavním tématem, protože „loutka umírá, ale nikdy nemůže opravdu umřít, což vede k poznání, že život dává smysl v závislosti na omezený ćas, který člověk na světě má“.
Vedle těchto posunů je zásadní přesazení do konkrétního období a místa, a to fašistické Itálie, čímž Pinocchio Guillerma del Tora navazuje na jeho předchozí snímky Devil a Faunův labyrint. I v nich je určující jednak dětská optika, jednak její střet s totalitní mocností. Del Toro, který vždy obliboval monstra, nejenom ve svých komiksovkách (Blade II, Hellboy I a II), „může rozehrát frankeinsteinovský motiv jinakosti a jejího ne/přijímání společností, zpochybňovat, co je a co není monstrózní“. Proč jednoho dřevěného panáka lidé uctívají, zatímco jeho se bojí, ptá se Pinocchio v kostele?
Marek se dřevěných panáků nebojí (zato sílící extremizace - fašizace - společnosti ano), a tak Pinocchia Guillerma del Tora hodnotí 90 %, a to kvůli poklesu rytmu, jinak by šel na stovku.
Proč je francouzsko-srbsko-marocká koprodukce ADAM klubovým titulem, který byste si neměli nechat ujít? Dozvíte se, pokud si poslechnete/zhlédnete vid/podcast Kulový Blesk!
Témata:
Související
Vánoce a jejich smysl přece není v násilí. Není to ani milé, ani pohodové ani hezké. Kdy jindy než minimálně o Vánocích by se téma násilí a nenávisti mělo vynechat. Za mě - je to odporné, hnusné a laciné.