Za lásku nůž do zad

Byla to milá holka s krásnýma očima. Vychovali si ji ale pro smrt! Adoptivní rodiče byli brutálně zavražděni! Místo díků za péči a výchovu jim šestnáctiletá dcera a její o dva roky starší přítel vrazili nůž do zad. Kde se vzala šílená brutalita v tak mladých lidech? Kam se poděl cit a láska? Jak se to, proboha, mohlo vůbec stát?! V pražských Běchovicích vládne klid. Od úterního nálezu dvou mrtvých těl místních obyvatel je přesto jejich smrt námětem k hovoru číslo jedna. Středoškolskou učitelku a jejího manžela našla policie, kterou sem poslali kolegové mrtvé paní. Ještě ten den večer byl zadržen jeden z pachatelů. Druhý den na to ho do cely následovala teprve šestnáctiletá adoptivní dcera zavražděných manželů. "Je to hrůza!" říká jedna ze sousedek obětí. "Oni je adoptovali, vychovali a starali se o ně, a tohle je vděk?" ptá se sama sebe a stále nemůže uvěřit tomu, že jen pár metrů od jejího domu přišli o život lidé, které byla zvyklá denně potkávat. Jaká ale byla rodina, ve které se mohlo něco takového stát? Dalo se to čekat, nebo to byl jen zkrat v jednání dvou sotva dospělých dětí? "Může to znít hrozně, ale popravdě řečeno, když jsem se dozvěděla, co se stalo, tak mě to ani moc nepřekvapilo," "Míša byla úžasné dítě, byla velmi temperamentní," říká o své někdejší žákyni jedna z učitelek místní základní školy v Běchovicích. Měli ji rádi. Byl to takový smíšek. Byla prostě báječná. Měla velký pohybový talent. Na Mikulášském bále dokázala tancovat třeba dvě hodiny bez přestávky a moc jí to šlo. Michala školu dokonce reprezentovala na závodech v běhu. Jako žákyně byla prý vždycky ochotná, pracovitá, bavilo jí vaření a podobné předměny. "Problémy začaly, když se dostala do puberty. Rodiče byli oba vysokoškoláci a i když bylo vidět, že se o holky dobře starají, nemohli jim asi dát tolik lásky, kterou obě potřebovaly. Byli k nim spíše chladní," vysvětluje učitelka, která se nepřála zveřejnit své jméno. Podle ní došlo během dospívání k velkému rozkolu mezi rodiči a dvěma adoptovanými dcerami. Byly to pokrevní sestry, ale každá byla úplně jiná. Starší Petra byla tichá a nenápadná. Po útěku z domova ve svých osmnácti letech se prý dostala do jakési party Ukrajinců a od té doby o ní nikdo neví. "Míša byla spíš dračice - ale v tom dobrém slova smyslu," vypráví kantorka. Petra problémy s rodiči vyřešila útěkem z domova, Míša je podle policie zavraždila! Největší problémy s Michalou začaly už před rokem. Na začátku jara se Michala chytila party mladých lidí. "Byli jsme taková parta asi deseti lidí," říká jeden z bývalých spolužáků Michaly. "Tam se seznámila s tím Michalem," vzpomíná na začátky vražedného vztahu. Parta se později rozpadla, ale oni dva spolu zůstali. Michala jezdila za svým přítelem do sousedního Újezda na Černými lesy často, trávili spolu moře času, kdo ale přišel s nápadem na zavraždění adoptivních rodičů, už asi zůstane jen mezi nimi. "Michala občas říkala, že by je chtěla někdy vykrást, ale nikdo jsme to nebrali vážně. Ani když mluvila o tom, že by je nejradši zabila," tvrdí bývalý spolužák. "Tohle říká hodně dětí, ale nic tím nemyslí, jsou to jen takové řeči," dodává. Michala zpočátku roku jen tu a tam nepřišla do školy na odpolední vyučování. Pak už vynechala třeba na celý den. Učitelka se zprvu domnívala, že je nemocná. Když ji ale potkala odpoledne v sousedním Újezdu, bylo jí všechno jasné. Právě v tu dobu, kdy začal její vztah s chlapcem, se kterým pak podle policejního obvinění zabila své rodiče. Rodiče se to sice snažili nějak řešit. Nic nepomáhalo. Navíc se přidaly útěky z domova. Michala tak bydlela u svých známých, po maringotkách a podobně. Na útěku se mohla seznámit s lidmi toho nejhoršího zrna. Nakonec to řešila »sociálka« a Míša skončila v diagnostickém ústavu v Hodkovičkách. Ředitel ústavu Jan Toman je přesvědčen, že Michala vraždu svých rodičů nenaplánovala. Právě v péči jeho ústavu byla během minulého roku, kdy si s ní rodiče už nevěděli rady. "Na 99 procent to nebylo z její hlavy," tvrdí. "Za to bych dal ruku do ohně. Že by to udělala ona, tomu prostě nevěřím. Myslím, že to bylo všechno jinak!" brání bývalou klientku ústavu ředitel. Podle něj byla Michala sice impulzivní, ale s matkou měla v podstatě hezký vztah, ale rodiče měli na ní i na její sestru příliš vysoké nároky, které děvčata nemohla zvládnout. Podobné konflitky se prý stávají i ve vlastních rodinách, když je ta rodina adoptivní, tak je to vždycky horší. Na konci minulého školního roku se opět po dlouhé době objevila ve škole. Přišla si pro vysvědčení. A pak v srpnu, kdy dělala reparát z fyziky. V září už nastoupila do učení na cukrářku. "Tam chodila ale asi jen tři dny a všechny problémy začaly nanovo," vzpomíná učitelka ze základní školy. "Může to znít hrozně, ale popravdě řečeno, když jsem se dozvěděla, co se stalo, tak mě to ani moc nepřekvapilo," dodává trpce. Že by to udělala ona, tomu prostě nevěřím, myslím, že to bylo všechno jinak! Kromě adoptivní dcery byl z vraždy rodičů obviněn i její přítel Michal Šťastný ze sousedního Újezda nad Černými lesy. Právě v bytě, kde bydlel, se našly věci, které patřily zavražděným. S jejich dcerou Michal začal chodit někdy v dubnu minulého roku, přesně v době, kdy začala mít problémy a chodit za školu. "Michal nebyl žádný grázl," vzpomíná na bývalého učně oboru automechanik jeho třídní učitel. Na jeho jméno prý už nikdy nezapomene. Byl to podle něj sice extrémě živý kluk, průšvihy měl ale stejné, jako většina kluků v jeho věku - pár neomluvených hodin, nekázeň při vyučování. "Zpráva o tom, co se stalo, mě šokovala," kroutí hlavou smutně učitel a je na něm vidět, že je údajným činem svého bývalého žáka naprosto zdrcen. Při domluvě Michal vždy uznal, že přestřelil a dokázal se omluvit. Přestože patřil k nejslabším žákům, jeho školní průměr nebyl nejhorší. Měl důtky a zhoršené známky z chování, ale to bylo hlavně kvůli vyrušování a pozdním příchodům do školy. "Nikdy jsme kvůli němu ani nepsali nic na policii, což se tady také stává," říká další zaměstnanec učiliště, kde se Michal vyučil teprve před čtyřmi měsíci. Zločin obou mladých lidí nechápe zřejmě nikdo. I když oba měli své problémy, nikdy výrazně nepřesahovaly problémy jejich vrstevníků, nebo dětí z jejich okolí. Přestože policie oba pachatele odhalila a zadržela v rekordně krátkém čase, vyšetřování dvojnásobné vraždy v pražských Běchovicích je stále na začátku. Ještě se mohou najít další stopy a důkazy, ještě se může ukázat, že to všechno bylo úplně jinak. Až soud může určit, jestli vraždu rodičů opravdu spáchala jejich adoptivní dcera a její přítel. Teprve pak se rozhodne, co s oběma mladými lidmi bude.