Peklo filipínské věznice: Všemu vládnou gangy. Postel je luxus pro vyvolené
Ustlat si znamená pro některé vězně z manilské městské věznice to samé, co vytřít blátivou louži, rozložit kus kartonu na kachlíkovou podlahu, lehnout si do malé koupelny bez oken a vměstnat se tam mezi dalších šest mužů a záchod.
V cele číslo pět je dusno a vzduch páchne potem z 518 mužů namačkaných do prostoru původně pro 170 lidí. Vězni se opírají jeden o druhého, jejich končetiny často leží na sousedovi, chodidla mají strčená pod hlavu někoho jiného, prostoru je tak málo, že se v příšerném horku stěží mohou převalit. Situaci v jedné z nejpřeplněnějších káznic ve filipínském hlavním městě popsal americký deník The New York Times.
V manilské městské věznici je spaní cennou komoditou. Když má vězeň peníze, může si koupit místo v tzv. kubolu, malé kóji vyrobené z překližky, stranou davů a sdílené „jen“ se dvěma muži. V opačném případě je to podlaha, možná koupelna, ale klidně také schodiště sbité z palubek; když vězeň spadne z jednoho schodu, vezme s sebou všechny pod ním.
Málokteří vězni jsou odsouzenci – většina z nich jsou ve vazbě a čekají na soud. Mnoho jich však trčí v nápravném zařízení měsíce nebo i roky, a to kvůli zahlceným soudům. V důsledku přeplnění a nízkého počtu dozorců situace zašla tak daleko, že představitelé věznice potichu přenechali část její správy vězeňským gangům. Ty jsou technicky vzato ilegální, udržují však pořádek a brání tomu, aby vznikl chaos. Často také přerozdělují skromné vězeňské příděly, aby nikdo nezůstal o hladu.
Jeden vězeň byl odsouzen za to, že hulákal na veřejnosti a měl u sebe nožík. Bylo mu tehdy 15, ale policie do protokolu uvedla jeho věk 18 let. Jeho případ byl vyřešen po dvou měsících, už bezmála dva roky ale čeká na nařízení o propouštění z úřadu sociální péče. To dalece převyšuje trest, který mohl za svůj přečin dostat – čtyři dolary pokuta či 15 dní vězení.
Vězeňské gangy jsou zde jakýmisi rodinami. Nepsaná dohoda s dozorci o podílu na správě jim pomáhá udržet nad káznicí kontrolu. V manilské městské věznici vychází na jednoho dozorce 528 vězňů. Sedmatřicetiletý Buboy Mendiola vede jeden z pěti hlavních gangů nazvaný Sputnik.
Dohlíží také na neformální vězeňskou ekonomiku. Výdělky z ní si gang společně rozděluje. Při jedné razii se ukázalo, že jmění Sputniku bylo 720.000 pesos (přes 300.000 Kč). Mendiola za ně nakupoval prasata a stovky kuřat na vánoční oslavu, ale také základní léky či hygienické potřeby pro svou celu.
„Nuda vpouští ďábla do vaší mysli,“ říká Mendiola s tím, že vězni se musí něčím zabavit, jinak prý začínají dělat neplechu. „Bitkám se s ohledem na přeplněnost věznice nedá zcela vyhnout, ale celkově jsme tu schopni udržet pořádek,“ dodává. Prohřešky proti pořádku ve svém gangu trestá Mendiola tvrdě – podle závažnosti přečinů až 25 ranami dřevěným klackem.
Řešením by bylo nezavírat lidi za každou pitomost. Nabídnout jim veřejně prospěšný práce nebo pořádnej vejprask. A věznice nechat jen pro vrahy atd. I když si myslím že za vraždu by měl být trest smrti a rozsudek vykonán ihned. Žádný čekání na popravu.