Policejní odbornice na lidskou mysl: Sebevražda Otakara S. je doznání?
Hlavní podezřelý spáchal sebevraždu a všichni věřili, že se pohřešovaná Míša Muzikářová (12) musí v krátké době najít. Jenže dny ubíhají a holčika se dál hledá. Co si o sebevraždě Otakara S. a postupu vyšetřovatelů myslí zkušená forenzní psycholožka Ludmila Čírtková?
Pokud by Míše ublížil právě Otakar S., proč se nepřiznal alespoň v dopise na rozloučenou, nenapsal, kde je?
"Jsou případy, kdy pachatel spáchá sebevraždu, zanechá i dopis na rozloučenou, ale vinu popírá, ačkoliv je jinými důkazy prokázána. Bývá mu líto sama sebe. Nemyslí na objevení oběti, či na její záchranu. Sebevraždu nemusí vnímat jako přiznání. Je to spíš výraz zoufalství. Neví, jak dál."
Poprvé, týden před smrtí, se Otakar S. pokusil o sebevraždu v autě na cestě mezi Ústím a Plzní. Je možné, že někde tam Míšu ukryl?
"Samozřejmě i tak lze uvažovat, ale nemá to opodstatnění. Byla by to spíš náhoda, filmový scénář. Předpokládalo by to hnutí mysli, projev svědomí, u pachatelů to tak ale nebývá."
Nepochybila policie, když na Otakara S. neudeřila dříve a více? Nechala ho coby podezřelého na svobodě.
"Událost, která se stane, se později v očích lidí jeví jako – každý to mohl vědět a tušit. Dnes se už na detaily případu díváme z konce. Víme, co se stalo, pak mají jinou váhu. Říká se tomu chyba zpětného úsudku nebo po bitvě je každý generál."
Zdá se, že policie nemá žádnou stopu, tápe. Co byste dělali v této situaci?
„Návrat na již prohledaná místa má smysl. Vzpomínám si na případ, kdy se hledala malá holčička. Nakonec byla nalezena na místě, které bylo prohledáváno psy už předtím, ale vzhledem ke kombinaci nepříznivých faktorů, jako byl vítr, ohořelé tělíčko a další, psi na místě dříve nezareagovali. Když se okolnosti změnily, našli ji.“
