Taxivraždy u soudu ONLINE: Při výslechu mě zmlátili, tvrdí obžalovaný. Jeho slova potvrdil spoluvězeň

Dobré ráno, vážení čtenáři. Vítáme vás u pokračování ONLINE přenosu ze soudu s Davidem V., tzv. taxivrahem, obžalovaným ze tří vražd pražských taxikářů. V případě odsouzení mu hrozí až doživotí.

Včerejší ONLINE naleznete zde:

Soud s taxivrahem ONLINE: Masakr si zapsal do deníku

Na program jsou dnes výpovědi svědků, převážně pozůstalí. Vypovídat by ale měl i spoluvězeň Davida V. a dále jeho bratr Petr a kamarád z dětství.

Na místě panuje zmatek, líčení se totiž koná v jiné místnosti než včera a spousta lidí je jinde.

Soudní líčení začalo, zájem je mnohem menší než včera, soudní síň je téměř prázdná.

Soudkyně poučila obžalovaného a položila mu rovnou otázku.

Soudkyně: Vy jste včera hovořil trochu jinak než v přípravném řízení. Vy jste říkal, že jste jednu peněženku ztratil a pak jste další našel.

Obžalovaný David V.: Já jsem vlastně zjistil, že jsem našel druhou peněženku až ze spisu. Tam jsem zjistil, že to byla ta od Milana P., že je to jiná než ta první. Já si vůbec nepamatuju tu druhou, jak jsem ji našel. Celou dobu jsem měl za to, že jsem našel jen jednu peněženku, takže až ze spisu jsem zjistil, že jde o jinou a že jsem tedy musel najít dvě. Já si vybavuju ten obsah tý první peněženky a ta byla jiná.

Do soudní síně přivedli dalšího spoluvězně. Ten sedí v první lavici a hlídá ho eskorta.

Soudkyně dále vyslýchá obžalovaného.

Soudkyně: Ten obsah té první peněženky si pamatuje, že to byly ty mastekarty?

Obžalovaný David V.: Ano, to byly takový dva vysoký sloupce karet. Tam byly vyloženě jenom karty, žádný papírky nebo tak.

Soudkyně: Vy jste pak byl zadržen v té Bille?

Obžalovaný David V.: Ano, to bylo 11. a až do 14. dubna jsem byl na CPZ (cele předběžného zadržení – pozn.red.).

Soudkyně: A tam vám odebírali to oblečení?

Obžalovaný David V.: Ano, troje kalhoty jsem měl, dva svetry a jednu bundu koženou. To mi svlékli a ptali se mě, co chci na sebe. Vzal jsem si to, co jsem měl navrchu a zbytek si tam nechali v pytli

Soudkyně: A pak vám je dali?

Obžalovaný David V.:  Já si to nevybavuju, protože už ze mě vyprchávaly ty drogy… Ale vezli mě na soud skrz tu krádež, to mě asi oblékli všechny tři ty oblečení, protože nevěděli, že mě budou na soudě předávat kriminálce.

Soudkyně: A ještě se zeptám. Vy jste pravák?

Obžalovaný David V.: Ne, jsem levák. Odjakživa.

Soudkyně předvolala svědka, který byl spoluvězněm obžalovaného Davida V.

Soudkyně: Vypovídal jste dobrovolně?

Svědek: Ano.

Soudkyně: Pamatujete si, co jste tehdy vypovídal? Týkalo se to toho, že jste byl na cele s panem obžalovaným.

Svědek: Byl jsem dotazovanej, jestli jsme se bavili o autech a jestli měl někdo někdy zbraň. Já jsem řekl, že jen obecně.

Soudkyně: Jak se choval?

Svědek: Řekl jsem mu, že feťáky neberu, tak se pak uklidnil, začal se mnou cvičit, žádný drogy nebral.

Soudkyně: Co jste říkali o těch zbraních?

Svědek: Tak řekl, z čeho ho viněj. Že sedí za krádeže a údajně že ho chytli s dokladama toho jednoho zavražděnýho taxikáře.

Soudkyně: Říkal, že to udělal?

Svědek: To jsme se nebavili, jen že to u něj našli. Pak ho začali vozit na nějaký ty výslechy. Jestli byl na těch místech.

Soudkyně: No a o té zbrani říkal co?

Svědek: No my jsme se bavili celkově o zbraních. Jestli někdy z něčeho střílel, tak mi akorát řek, že střílel z pistole.

Soudkyně: Říkal vám, kde ji vzal, kde ji má?

Svědek: Ne, to ne.

Soudkyně: A říkal, jestli byla funkční?

Svědek: No asi byla, když střílel.

Soudkyně: Říkal, jestli jezdil taxíkama?

Svědek: Jo, to říkal, že jezdil. A taky říkal, že když někdy něco měl, tak to prodával jim, taxikářům

Soudkyně přečetla část výpovědi svědka z výslechu na policii.

„O jaké zbrani s vámi hovořil? O pistoli, že ji měl schovanou ve dřevě, jenom že je to kolt, ne jaký typ. Měl ji mít předtím, než ho zavřeli v tom rozsahu. Hovořil i o nábojích? To určitě, my jsme se bavili o střílení a on říkal, že z ní střílel. Říkal, proč ji nosil u sebe? To ne, ale říkal, že si ji bral.“

Svědek se vším souhlasí.

Přísedící se ptá: Říkal vám, proč střílel?

Svědek: Ne, to jsme se nebavili.

Soudkyně: Ještě bych dočetla jednu část výpovědi: Vy jste říkal: „On pouze řekl, že když byl nadrogovaný, jezdil taxíky, většinou sám.“ Nezmiňoval se tedy o nikom dalším?

Svědek: Ne, sám.

Soudkyně: Vy jste říkal, že jste na něm poznal, když ho k vám dali, že je to feťák, jak jste to poznal?

Svědek: No to prostě poznáte po těch letech.

Soudkyně: Měl absťák?

Svědek: Ne. Ale byl vyhublej a nervózní. Pak mi sám říkal, co bral.

Přísedící: Vy jste vypověděl, že vám řekl, že má zbraň, řekl, kde ji sehnal?

Svědek: Ne.

Přísedící: Jestli ji koupil, vyměnil, našel, ukradl?

Svědek: Ne.

Státní zástupce: Máte sám zkušenosti se zbraněmi?

Svědek: Ano, já jsem voják.

Státní zástupce: Říkal vám, jak s tou zbraní manipuloval?

Svědek: Ano.

Státní zástupce: S ohledem na vaši zkušenost přišlo vám to reálné?

Svědek: Ano, řekl bych, že jo.

Státní zástupce: Vystupoval jste v jiné kauze jako svědek?

Svědek: Ano v mém případu byly zadrženy ještě nějaké další osoby, tak jsem pak svědčil, když už jsem byl odsouzený.

Soudkyně se ptá, za jaké věci seděl, svědek zmiňuje i kauzu Jonák ale neupřesňuje, jak v ní figuroval.

Státní zástupce: Byly vám nabídnuty nějaké výhody za toto svědectví?

Svědek: Ne, to ne, pan obhájce u výslechu sice naznačoval, že jsem byl převezen z Borů na Pankrác za odměnu, ale to bylo mezi věznicemi z provozních důvodů. Já jsem o to žádal několikrát.

Obhájce cituje pasáž z výslechu, kde vězeň říká, že neví přesně, jestli tu zbraň měl přímo před zadržením.

Obhájce: Jak to tedy bylo?

Svědek: No bavili jsme se, že měl zbraň. Nevím úplně, kdy přesně.

Soudkyně: A vy jste říkal, že ji ukryl do dřeva? Takže jste vyrozuměl, že ji schoval, že se jí nezbavil?

Svědek: Ano, tak nějak. Bavili jsme se o nějaké chatě, kde si schovával drogy na stromě, takže tam. Bylo to prostě někdy před tím zadržením.

Obhájce: Znova se vás ptám, v jakém období?

Svědek: Já tu nejsem od toho, abych Davidovi uškodil. Bylo to někdy před soudem.

Obhájce: Za co jste trestaný?

Svědek: Za ublížení na zdraví na 10,5 roku.

Soudkyně: A ta vaše kauza byla spojená s panem Jonákem?

Svědek: No Ivan Jonák tvrdil, že jsem mu ublížil, že jsem ho napadal.

Obhájce: Jak se znáte s panem plk. Marešem?

Svědek: No on mě vyslýchal v roce 1997 nebo 1998. Jezdil za mnou do věznice. Pak jsem s ním mluvil až v tom roce 2015.

Soudkyně: To vás ale oslovil pan kpt. Rosák?

Svědek: Ano.

Soudkyně: Oni vás oslovili?

Svědek: Ano.

Soudkyně: Ani jednou vás nevyslýchal pan Mareš?

Svědek: Ne.

Obhájce: Kolikrát jste žádal, abyste byl přeřazen blíž Praze?

Svědek: Dvakrát a vyhověli mi podruhý.

Soudkyně: Kam míří pan obhájce, je asi zřejmé. Na Borech jste žádal dvakrát. Poprvé jste žádal kdy?

Svědek: Rok a půl to bude.

Soudkyně: A přeřadili vás až poté co jste vypovídal?

Svědek: No já jsem pracoval rok jako chodbař a tam potom po roce jsem si zažádal, jestli by mi mohli přiřadit blíž bydlišti. Listopad 2015. Přimluvili se za mě i bachaři.

Soudkyně: A vypovídal jste k věci až potom tady na Pankráci?

Svědek: Ano.

Obhájce: Svědek byl vyslýchán celkem dvakrát. 2. 2. 2016 a 5. 5. 2016. Proč jste v tom únoru vypovídal jinak než v tom květnu?

Svědek: No protože na mě použili nějaký odposlechy z naší cely. Já jsem s tím nechtěl původně mít nic společnýho, jenže pak řekli, že mají odposlechy, tak jsem prostě řekl, jak to bylo

Soudkyně: Pane obžalovaný, chcete se dotazovat nebo jen komentář?

Obžalovaný David V.: Komentář.

„Pan svědek tady mluví částečně pravdu, jako třeba s tou zbraní, že jsem mu to říkal. Já jsem jezdil na výslechy, kde jsem všude říkal, že jsem neměl zbraň. A já jsem přijel a řekl jsem mu jako jedinýmu: ‚Alexi, a to ani nevíš, že jsem jim neřekl, že jsem vlastnil jednu bouchačku.‘ Dále jsme se bavili o tom, že každej byl zvědavej, jestli jsem střílel… A já jsem výslovně všem říkal, že jsem nikdy nestřílel, protože vím, jaký jsou muklové,“ komentuje výpověď spoluvězně obžalovaný.

Soudkyně: Pane svědku, trváte na tom, že vám řekl, že střílel a o tom dřevě?

Svědek: Ano.

Obžalovaný David V.: Jediné, co jsem řekl o dřevě, že ti policajti dokonce převraceli dědovi dřevo na chalupě a hledali tam zbraň.

Soudkyně: Mohl jste to zaměnit, pane Abadone?

Svědek: Já si myslím, že nemám důvod to nějak zakrejvat, pochopil jsem to tak, jak jsem řekl.

Obhájce: Mohl byste se ještě vyjádřit k tomu vyjádření svědka Abadona ohledně těch taxíků?

Obžalovaný David V.: Nikdy jsem nikomu neřekl, že jsem jezdil taxíkama, když jsem jel naposledy v roce 2001, a že jsem kradený zboží prodával taxikářům. Já jsem měl zavedený restaurace, kterým jsem to prodával. Taxikáři dávaj za kradený zboží co nejmíň.

Soudkyně: A jak to víte?

Obžalovaný David V.: No vím to od jinejch. To se ví, že za to chtějí co nejvíc.

Soudkyně: Pane obžalovaný, jak to bylo s tím vaším rodným listem?

Obžalovaný David V.: Říkal jsem panu Abadonovi: ‚Představ si, že se mi stala ještě taková věc, že po tom propuštění z CPZ toho 14., tak asi tejden potom jsem potkal nějakýho člověka, kterýmu jsem říkal, že jsem byl vyslýchanej v tý věci. A on to byl nějakej bratranec pana Daniela C. Já jsem byl vyfetovanej, tak on mě okradl o peněženku a rodnej list. Já jsem ho znal pod přezdívkou, ale ta se mi vykouřila, asi nějakej David.‘ No a já jsem říkal tady panu Abadonovi, že kvůli tomu rodnýmu listu by mně mohli ještě napařit, že jsem toho Daniela C. znal a dal jsem ten rodný list. On prodával subutex (droga s podobnými účinky jako heroin – pozn. red.) na Hlaváku. Takže jsem rozhodně neřekl, že jsem nějakýmu taxikáři dal ten svůj rodný list do zástavy, jak tady pan Abadon tvrdí.

Soudkyně: Pane Abadone, mohl jste to takhle překroutit?

Svědek: Ne, to chci říct znovu, že jsem ti nepřišel tady nijak škodit, sám víš, že jsem ti říkal na tý cimře, ať s tím něco děláš, a ty jsi na to kašlal. Ale neohrozím sebe sama a já lidi vytěsňuju, abych se z toho nezbláznil, ale když o něco jde, tak si to pamatuju.

Soud ukončil výpověď svědka Alexandra Abadona, který byl spoluvězněm obžalovaného Davida V. Alexandr Abadon, rodným jménem Josef Vrabec, je známý jako organizátor vraždy Ludviky Jonákové, manželky Ivana Jonáka.

Organizátor vraždy Jonákové: Při loupeži prostřelil oběti koleno!

Státní zástupce má doplňující dotaz na obžalovaného.

Státní zástupce: Ten rodný list, jak vás okradl, ten jste měl v peněžence?

Obžalovaný David V.: Ano.

Státní zástupce: Jak vypadala?

Obžalovaný David V.: Černá malá peněženka

(čte se ze zápisu, že při zadržení 11. 4. měl dva rodné listy, originál a kopii)

Státní zástupce: Pane obžalovaný a čím jste prokazoval svou totožnost poté, co vás okradli?

Obžalovaný David V.: Jenom datem narození sebe, matky a bratrů.

Bratr obžalovaného dnes před soudem vypovídat nebude!

Soudkyně: Konstatuje se omluva svědka Petra V. Paní matka telefonovala, že byli na pohotovosti a poslali je k doktorovi. Upozornila jsem je, že musí mít potvrzení. Matka vyjádřila přesvědčení, že v pondělí bude zdráv, takže jsem ho objednala na pondělí v 9 hodin ráno.

Do soudní síně byl předveden další svědek, Oto W., který vypovídal v květnu na Pankráci. Jde o spoluvězně Petra V., bratra obžalovaného, který se dnes omluvil pro nemoc.

Soudkyně: Řekl jste to dobrovolně nebo na Vás pan vyšetřovatel tlačil?

Svědek: Zcela dobrovolně.

Svědek: Řekl mi, že jeho bratr pod vlivem rivotrilu (uklidňující lék na neurotické potíže – pozn.red), údajně to měla být celá lahvička, jezdil po Praze a zabil ty taxikáře.

Soudkyně: Zajímal jste se o motiv?

Svědek: Ne to jsem se v tu chvíli nezajímal, ale později v podvědomí se mi to vracelo, ale...

Soudkyně: Co vám k tomu ještě řekl?

Svědek: Petr mi řekl, že se bojí, ale neřekl, jestli má strach ze svého bratra, nebo toho, že se to prozradí. Říkal, že by se mohly najít nějaký věci, myslím, že tablet.

„Pak mi řekl, že by měl jít ven, že by měl zlikvidovat nějaký tablet, že ho měli hodit do nějakého rybníka, ale nevím kam,“ čte soudkyně z výpovědi svědka. Svědek souhlasí.

Soudkyně: Co Petr V. a drogy?

Svědek: No on drogově závislej byl, ale ve výkonu trestu jsem ho drogy brát neviděl. Viděl jsem léky, ale nevím, jestli je měl na předpis.

Soudkyně: Jak dlouho jste spolu seděli?

Svědek: Asi dva měsíce, on byl poprvé ve výkonu trestu, my po několikáté.

Soudkyně: Kupoval si tam noviny, koukal na televizi, co o tom případu veřejnost ví.

Soudkyně čte z výpovědi: „V té době byla v televizi nějaká relace a pak byl takový divný a svěřil se mi tady s tím. Pak vypadal, že se mu ulevilo.“

Soudkyně: Vypadalo to, že by se chlubil?

Svědek: No to asi ne, trochu sebestředný byl, ale takhle ne.

Soudkyně: Držel tam nad ním někdo ochrannou ruku?

Svědek: No on je velmi malý, měří asi 160 cm a takový lidi tam bývají různě zneužívaný nebo využívaný, ale to se jemu nedělo. Ale byl tam pan Žabka, který měřil dva metry a ten se mu snažil poradit atd.

Obžalovaný David V. při výpovědi žmoulá v ruce barevný kapesník a pořád si sahá na obličej.

Státní zástupce: Slyšel jste od pana Petra V. o kolik vražd se mělo jednat?

Soudkyně: To už jsme řešili.

Svědek: Šlo o množné číslo.

Státní zástupce: Ty vraždy měly být najednou?

Svědek: To nevím.

Státní zástupce: Proč jste zavolal policii?

Svědek: Zaprvé mám ohlašovací povinnost, takže trochu ze strachu. A také protože to je opravdu něco špatnýho a neměl by v tom pokračovat.

Státní zástupce: Bylo vám za to někdy něco slíbeno?

Svědek: Ne, nikdy, ani jsem neměl žádné výhody, nežádal jsem ani o podmínečný propuštění.

Obhájce: Můžete se vyjádřit, jaký byl vztah mezi vámi a Petrem V.?

Svědek: Normální, na úrovni odsouzených.

Obhájce:  Kromě Petra V. byl ještě nějaký vězeň, který se vám takto svěřil?

Svědek: Ano.

Obhájce: Zase jste splnil občanskou povinnost?

Svědek: Ano. Když policie přijela, tak jsem se nechal vyslechnout.

Obhájce: Nahlásil jste někdy ve věznici, že někdo porušuje řád?

Svědek: Ano, třikrát.

Obhájce:  Které nápravné zařízení je mezi vězni považováno za nejlepší?

Svědek: Asi vazební věznice Praha-Ruzyně.

Obhájce: Setkal jste se s panem Giňou (vězeň, který mluvil včera). Jakou má pověst?

Svědek: No upřímně nemá dobrou pověst. Říká se, že donáší a spolupracuje s vyšetřovacími orgány, ale jsou vězni, kteří s ním problém nemají.

Soudkyně: Ještě byste nám pane svědku mohl říct, to je ojedinělý přístup, že někdo nahlásí ve věznici, že se mu něco nelíbí?

Svědek: Takových případů jsou stovky, že se někomu škodí a podobně.

Státní zástupce: Pane svědku, mohl byste se otočit, znáte pana obžalovaného Davida V.?

Svědek: Ano, z televize.

Státní zástupce: S panem Petrem V. máte nějaký problém?

Svědek: Ne, žádný konflikt.

Soudkyně: Jaký byl jeho vztah k bratrovi?

Svědek: Jedině vím, že mu psal nějakou korespondenci. Tak to o něm mluvil.

Obžalovaný nemá ke svědkovi Otovi W. další dotazy. Na řadě je svědkyně Lenka Š., kterou obžalovaný David V. označil za svou dealerku pervitinu.

Utrácel jsem 6 tisíc denně za heroin, přiznal David obžalovaný v kauze taxivrah

Soudkyně: Jak znáte pana obžalovaného? Jak na vás přišli? Toto není soud o distribuci drog, můžete být úplně klidná.

Svědkyně Lenka Š.: Znala jsem pana obžalovaného přes tři roky, byla jsem jeho dodavatelkou pervitinu.

Soudkyně: Jak často od 2013 do 2015 od vás ten pervitin obstarával?

Svědkyně Lenka Š.: Jednou za týden, jednou za 14 dní.

Soudkyně: Za kolik tak nakupoval?

Svědkyně Lenka Š.: 400 až 800.

Soudkyně: Kolik je to dávek?

Svědkyně Lenka Š.: Jak pro koho.

Soudkyně: Kolik gramů?

Svědkyně Lenka Š.: To je tak 0,6 gramu.

Soudkyně: Prodával to dál?

Svědkyně Lenka Š.: Já se o to nestarala, pro mě to byl uživatel.

Soudkyně: Pokud od vás odebíral, tak vždy zaplatil? Nenabízel vám za to věci?

Svědkyně Lenka Š.: Ano, naposledy teda přinesl nějakou tašku s oblečením a to jsem si nenechala ani ukázat, protože jsme byli na ulici na Francouzský.

Soudkyně: V bytě nikdy nebyl?

Svědkyně Lenka Š.: Ne.

Soudkyně: Nikdy u vás nezazvonil?

Svědkyně Lenka Š.: To ani nejde, nemám jméno na zvonku a nikdy jsem si ty zákazníky nebrala domů.

Soudkyně: Jak jste sjednávali ty schůzky?

Svědkyně Lenka Š.: On zavolal z budky a do 20 minut přijel.

Soudkyně: Vyrozuměla jste z těch telefonních čísel, že by on volal povětšinou z nějakého místa v Praze?

Svědkyně Lenka Š.: No vždycky to byl Václavák a Karlák, což odpovídalo těm 20 minutám.

Soudkyně: Vy máte syna? Kde bydlí?

Svědkyně Lenka Š.: Na Spořilově.

Soudkyně: Další příbuzné máte?

Svědkyně Lenka Š.: Otec dítěte bydlí mimo Prahu, v Týnci nad Sázavou. Do roku 2016 tam bydlel u něj syn, tak jsem tam jezdila pravidelně dvakrát týdně. Podle toho vím, že jsem pana Davida V. viděla naposledy ve čtvrtek. Za synem jsem jela ve 12 vlakem z Prahy a vracela jsem se okolo čtvrté hodiny.

Soudkyně: Takže jste se vrátila a pak vám volal pan obžalovaný?

Svědkyně Lenka Š.: Ano, volal a pak přijel do těch 20 minut.

Soudkyně: Přijel s bratrem?

Svědkyně Lenka Š.: Když tam byl naposled, tak přijel s taškou oblečení, bez bratra, to bylo odpoledne... Říkal, že by se za mnou stavil ještě jednou a že zavolá. Platil 700 a měl ještě to oblečení, to jsem nevzala. Pak už mi nevolal.

Soudkyně: Pak vám volal kdy?

Svědkyně Lenka Š.: Když ho pustili z vazby a hned říkal, že má tohle obvinění, že zabil tři taxikáře a řekl, že nechtěl o mně mluvit, ale že mě musel jmenovat. Že musel říct důvod, proč do té oblasti jezdil.

Soudkyně: Jeho bratra jste znala taky?

Svědkyně Lenka Š.: Byl s ním dvakrát třikrát, naposledy myslím maximálně týden, ale nebylo to ten den. S tím bratrem byl kamarád, který se s Davidem znal. Já jsem se o ty lidi nikdy moc nestarala, kterým jsem prodávala, já mám svůj život. Nežili na ulici, David vždycky přišel v úplně čistý bílý kšiltovce.

Soudkyně: Jaká byla maximální částka, za kterou nakoupil?

Svědkyně Lenka Š.: No asi tisíc, to je jeden gram maximálně.

Soudkyně: No to máte nějaký drahý ne?

Svědkyně Lenka Š.: No oni ti Vietnamci to sráží.

Soudkyně: Tak já bych koupila od vás za tisícovku, jak bych to mohla dál zobchodovat?

Svědkyně Lenka Š.: No vy byste to asi neprodávala, protože nevíte jak.

Soudkyně: No tak budeme mluvit o vás, jak byste to udělala vy nebo obžalovaný?

Svědkyně Lenka Š.: No v centru by to prodal třeba za pět tisíc, kdyby to rozdělil.

Soudkyně: To teda za svoji historii souzení neznám, vy jste fakt nějaký hrozně drahý. Takže kolik za tu tisícovku jste mu dala?

Svědkyně Lenka Š.: No tak asi 0,7.

Soudkyně: V centru to tedy mohl prodat čtyřikrát dráž?

Svědkyně Lenka Š.: Ano, to určitě.

Soudkyně: Když k vám přišel den, co měl tu tašku s oblečením, všimla jste si, co měl na sobě?

Svědkyně Lenka Š.: No asi bundu a džíny.

Soudkyně: Mně jde o to, jestli nemohl mít několik vrstev oblečení.

Svědkyně Lenka Š.: No to bych poznala.

Přísedící: Užíváte pervitin?

Svědkyně Lenka Š.: Momentálně ne.

Soudkyně: Kromě igelitek a peněz víte o tom, že někdo jiný prodá ty drogy za telefon, doklady apod.?

Svědkyně Lenka Š.: To určitě se dělá.

Státní zástupce: Vzpomenete si, v jakém fyzickém stavu byl pan David V.?

Svědkyně Lenka Š.: Mně přišel vždycky v normálním stavu.

Státní zástupce: Zmínil se vám, že by k tomu pervitinu bral rivotril?

Svědkyně Lenka Š.: No v ten čtvrtek ne, ale říkal mi to pak v to pondělí, když ho pustili. Že ho chytli s tou občankou a že si z toho moc nepamatuje, protože bral ten rivotril.

Státní zástupce: Co říkal o té peněžence?

Svědkyně Lenka Š.: Že u něj našli peněženku s dokladama zabitýho taxikáře. To vím už od těch vyšetřovatelů.

Státní zástupce: Tak víte to od něj, nebo od policie?

Svědkyně Lenka Š.: No já už nedokážu posoudit, jestli to říkali oni, nebo on, protože já jsem dlouholetý uživatel marihuany a stírá se mi to.

Státní zástupce: Viděla jste u něj někdy nějakou větší částku peněz?

Svědkyně Lenka Š.: Ne.

Soudkyně: Odhadla byste ho na člověka, co měl dost peněz, nebo na člověka, který všechno utratí za drogy?

Svědkyně Lenka Š.: No vydělával hlavně na drogy, ale měl nějaký zázemí, takoví lidi vypadají vždycky líp.

Státní zástupce: Jak jste se dostali na ty rivotrily?

Svědkyně Lenka Š.: Já jsem věděla, že pervitin kombinuje s heroinem. To s rivotrilem mi říkal kvůli tomu, proč ho zadrželi.

Státní zástupce: Viděla jste u něj někdy nějakou zbraň?

Svědkyně Lenka Š.: Ne.

Soudkyně: Kolik jste měla mobilních telefonů?

Svědkyně Lenka Š.: Jeden.

Soudkyně: Vypínala jste ho?

Svědkyně Lenka Š.: Ne, jenom když se mi vybil.

Obhájce: Když se za vámi stavoval v to pondělí, to se taky ohlásil předem?

Svědkyně Lenka Š.: To určitě.

Obhájce: To, že měl bílou kšiltovku, jste si jistá?

Svědkyně Lenka Š.: Jo, tu měl pokaždé. On vám říká, že je na ulici, ale má úplně čistou bílou kšiltovku, tak to si pamatujete. Já ho nikdy bez ní neviděla.

Obhájce: V to pondělí měl také tu kšiltovku?

Svědkyně Lenka Š.: Tak to nevím.

Obhájce cituje popis okolností předcházejících zatčení.

Svědkyně Lenka Š.: No dal si toho prý hodně, pak šel někam »fárat« do křoví... To je, když si dáte hodně, tak ty feťáci pak maj takovej syndrom, že furt něco hledaj a dávaj si to do kapes. A že si to pak dal někam pod listí, protože se bál, že ho zkontrolujou.

Soudkyně: Proč se bál?

Svědkyně Lenka Š.: No protože v Praze po desáté, když máte batoh a kšiltovku, tak vás policajti určitě zkontrolujou.

Obhájce: Jak to bylo ten den?

Svědkyně Lenka Š.: Mohli jsme se potkat na Krymské mezi pátou a sedmou, protože do vlaku mi nevolal, a když jsme se potkali, tak už nebylo světlo ale ani úplně šero.

Obhájce cituje výpověď svědkyně: "Nechápala jsem, proč si toho bere takové množství, když vypadá normálně." Co to znamená?

Svědkyně Lenka Š.: No protože vypadal relativně normálně na to, co do sebe dokázal nacpat. Míchat pervitin s heroinem je hodně odvážný, natož prášky, těch se bojím. Na tom je rychlá a nepěkná závislost. On byl jedinej člověk, co bral opiáty a jezdil za mnou pravidelně. Na ostatní jsem neměla nervy.

Soudkyně upozorňuje, že zaměřením telefonu svědkyně se potvrdilo, že za synem nejela ve čtvrtek, jak uvedla, ale ve středu. Svědkyně si je jistá, že se s Davidem V naposledy viděla v den, kdy jela za synem. Obžalovaný přitom tvrdí, že za ní byl i ve čtvrtek, a to dvakrát. Lenka ale jeho tvrzení nepotvrdila. Taxikáři pak byli zabiti v noci ze čtvrtka na pátek.

Soudkyně: V tu středu s vámi o bratrovi nemluvil?

Svědkyně Lenka Š.: Nevzpomenu si.

Obžalovaný nemá dotaz ani komentář. Byla vyhlášena přestávka.

Soudní líčení po přestávce pokračuje.

Soudkyně dovyslýchá obžalovaného. Znovu se ho ptá na dvě peněženky. Včera říkal, že jednu našel, tu ztratil a pak našel tu taxikářovu.

Obžalovaný to opakuje a dodává: Mám ještě jednu verzi, že ta peněženka mohla být jen jedna a já si nějak pletu ty podobizny a podobně… Ale myslím si, že na té zídce, tam bylo hodně různých mastercard apod.

Soudkyně: No takže si nejste jistý, abych vás nechytala za slovo?

Obžalovaný David V.: Já jsem byl na těch rivotrilech, takže si to nedokážu přesně vybavit.

Do soudní síně přichází další svěděk, vězeň Novák.

Soudkyně se svědka ptá, co si povídal s Davidem V. o té věci, ve které je zde obžalovaný.

Svědek: My jsme se o tom bavili, vždycky když přijel z výslechu.

Soudkyně: A o čem jste se bavili přesně?

Svědek: Nevzpomínám si.

Soudkyně: Jak se k tomu stavěl?

Svědek: Byl z toho špatnej, tvrdil, že to neudělal. Tam šlo o nějakou peněženku.

Soudkyně: Vysvětloval si, sám pro sebe, nebo pro vás, co k němu policii vedlo?

Svědek: Já vím, že ho chytli někde v obchodě v Praze s peněženkou toho mrtvého.

Soudkyně: Věděl jste také, že má nějakého bratra? (David V. má dva – pozn. red.)

Svědek: Ne, to jsem se dozvěděl, až když přijel od výslechu. O jednom bratrovi říkal, že je slaboduchej, že je to zabrzděnější člověk. On byl pan obžalovaný celou dobu vystresovaný z toho.

„Přišlo mu usnesení a už tomu dával větší váhu. Byl na výslechu ohledně bratra, který mluvil o zbrani. Byl naštvaný, že to bratr řekl jinak, než jak to bylo. Navštěvoval psychiatra, byl zlomený a uzavřený,“ stojí ve výpovědi svědka, která se četla před soudem. Svědek souhlasí.

Soudkyně: Bavil jste se s panem obžalovaným o té zbrani?

Svědek: Ne, ne, jenom vždycky co se stalo.

Čte se výpověď: „To bylo právě, když se vrátil z výslechu, že bratr řekl jiné období, než on zbraň měl, on ji měl 2006–2007. Sám říkal, že se zbraněmi neumí atd.

Svědek: Já sám nevěřím tomu, že to udělal.

Obhájce: Mohl byste se vyjádřit, vy jste byl na cele s panem Davidem V. v době, kdy tam byli jací spoluvězni?

Svědek: Abadon, Beran a ten Slovák, toho si nepamatuju… Korda.

Obhájce: Mohl byste se vyjádřit k panu Abadonovi, jakou měl pověst?

Svědek: Špatnou.

Soudkyně: To znamená co? Že je to práskač?

Svědek: Ano, ale mám to z doslechu, ale nechci to rozebírat, když jsem to sám nezažil. Já vám dám příklad: Abadon tvrdil, že on sám přímo zabil tu Jonákovu manželku, ale nakonec pravda byla jiná. On přímo to nebyl. Přidával si, vymýšlel si.

Další věci: donášel vychovateli různý věci na oddíle mezi lidma, já nebudu konkrétní.

Soudkyně: Máme tomu rozumět tak, že donášel věci vychovateli, které víte, že nebyly pravda?

Svědek: Přestěhovával lidi, kteří mu vadili. Dokázal přestěhovat lidi. Někdy to byla pravda, někdy ne, jak se mu hodilo.

Obhájce: Mohl byste se obšírněji vyjádřit k charakteru pana Davida V., proč myslíte, že se toho nedopustil?

Svědek: Poznal jsem spoustu lidí za 10 let, co sedím. Lidi poznáváte, začnete rozlišovat, čeho je a není schopnej. Jaký má srdce a tak. David je jeden z mála, s kým se dalo mluvit. Nebyl falešnej, neupřímnej.

Obhájce: Měl byste pocit, že nějakým způsobem sám atakoval ty ostatní spoluvězně těmi svými dojmy a pocity, když se vracel z výslechu?

Svědek: On byl uzavřenej. Řešil to sám se sebou. Je možný, že to někdy na pokoji říkal, ale sám si nevzpomínám.

Soudkyně: Proč považoval to s tou zbraní a bratrem za zásadní?

Svědek: To můžu nějak hodnotit já, ale nechci.

Státní zástupce: Můžete se vyjádřit, jaký vztah jste měl k panu Abadonovi?

Svědek: Normální.

Státní zástupce: Ke komu měl pan David V. nejblíže?

Svědek: Abadon a Korda. Oni cvičili, takže spolu byli daleko více.

Státní zástupce: Pana Davida V. jste znal jak dlouho?

Svědek: Osm měsíců.

Státní zástupce: Byli jste v kontaktu i poté?

Svědek: Pak jsme se potkali na jiném oddíle.

Státní zástupce: V jakém byl poté stavu?

Svědek: To už byl uzavřenější, byl tam sám, tam se sám do sebe sesypal nad tím vším.

Soudkyně: Byl jste někdy svědkem toho, že by se David V. s Abadonem pohádal?

Svědek: Ne, nikdy, ale dával si pozor na to, co před Abadonem mluví. Co se týká běžných věcí, jako třeba, že se Abadonovi nelíbilo kouření na cimře, tak jsme to zatajili.

Soudkyně: Když se vracel z výslechů zhroucenej? Říkal tedy vývoj?

Svědek: Hovořil o tom, co policie na něj má. Mluvil zmateně, mluvil jedno přes druhý. Snažil jsem se ho uklidnit, aby si to dal dohromady a třeba celej tejden si to dával do hromady. Oni mu něco řekli a on se snažil dávat si to dohromady.

Obhájce: Obecně, když se vracel z těch výslechů, všiml jste si, že by měl na sobě nějaké zranění, modřinu?

Svědek: Ano, všiml.

Obhájce: Když jel k výslechu, tak je neměl?

Svědek: Tak byl v pořádku.

Soudkyně: Takže na něm byly známky týrání?

Svědek: Měl prokouslej ret, tričko od krve, podlitiny.

Soudkyně: Pane obžalovaný, kdo vás mlátil a při jakém výslechu?

Obžalovaný David V.: Ano, samozřejmě, byl jsem fyzicky napaden při výslechu na kriminálce.

Soudkyně: Pan Rosák?

Obžalovaný David V.: Ne, ten ne, ale ti jeho kumpáni.

Soudkyně: V jaké souvislosti, s jakou otázkou vás mlátili?

Obžalovaný David V.: To bylo hned po detektoru lži. Převezli mě tam, abych se k tomu vyjádřil. Že jsem selhal na nějakých otázkách a nejsem schopen se přiznat k vraždě. Dávali mi kolena a kopačky sem sem (bije se do hlavy).

Soudkyně: Jak vypadal?

Obžalovaný David V.: Plešatej takovej a zrzavej, vysokej, hubenej… Byli tři, ale mlátil mě jeden.

Soudkyně: Takže pan státní zástupce nám to prověří.

Státní zástupce: Proč jste o tom tehdy nemluvil? Nechal jste se ošetřit?

Obžalovaný David V.: Nemělo by to cenu, oni by to stejně zakamuflovali. Řekli by, že jsem se do toho rtu kousnul sám. Když mi druhej den otekly oči, tak by řekli, že jsem se popral na cele. Víčka jsem měl úplně černý horní. Oni vědí, kam vás mlátit.

Soudkyně: Pan státní zástupce nám zjistí, kdo byl »vysokej, zrzavej, hubenej«.

Obžalovaný David V.: Na detektoru lži jsem byl jak kačer. Jsem furt říkal: ne, ne, ne, ne.

(smějí se spolu s vězněm)

Další svědek, narkoman David K., se dnes k soudu nedostavil. Nyní se bude číst jeho výpověď, protože žádná ze stran netrvá na jeho osobní přítomnosti.

 „Pervitin beru denně, znám i bratra Petra, ale ne tak dobře jako Davida. Povídali jsme si spolu, jezdili jsme spolu na Háje, kde jsme kupovali pervitin od Vietnamce. Zda David nakupoval pervitin ještě jinde, nevím. Potkávali jsme se na Muzeu.“

Viděl jste ho užívat rivotril?

Ano, byl pak utlumený, ale když vzal hodně pervitinu, tak hodně lezl různě do křoví a hledal věci, byl hodně aktivní. Bral taky subutex. Říkal mi, že řídit umí. Peníze bral z krádeží v Albertu.

Jak na vás působil?

Slušnej, chytrej kluk. Když bral rivotril, tak jsem se s ním nebavil, nemám ty lidi rád.

Jaké měl absťáky?

Bylo mu zle, ale nebyl agresivní.

Nosil třeba nějaké jiné oblečení?

Neviděl jsem.

Víte, kde přespával?

U své matky. Buď byl sám, nebo s bratrem.

(další výslech o týden později)

Říkal vám, že by našel peněženku?

Ne.

Bavili jste se, že jste našli nějaké doklady?

Teď si to nevybavím, ale kdyby je našel, tak by je prodal na Václaváku. Ale nevím, jestli je David někdy našel a prodal.

Obžalovaný k tomu nic nechce říct.

Zítra budou před soudem vypovídat policisté Vetchý a Suchý, patrně hlídka, která Davida V. zadržela.

U soudu se četla výpovědět svědkyně S., dispečerky v bezpečnostní agentuře. Svědkyně uvedla, že záznamy z kamer nejsou k dispozici, mažou se po týdnu. K soudu je předvolaný i její manžel, který pracoval v agenturní výjezdové skupině.

U soudu se čte odborné vyjádření z genetiky: Dělali profil DNA, například z tabletu z vozu Petra S., ale nebyla nalezena žádná shoda. Shoda nebyla nalezena ani u dalších vzorků, mj. zpod nehtů Daniela C. V mnoha případech se nepodařilo izolovat dostatečný vzorek DNA pro analýzu. Použitelné stopy jsou zaneseny v databázi.

Odborné vyjádření obrazce povýstřelových splodin u Petra S. je bez výsledku. Nebyla předložena srovnávací zbraň.

Odborné vyjádření z mechanoskopie: Z vozovky byly snímány stopy a zjistilo se, že tam jsou stopy částic skla z vozů Renault a Ford.

Odborné vyjádření z balistiky:

Petr S. – pět střel, ráže 6,35 browning, provedena rekonstrukce drah střel. Poranění na těle pana Petra S.: v týle zleva doprava, levá spánková krajina průstřel, horní víčko levého oka, čtvrtý vlevo na tváři, pátý vlevo na tváři před ušním boltcem. (Obžalovaný níže uvedl, že je levák.)

Střelec byl buď ve voze, nebo stál ve dveřích. Lze považovat za pravděpodobné, že se střílelo uvnitř vozidla.

Daniel C. a Milan P. – střely vyjmuty z hlavy. Lze usuzovat na pistoli typu duo, byla by to stejná zbraň jako v prvním případě. Byla zjištěna individuální shoda.

Na nábojnici byly zjištěny drážky: Zbraň mohla mít poškozené ústí nebo tlumič.

K soudu dorazila další svědkyně, paní B., jednatelka taxislužby. Bude vypovídat o poslední jízdě pana Petra S.

Soudkyně: Vypovídala jste 15. ledna, nenutili vás?

Svědkyně: Ne.

Svědkyně nyní popisuje osudnou noc, kdy byl Petr S. zavražděn.

Svědkyně: Pamatuju si, že nás kontaktovala na dispečink manželka pana S., že s ní nekomunikuje, což je nestandardní. Byla poměrně zoufalá. Ve večerních hodinách jsme se vydali za Prahu, kde se ukázala lokace, toho zařízení, které od nás pan Petr S. měl. Tam jsme v příkopě našli pohozený ten tablet a volali jsme policii. Jezdil u nás krátce, pár měsíců.

Soudkyně: Ze své pracovní pozice, dovedla byste přiblížit, kolik si pan S. denně vydělal?

Svědkyně: Je to individuální. Jsou řidiči, kteří jsou aktivní, průměrný výdělek toho taxikáře za ten den je tak 3500 v dobrým a v té spodní hranici pár stovek. Z toho samozřejmě platí výdaje na benzin.

Soudkyně: Jezdil celý den?

Svědkyně: On byl ten aktivnější si myslím.

Soudkyně: Nač ten tablet vozil?

Svědkyně: Ta naše aplikace se stahuje do nějakého zařízení s androidem.

Soudkyně: Takže pokud je tablet ve voze, tak můžete zjistit, kde je?

Svědkyně: Ano.

Přísedící: Máte nějakou databázi těch klientů?

Svědkyně: Jsou to firmy, ale i lidé na zavolání nebo zákazníci náhodní.

Státní zástupce: Jezdil jen pro vás?

Svědkyně: Ne, ještě pro jednu firmu.

Státní zástupce: Mohl brát zákazníky i z ulice?

Svědkyně: Ano, mohl. Poslední zakázku od nás měl kolem půl druhý, ve dvě.

Státní zástupce: Můžete popsat tu aplikaci?

Svědkyně: Přijde mu poptávka, když má zájem, tak se mu tam rozbalí lokalita, klient apod.

Státní zástupce: Když toho klienta vyloží, dává zprávu, že ho vyložil?

Svědkyně: Ne, to ne, ale objeví se, že je volný.

Obhájce: Když není zalogován do té aplikace, tak se stane co?

Svědkyně: Pakliže zůstane spuštěná, jak tomu bylo tady, tak tu pozici toho řidiče vidíme.

Obhájce: Jste schopni rozlišit, jestli je to vozidlo obsazeno, nebo ne?

Svědkyně: Ne, pakliže se obsadí sám od sebe, tak nejsme schopni to posoudit.

Obhájce: S ohledem na to, že pan S. měl to auto pronajaté, byl tam nějaký držák na ten tablet?

Svědkyně: My jsme jim poskytovali telefony, ale tablety ne, takže ten držák to netuším, jestli tam měl.

Obhájce: V průběhu toho roku 2013–2014 setkala jste se s nějakým konkurenčním bojem ze strany ostatních taxislužeb?

Svědkyně: Ne.

Soudkyně se obrací na obžalovaného.

Soudkyně: V souvislosti s těmi odbornými vyjádřeními, vy jste nám včera říkal, že jste řídil auto kdysi dávno?

Obžalovaný David V.: Já myslím, že tak rok 2007.

Soudkyně: Od té doby, že byste pomáhal někomu spravit auto, měl v ruce brzdové destičky nebo podobně?

Obžalovaný David V.: Já jsem se nad tím taky pozastavil, ale v těch kontejnerech najdete třeba i autobaterii, ale nikomu jsem nepomáhal s opravou auta.

Soudkyně: Nebouchal jste pyrotechniku?

Obžalovaný David V.: Ne.

Soudkyně svým dotazem narážela na včerejší výpověď znalkyně z kriminalistického ústavu. Ta potvrdila, že stopy, které na oblečení Davida V. našli, mohou být ze zbraně, ale také z pyrotechniky nebo autobaterie či brzdných destiček.

Soudkyně čte listinné důkazy: „Zpráva o jeho chování ve věznici: bez negativních připomínek, jeden kázeňský trest, pochválen třikrát, pořádek v osobních věcech, nevyvolává konflikty, stýká se s bratry a matkou, trest byl za spaní na lůžku v nepovolené době, pochvaly za úklidové práce.“

Zmiňuje se jeho první trest za vyhrožování trafikantce. „Já chci říct, že jsem tento čin nikdy nespáchal. Já jsem předtím nikdy nebyl trestaný, tak jsem nevěděl, jak se bránit. Já dokonce vím, kdo to byl,“ tvrdí odsouzený. Soudkyni zajímá, kdo to tedy byl.

„Nějakej Pavel Horváth, ale nechal jsem to bejt. Nechápu vůbec, jak to mohlo přijít na moje jméno, já jsem nikdy nic takovýho neudělal!“ hájí se obžalovaný.

Soudkyně mu čte, že dokonce v té věci vypovídal, přiznal konflikt, ale nevyhrožoval jí nožem. „To já jsem nikdy neřekl, to, co mi tu čte, nechápu to,“ tvrdí David V.

Soudkyně mu vysvětluje, že rozhodně sdělení o trestním stíhání dostat musel a i vypovídal. Čte se dál obsah spisu. Protokol o zadržení pana Davida V., protokol o vyšetřovacím pokusu – obojí chce obhajoba přečíst. Protokoly o ohledání míst činu se budou číst též. Nebudou se číst například protokoly o domovních prohlídkách nebo šetření v bazarech, kde se nic nenašlo.

Obhajoba bude dále chtít číst protokoly o trasách vozidel. V souvislosti se zprávami o pachových stopách obhájce upozorňuje, že při ohledání místa činu kolem vozidla Petra S. policie rozbila tři okna a snažili se mu pomoci. „Z toho plyne, že se kolem místa vyskytovali poměrně dlouho.“

Čte se úřední záznam o výskytu vozidel. Vozidlo Milana P. odpovídá tomu, co tehdy zveřejnila policie při pátračce. V jednu hodinu už ho podle kamer neřídí on! 

1:43 – jde o okamžik, kdy nastoupil pachatel do vozu Daniela C.

2:08–2:30 – předpokládaná doba vraždy.

Na základě kamer trasovali vozidlo Superb 22:20, v Ječné už má panel taxi zhasnuto, na záznamu je patrné, že sedadlo spolujezdce je prázdné.

Vůz Daniela C. pak jel směrem na Vinohrady. „Chci zaznamenat, že v době, kdy má být můj klient kontrolován u zídky, tak mělo vozidlo Milana P. kroužit v centru Prahy – tj. 11. 4. v 00:04,“ tvrdí obhájce obžalovaného. „Já už jsem se na to dívala podrobněji, oni k tomu dělali ještě pokus chůze, za jak dlouho tam někdo mohl dojít. Tomu se budeme podrobněji věnovat později,“ uvedla soudkyně.

Soudkyně: Vy jste k té Uhříněvsi měl jaký vztah? Chodil jste tam krást?

Obžalovaný David V.: Ne, já jsem tam nikdy nebyl, kradl jsem nejdál v té Jesenici.

Státní zástupce chce číst přepis volání na městskou policii v čase 00:15–00:18, kde se konstatuje, že je volají městští policisté do objektu Bohemians, že jim tam feťák krade železo, a strážníci pak ztotožňují Davida V. Na místě byli v 00:16. Ve 3:19 zachycen příchod muže s bílou igelitkou na I. P. Pavlova z ulice Na Bojišti – osoba ustavena jako David V. 3:27 – stejná osoba má stejnou bílou igelitku, asi hovořil s někým na zastávce tramvají. Dále z kamery na Franouzské ulici tatáž osoba ve 04:04:43 nastupuje do tramvaje a odjíždí do centra. Pak byl kontrolován až na Wilsonově nádraží. Zadržení v Bille patrně se Schmidtem, kterého žádá k předvolání obhajoba.

Provádělo se taky šetření firmy Ferona, kde pracoval dědeček obžalovaného. Petr V. totiž tvrdil, že se věcí mohl bratr zbavit v hutních pecích ve firmě, kde jeho děda pracoval. Firma to však vyloučila, na Praze 10, kde k tomu mělo podle Petra V. dojít, nemá žádnou pobočku a dědeček ve firmě navíc pracoval jako inženýr a s pecemi neměl nic společného.

Obžalovaný David V.: Já nevím, proč takové věci bratr říká. Všechno, co mluví, jsou takové výmysly!

Četl se dopis vězně Josefa G. státní zástupkyni Lence Bradáčové. „K jedné vraždě mělo dojít u Benešova, měl by tam být rybník, žádám o vyslechnutí v této věci,“ píše se tam mimo jiné.

Zítra se bude pokračovat ve výsleších svědků, měli by také přijít někteří znalci. Pro dnešek je soudní líčení u konce, bude se pokračovat opět zítra od 9:00. Děkujeme za pozornost.