8°C
Strojvedoucí vlaku ze Studénky prozradil: Já na té směně ani neměl být
Neuvěřitelná náhoda a souhra okolností zapříčinily přesně před rokem tragickou nehodu ve Studénce. Brzy ráno se zde na přejezdu střetl vlak Pendolino s polským kamionem plným plechů. Tři lidé zemřeli, sedmnáct jich bylo zraněno. Nejvážněji asi strojvedoucí Jan Černý, kterému musely být nakonec amputovány obě nohy. Nyní prozradil, že vlak měl původně řídit někdo jiný – směnu si totiž vyměnil.
Bylo 7:43, středa 22. července 2015. Na přejezdu ve Studénce stál kamion, závory byly dole, polský řidič místo toho, aby je prorazil, dál stál na kolejích. A ke kamionu plnému plechů se rychlostí 160 km/h blížil vlak Pendolino.
„Úplně poslední, když jsem se vyřítil z oblouku před Studénkou, byl objekt, který tam nepatřil, a já ho tam najednou viděl. Uvědomění, že je to kamion, co všechno musí člověk udělat – použít rychlobrzdu a co nejrychleji se snažit zmizet. Pak už si nepamatuju nic, jenom tenhle okamžik: obluda tam, kde nemá být, zaostření, co to je, udělání toho, co jsem udělat musel, a útěk,“ popsal České televizi strojvedoucí Jan Černý.
Rychlost vlaku snížil na 142 km/h, pak došlo k ničivé strážce. „Kdyby vezl jogurty, tak bychom byli špinaví od jogurtů a možná by to všechno dopadlo jinak. Ale ty plechy, to byla smůla,“ krčí rameny.
Těch náhod jako by v celé události bylo až příliš. „Já na té směně ani neměl být, měl tam být někdo jiný. Nebyla to moje směna, měl jsem ji prohozenou. Pak potíže s dveřmi ve Svinově, kdy jsme tam strávili o pět minut déle. No a pak to, že tam vůbec vjel, a když se závory zavřely, že tam zůstal stát, místo aby je přerazil a odjel. Nebo kdyby nepopojel a trefil bych se do kabiny, mohlo být pro mě líp,“ prozradil strojvedoucí.
Tři lidé při nehodě zemřeli, 17 jich bylo zraněno. Pan Černý byl dlouhou dobu v kómatu a bojoval o život. Přišel o levou nohu, ale přežil. Po Novém roce přišla zdrcující zpráva, kvůli sepsi a dalším potížím bylo nutné amputovat i pravou nohu. Teď je strojvedoucí od Studénky připoutaný na invalidní vozík, dostal dvě protézy a učí se znovu chodit.
„Mít protézy celodenně na sobě, sednout si, ale pak se zvednout a kousek dojít, to je teď největší cíl. Je to ale stejně příjemný pocit stát a udělat krůček. Je to lepší než sedět a jezdit na vozíku,“ vypráví.
„Před týdnem jsem poprvé řídil auto. Plyn, brzda, všechno jenom rukama. Tady z Kladrub pro benzin do Vlašimi, pod dohledem instruktora z autoškoly. Všechno jsem zvládl, bylo mi krásně. Jako nové Vánoce!“ prozradil deníku Mladá Fronta Dnes.
Pane Černý, máte můj obdiv za svoji silnou vůli a optimismus. Držím vám palce.