Letuška spadla úplně na dno

Mrtvice! Přišla z minuty na minutu. Bývalé letušce Viktorii Bartoníčkové bylo tehdy pětačtyřicet. Ovládala pět cizích jazyků, byla naprosto zdravá a život vychutnávala plnými doušky. Po mozkové příhodě zůstala částečně ochrnutá, neuměla mluvit, číst, psát a nevěděla ani jak si vyčistit zuby a co dělat, když ji sestřička v nemocnici odvedla do sprchy! Před třemi měsíci ji beze slova opustil manžel, zemřel tatínek a dostala další mrtvici... "Před první příhodou jsem se akorát vrátila z dovolené a místo do práce mě odvezli do nemocnice. Nemohla jsem mluvit, nikomu jsem nerozuměla a nevěděla, proč nerozumím," vzpomíná na první okamžiky po mrtvici Viktoria. Ochrnutí pravé strany těla se ještě v nemocnici výrazně zlepšilo. Nejhorší však bylo, že si připadala v jiném světě. Postihla ji totiž afázie, porucha mluvení a porozumění řeči. "Nevěděla jsem, co mi lékaři a děti říkali, neuměla jsem napsat ani svoje jméno," říká Viktorie. Ještě na lůžku ji začala pravidelně navštěvovat logopedka. "Ukazovala mi obrázky, věděla jsem, co na nich je, ale neuměla jsem to říct. Po návratu domů jsem se obden chodila učit mluvit a psát u logopedky. Každý den jsem se učila osm hodin. Když jsem si četla potichu třeba časopis, rozuměla jsem. Nahlas to bylo čtení prvňáka, písmenko po písmenku a nevěděla jsem, co čtu. Televize, to byly pro mě jen obrázky, nic víc," tak popisuje Viktoria první měsíce léčby. Trvalo rok, než dokázala znovu komunikovat s lidmi. "Jediný problém mi dělá telefonování, nepamatuji si, co mi řekli v telefonu před chvílí, a počítání," říká Viktoria. Přes všechny problémy se rozhodla, že si nemůže své nepříjemné zážitky nechat sama pro sebe. Založila sdružení Afázie, které pomáhá stejně postiženým lidem z celé republiky. Před třemi měsíci dostala v pořadí čtvrtou mrtvici, naštěstí jen lehkou a bez dalších komplikací. Během týdne, který strávila v nemocnici, ji beze slova opustil manžel a zemřel tatínek. Viktoria se ale nevzdává. "Prožila jsem sedm dní jak "vymalovaných". Naštěstí mám skvělé děti a přátelé. Život se s mnou nemazlí, ale práce, kterou dělám, má smysl a to je můj motor, který mě pohání dopředu. A taky bych ještě jednou ráda do New Yorku, tam jsem létala nejraději," plánuje Viktoria.