9°C
Filozofa a mluvčího Charty 77 Jana Patočku (†69) uštvala StB k smrti: Pohřbíval ho konfident za řevu motorů
V sobotu si česká země připomíná smutné výročí. Je to už 44 let, co odešel filozof a mluvčí Charty 77 Jan Patočka (†69). Teroru státní bezpečnosti čelil odvážně, ostatně jako řada dalších signatářů tohoto manifestu odpůrců tehdejšího režimu. Jeho občanské odvahy se StB bála tak, že ho doslova uštvala k smrti. Báli se ho, i když už ležel v rakvi. Kněz, který ho pohřbíval, musel být spolupracovník StB. V márnici pak ještě nebožtíka Patočku zkontroloval policajt…
Patočka byl pro komunistický režim něco jako sůl v ráně. V podstatě podnítil vznik Charty 77, tříapůlstránkového dokumentu, který režim vyzýval k dodržování lidských práv, tím, že v roce 1976 zorganizoval úspěšnou petici za propuštění hudebníků z The Plastic People of the Universe.
Po podpisu Charty z něj byl nepřítel číslo 1
I proto se na něj pověsila mašinerie X. správy SNB, určené pro boj s vnitřním nepřítelem. Akce dostala krycí název Kanál-5 a agenti sledovali Patočku na každém roku.
Fotografovali ho z maskovaného vozu, k dispozici byla další auta, jejichž osádky si »objekt« předávaly v ulicích Prahy. Pro svou oběť, u které doznívala těžká chřipka, si přišli poprvé 10. ledna ráno. Ihned ho odvezli k výslechu, který skončil až ve 20:15. Skoro sedmdesátiletého profesora filozofie však nezlomili.
Nikdy se nedal zlomit
„Chartu datovanou dnem 1. 1. 1977 znám, jsem jejím mluvčím a jako signatář jsem ji podepsal. Víc v tomto směru nehodlám sdělit,“ vypověděl Patočka pouze.
Přitom poslední větu opakoval v obměnách na další otázky. Na otázku, kdo Chartu vypracoval a roznášel, pouze uvedl, že dle něj „nešlo o trestný čin“. Žádná jména, žádné adresy z něj vyšetřovatelé nedostali.
Následující den byl proto vyslýchán osm hodin, další sedm hodin. Třináctého ledna si stěžoval na nevolnost a estébáci ho pustili po 5 a půl hodinách. Do 17. ledna byl předvolán sedmkrát. Vždy se jednalo o mnohahodinové výslechy až do večera.
Štvanice od výslechu k výslechu
A další den ráno se musel dostavit znovu. Pokud nebyl u výslechu, neustále ho sledovali. 1. března 1977 se Patočka rozhodl přijmout pozvání od nizozemského ministra zahraničních věcí Van der Stoola, který byl v ČSSR na oficiální návštěvě, a setkal se s ním v hotelu.
Hned nato byl odvezen k dalšímu celodennímu výslechu (trval cca 11 hodin) do zapadlého motorestu u Kladna. Večer ho odsud vyčerpaného odvezli k jeho dceři domů.
Zradilo ho srdce
Následujícího dne musel být pro srdeční slabost hospitalizován. I v nemocnici ho izolovali. StB využila tehdejší chřipkové epidemie a nikoho k němu nepustila. Když jej navštívila dcera, mohli spolu mluvit pouze z balkonu.
„Po léčbě byly poruchy na srdci zklidněny. Dne 8. a 9. 3. 1977 byl nemocný zcela bez obtíží. V noci z 10. na 11. 3. 1977 došlo k náhlému bezvědomí a ochrnutí pravé poloviny těla. Nemocný zemřel 13. 3. 1977 v 11:30 hod.,“ píše přednosta interny na Strahově doc. Albert Válek ve své závěrečné lékařské zprávě.
Pohřeb proběhl za řevu motorů
Režimu bylo jasné, že pohřeb se může zvrtnout v demonstraci opozice. Proto nenechal nic náhodě. Perzekvováni měli být všichni příchozí na břevnovský hřbitov, kam měl být pan profesor uložen do rodinné hrobky.
Smuteční hosté museli ukázat doklady. Pohřeb byl natáčen a přítomní, zhruba 500 lidí, pečlivě foceni. Nad shromážděním létal vrtulník a za zdí na Markétě schválně túrovali příslušníci z Rudé hvězdy plochodrážní motorky, tak že nebylo slyšet vlastního slova.
Obřad řídil tajný spolupracovník StB s krycím jménem ADAM. Šlo o kněze a faráře Františka Jedličku, jehož záznamy v estébáckém archivu sahají od roku 1948 do roku 1984.
Za Patočkův pohřeb byl pochválen: jako výpomocného duchovního si vzal místního hrobníka a nikdo kromě něj nemohl nad hrobem promluvit…
Témata:
Související
Každoročně opakující se příspěvek,příště,jak bezdomovci přišli ne vlastní vinou o bydlení.