Všemi milovaný tatínek (†45) se bál očkování. Po třech týdnech v nemocnici podlehl covidu

Gligor Kedioski (†45) byl v prosinci hospitalizován s vážnými příznaky covidu. Kdy a jak se nakazil, jeho rodina neví. S nemocí bojoval tři týdny, než ho lékaři několik dní před jeho smrtí uvedli do umělého spánku. Jeho žena Bilyana s ním na jednotce trávila dny i noci a nepřestala si s ním povídat ani po uvedení do kómatu. U ucha mu držela telefon, aby mohl poslouchat slova svých příbuzných z makedonského Prilepu. Covidu podlehl druhého ledna.

„Byl to skvělý přítel. Patřil k těm lidem, kteří jsou tam vždy pro vás, když potřebujete pomoc. Byl tím v naší komunitě známý,“ řekl novinářům Gligorův dlouholetý kamarád Robert Karalioski. „Byl o trochu starší než já a potkal jsem ho v Liverpoolu, ale oba jsme pocházeli ze stejného místa. Stal se mým opravdu hodně dobrým přítelem.“

„Když ho přijali do nemocnice, mohla za ním jen Bilyana. Trávila tam hodiny a dny, obzvlášť v tom posledním týdnu,“ vyprávěl Karalioski. „Poslední dva dny spala v nemocnici. Doktoři říkali, že když ho uváděli do kómatu, chtěla u toho být. Mluvila na něj a pouštěla mu hudbu, kterou měl rád. Pořád tam u něj byla.“

Nevěsta Maddy chodí po klubech a vyhledává covid. Objímáním cizinců se snaží „zachránit“ svatbu

Návrat do Makedonie

Naposledy se s Gligorem chtěla rozloučit i jeho rodina z Makedonie. Příbuzní mu často volali a posílali mu zprávy, když byl ještě vzhůru, situace se ale o to víc zkomplikovala, jakmile přešel do umělého spánku. Bilyana nechtěla, aby se s ním jeho vlastní rodina nemohla naposledy rozloučit. U postele mu tak trpělivě držela telefon, zatímco k němu promlouvali jeho příbuzní, napsal server Mirror.

Gligorovým posledním přáním byl návrat do Makedonie. Jeho přátelé se proto rozhodli zorganizovat finanční sbírku na webu GoFundMe, aby mu repatriaci zajistili. Možnost pochovat ho v rodné zemi navíc podle Karalioskiho velmi pomůže jeho rodině. „Doufáme, že se nám podaří ho dostat domů do jeho milovaného města Prilepu. Většina z nás slyšela příběhy o dobrodružstvích, která tam zažil,“ řekl Karalioski.

„Jeho otec je stále naživu. Bylo to přání Gligora i jeho rodiny, aby se vrátil do Makedonie,“ pokračoval. „Jeho rodina každý den volá Bilyaně a ptá se, kdy tělo dorazí. Je to noční můra pro všechny, potřebují si to v sobě uzavřít.“

Vakcína proti omikronu bude hotová v březnu, hlásí Pfizer. Jenže potřebujeme ji vůbec?

Očkování se bál

„Všichni se snaží pomoct. Je to opravdu těžké období, obzvlášť pro jeho dceru. Neustále se ptá, kdy se tatínek vrátí z nemocnice. Je to ta nejtěžší otázka k zodpovězení,“ dodal Karalioski, který doufá, že Gligorův příběh lidem znovu připomene důležitost očkování proti covidu.

„Gligor nebyl naočkovaný. Bilyana měla obě dávky, ale on ne,“ řekl novinářům Karalioski. „Vakcíny se bál. Nebyl si jistý, jak by to zafungovalo. Bál se, že by měl po očkování nějaké zdravotní problémy. Bilyana zkusila všechno, aby ho k tomu přemluvila, ale nevydařilo se.“ Rodině a přátelům se dosud podařilo vybrat necelých 13 tisíc liber (380 tisíc korun).