Kvůli pandemii končí na ulici mnohem víc Čechů. Bezdomovec Ludvík málem přišel o ruku

Podrobný přehled o stavu bezdomovectví v České republice vyplývá z průzkumu provedeného v roce 2019, tedy těsně před pandemií, Výzkumným ústavem práce a sociálních věcí. Podle něj je v Česku 23 830 osob bez domova a z toho je 2600 dětí, statisíce lidí jsou bezdomovectvím ohrožení. Polovina osob bez domova žije venku, nebo občasně přespává na noclehárnách. Příjmy dvou třetin osob přespávajících venku jsou nižší nežli 100 Kč denně, čtvrtina má méně než 50 Kč na den, což je alarmující.

Výzkum jako první příčinu ztráty bydlení identifikoval problémy v manželství nebo v partnerském vztahu (31 %), následně jde o ztrátu zaměstnání (16 %), komplikované dětství (15 %), závislost na alkoholu (13 %), drogovou závislost (8 %), dluhy a neschopnost platit nájem a v poslední řadě úmrtí v rodině (oba 7 %).

Průměrný věk osoby bez domova je 47 let, nejvíce lidí bez domova je v Praze 3251 a v Moravskoslezském kraji 3541. Z toho počtu je 81 % mužů a 19 % žen.

Nocleženka opět startuje. Lidem bez přístřeší budou přes zimu k dispozici postele i židle pro přespání

Pandemie zvýšila počet lidí bez domova

Statistiky projektu Nový Prostor ukazují, že se za dobu covidové pandemie situace osob s nízkými příjmy zhoršila.

„Kvůli rozpadu partnerských vztahů nebo ztrátě zaměstnání přišlo mnoho osob o bydlení a ocitlo se opět na ulici. Probíhající celosvětová pandemie koronaviru způsobila ekonomickou nestabilitu, dlouhodobé karantény a přinášela pro mnohé stres a hádky do domácností. Všechny tyto faktory se podepsaly na tom, že vzrostl počet lidí bez domova,“ upozorňuje Dagmar Kocmánková, výkonná ředitelka projektu Nový Prostor, který pomocí prodeje magazínu pomáhá lidem bez domova.

Ludvík: Bez rodičů jsem žil od pěti let

Bez domova se ocitl i Ludvík (62), který žil u rodičů do svých pěti let, pak byl až do 14 let v dětském domově, než se ho ujala teta.

„Mám pouze sedm tříd, chtěl jsem jít na zedničinu, ale to mi nevyšlo. Odstěhoval jsme se do Bruntálu k dědovi, tam jsem pracoval na statku. To mě bavilo, mám rád zvířata, tak jsme pro ně sušili seno a slámu, pásl jsem kravičky, staral se o koně, dokonce jsme se učil i jezdit s traktorem, rozmetal jsem hnůj a oral pole. S babičkou jsem sbíral brambory, no prostě všechno možné,“ vzpomíná na své dětství Ludvík.

Jednou pro něj ale přijeli rodiče a chtěli, aby se vrátil domů. Ludvík tam vydržel jen týden, nelíbilo se mu žít ve městě, tak se vrátil zpět k babičce a dědovi. Vše se změnilo, když potkal Evu, svou první manželku.

Chlapeček (3) spal v Praze ve stanu mezi bezdomovci! Byl podchlazený a špinavý

Rozpad manželství a ztráta bydlení

„Oženil jsem se ní a byl s ní dvacet dva let. Bylo to v Ústí nad Labem, manželka tam chtěla bydlet kvůli rodičům. Narodili se nám tři děti, já pracoval ve fabrice, dostali jsme byt, to bylo fajn. Hráli jsme po práci fotbal, dotáhli jsme to až do krajského přeboru,“ říká o klidných létech muž s tím, že pak přestalo manželství fungovat. 

„Žena neuměla hospodařit s penězi, byla doma a já živil celou rodinu, chodil jsem na směny a ona dávala peníze svým rodičům, to mě štvalo. Tak jsme se rozvedli a já odešel do Prahy, manželka s dětmi zůstala v tom bytě. V Praze jsem měl různé práce, zednické, tesařské, já se práce nebojím. V Praze jsem už bydlel jen po ubytovnách, ale postupem času bylo docela těžké práci sehnat,“ popisuje Ludvík.

Osudný úraz

V roce 2001 začal Ludvík prodávat časopis Nový prostor. Bylo to v době, kdy projekt prodeje časopisu začínal. Ludvík vzpomíná, že každý den prodal dvacet časopisů.

„Pak jsem našel práci ve sběrně, třídil jsem odpad, tam jsem byl sedm let. Pak se mi stal úraz, spadla mi na ruku železná bedna, ale vedoucí to nechtěl uznat jako pracovní úraz, tak jsem dal výpověď na hodinu. Rána se zanítila, ale naštěstí mi ji doktoři zachránili, za to jsem jim vděčný,“ říká Ludvík a dodává, že už nyní práci nesežene, protože má špatný zrak a cukrovku. Vrátil se tedy k prodeji časopisu.

„Důchod si vyřizuji, tak snad něco dostanu, ale nevím,“ doufá Ludvík, který už si zvládl našetřit peníze, má svůj vlastní pokoj. Nejvíce si chválí své klienty, kteří u něj nakupují.

„Chodí už za mnou sami a povídáme si. Ptají se, co mi schází, co mě těší. A já jim říkám, že mě nejvíc těší, že mě tady povýšili, zaučuji nováčky,“ uzavírá Ludvík.

Lidem v nouzi zasvětila život. „Nejvíc mě trápí těhotné ženy na ulici,“ říká lékařka (35) Armády spásy

Co je street paper?

Pro osoby bez domova po celém světě je pomocí v tíživé situaci prodej takzvaných street paperů. Podstatou projektu je prodej časopisu, kdy z koncové ceny magazínu náleží polovina prodejci. První tři výtisky dostanou zdarma, další si nakupují za polovinu ceny, tím se učí hospodařit s vlastními financemi. Filozofií projektu je aktivní zapojení klientů do řešení vlastní situace, nejen pasivní přijímání pomoci.

V České republice vznikla v roce 1998 jako odpověď na narůstající trend bezdomovectví organizace Nový Prostor, která právě projekt street paperů v tuzemsku zavedla.

„Housing First“ - nová metoda ze zahraničí

V posledních letech se v České republice vytvořili další podpůrné projekty pro osoby bez domova, podílí se na nich neziskové organizace, ale i komerční firmy.

Dále jsou to podporovaná pracovní místa, která realizují různé neziskové organizace, nábytková banka, sociální bytové agentury, metoda Housing First – bydlení především. Jedná se o inovativní metodu, která v posledních letech zdomácňuje i v českém prostředí. „Podstatou metody je poskytnout lidem bez domova standardní bydlení bez předchozí léčby či tréninku a současně jim poskytnout potřebnou pomoc dle jejich individuálních potřeb. Metoda poskytnutí bydlení takovým způsobem je pravděpodobně tou nejdůležitější inovací v plánování služeb pro řešení bezdomovectví za posledních třicet let,“ uzavírá Kocmánková.