7°C
Blesk.cz: Paní doktorko, kdy vás poprvé napadlo, že byste se mohla profesně věnovat právě lidem bez domova?
MUDr. Andrea Pekárková: „Již před studiem medicíny jsem měla sen o tom, jak pomáhám lidem bez domova na hlavním nádraží v Praze. Když jsem pak byla v roce 2008 ve 4. ročníku, začali jsme s manželem Františkem, který nyní působí v Armádě spásy jako vedoucí sborové práce, navštěvovat sbor Armády spásy. Tehdejší národní velitel, Mike Stannet, nás v tu dobu přivedl na Centrum sociálních služeb Bohuslava Bureše, kde jsme pořádali bohoslužby pro lidi bez domova, a seznámil mě se zdravotní sestrou Libuší Fučíkovou, která zde v té době pracovala na ošetřovně. A začala jsem pravidelně docházet na ošetřovnu denního centra.“
Jaké činnosti tam na vás čekaly?
„Moje první práce se týkala hlavně ošetřování ran a zdravotnických konzultací. Od začátku mi ale bylo jasné, že lidé bez domova potřebují víc. Proto jsem začala u nás i v zahraničí pátrat po programech zdravotní péče o lidi bez domova“
Začala jste se o chudé a osoby bez domova starat na plný úvazek hned po studiích?
„Musela jsem absolvovat tříleté období předatestační přípravy, ale po tuto dobu jsem zároveň pracovala v ordinaci praktického lékaře v organizaci Naděje a v terénu. V této době začaly v Praze vznikat zimní krizová nocležiště a s nimi vzrostla poptávka po zdravotní péči. Následovalo zakládání ordinace pro chudé v Ostravě, příchod druhého potomka a nyní návrat zpět do Prahy.“
Jak vlastně vaše ordinace v Ostravě funguje? Jedná se o klasickou ordinaci praktického lékaře jen s tím rozdílem, že je pro osoby v nouzi?
„V Ostravě fungujeme jako plnohodnotná ordinace praktického lékaře se vším všudy (možná spíše ještě něco navíc), a tak to bude i v Praze. Prosazujeme, aby lidé bez domova měli přístup ke kvalitní primární péči.“
Dle statistik Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí z roku 2019 žije v Praze přes 3 tisíce obyvatel bez domova, což je po Moravskoslezském kraji nejvíce. Lidi bez přístřeší ale žijí hojně i v jiných krajích. Domníváte se, že je péče o jejich zdraví zajištěna dostatečně?
„Určitě ještě nejsou ordinace pro chudé ve všech větších městech, např. chybí v Brně. Větší problém je ale to, že se již existující ordinace potýkají s personálními problémy a financování je nestabilní.“
V České republice funguje osm lékařských fakultu, kde každoročně promují noví praktičtí lékaři a lékařky...
„Když už se někdo stane praktickým lékařem, tak většinou buduje celý život svoji ordinaci a musí většinu času věnovat péči o svoje pacienty. Počet kvalifikovaných lékařů, který je k dispozici, je poměrně malý. Obecně vidím problém v tom, že je zájem o primární péči mezi absolventy slabý. Primární péče u nás nemá takový zvuk jako třeba ve Velké Británii. Když jsem před 10 lety dělala průzkum mezi lékaři, který byl zaměřený na mínění o lidech bez domova a informovanost o bezdomovectví, výsledky nebyly příliš povzbudivé.“
Teď se bavíme o absolventech, ale jak je tomu například u studentů, kteří takto mohou nabírat potřebné zkušenosti a praxi?
„Mezi studenty medicíny je velký zájem o programy spolku Medici na ulici (spolek studentů, kteří poskytují zdravotní péči v terénu právě lidem bez domova – pozn. redakce). To svědčí o tom, že celkově se postoj společnosti vůči bezdomovectví vyvíjí správným směrem.“
Ze svého působení v Praze a v Ostravě – můžete porovnat situaci ohledně bezdomovectví a zdravotní péče. V čem se tato města liší třeba skladbou pacientů?
„Zatímco v Praze jsou zdravotní služby pro osoby bez domova převážně využívány lidmi bez přístřeší, osobami, které využívají služeb denních center, nocleháren a azylových domů, v Ostravě využívá služby ordinace pro chudé širší skupina sociálně vyloučených osob - jedná se například také o národnostní menšiny, osamělé seniory žijící na ubytovnách, osoby využívající probační služby apod.“
Kolik osob denně v Ostravě běžně ošetříte?
„To záleží i na tom, jaké jsou zrovna ordinační hodiny, tedy na okamžité kapacitě. Ta je různá, v závislosti na dostupnosti personálu. Také ošetření jednoho pacienta bez domova mnohdy trvá až 45 minut. Samozřejmě se mezitím dají vyřídit nějaké rychlovky, jako napsání receptu apod. Obvykle se v ordinaci otočí denně průměrně 20 osob. V Ostravě jsme za tři roky nasbírali cca 1700 individuálních pacientů, ale jak jsem uvedla výše, ta cílová skupina je tam širší.“
V Praze jich lze tedy očekávat méně?
„Můžeme mít podobná čísla, ale bude mezi nimi větší podíl osob z řad zjevných bezdomovců.“
Kde se v Praze podle vás lidé bez domova nejvíce zdržují?
„Vždy se budou stahovat do centra, i když třeba někteří mají provizorní přístřešky na periferii. V centru mají větší příležitost k obživě.“
Ptám se z toho důvodu, kde lze očekávat otevření ordinace, aby měla pro potenciální pacienty co nejlepší dostupnost.
„Ordinace pro chudé jsou právě nejlépe využívány, pokud jsou situovány přímo v místě poskytování dalších služeb, navíc je nutná úzká spolupráce sociálního a zdravotního týmu, je potřeba mít po ruce sprchu, šatník, základní potravinovou pomoc atd. Jedna ordinace pro osoby bez domova již funguje mnoho let - je to ordinace organizace Naděje a nachází se na denním centru U Bulhara, kam chodí lidé bez domova využívat i jiné služby. Ordinace AS vzniká také na denním centru pro osoby bez domova v Holešovicích.“
Jak se o ordinaci budou lidé bez domova, kteří nemají ideální přístup k informacím, dozvídat? Je v plánu informační kampaň?
„Ordinace plynule naváže na činnost stávající ošetřovny na tomtéž místě, kde již dlouhodobě působí zdravotní sestry, které budou nadále pracovat pod hlavičkou ordinace. Pro stávající pacienty to bude prostě jen přechod na vyšší úroveň zdravotní péče. Klienti v terénu budou určitě informováni terénními pracovníky, já sama se také chystám začít navazovat kontakty s klienty v terénu. Dále plánujeme spolupráci s Mediky na ulici, kteří nám také budou moci posílat pacienty, se kterými přijdou do kontaktu. Potřeba zdravotní péče mezi lidmi bez domova je tak velká, že žádná masivní kampaň není zapotřebí.“
Jaké potíže u lidí bez domova řešíte nejčastěji?
„Ty chronické jsou dány především rizikovými faktory spojenými s bezdomovectvím - často se jedná o následky závislostí na návykových látkách - ať už jsou to potíže somatické (cirhóza, neuropatie) nebo duševní (deprese, demence, psychotické poruchy), častá je ischemická choroba dolních končetin jako následek nikotinismu, s častou ztrátou končetin. Pak jsou tady potíže akutní nebo střednědobé - nejrůznější kožní choroby včetně parazitárních, syndrom bezdomovecké nohy, akutní a chronické rány. V závislosti na počasí se pak vyskytují omrzliny, popáleniny. Závažné úrazy vzniklé násilím také nejsou výjimkou. Setkáváme se také relativně často s nádory hlavy a krku, rakovinou plic a dalšími onkologickými diagnózami, bohužel většinou v pozdním stadiu.“
Zmiňujete závažné případy,které se většinou neobejdou bez hospitalizace. Jak jste spokojena s lůžkovou péčí pro lidi bez domova? Existuje v dostatečné míře?
„Koncepce zdravotní péče o lidi bez domova zahrnuje péči ambulantní, terénní a respitní, což znamená poskytnutí nízkoprahového ubytování lidem bez domova po dobu nemoci, která zároveň nevyžaduje hospitalizaci (nemoc, se kterou bydlící člověk stoná doma – angína, chřipka, covid), doléčení po operaci, sádra na dolní končetině atd. Jde o propojení sociální a zdravotní péče. Toto zařízení náš zákon nezná. Když se tuto službu snažíme lidem bez domova poskytovat v rámci nocleháren nebo azylových domů, není to ideální, chybí tam zdravotnický personál.“
Z výše jmenovaných chorob či zranění, která oblast zdravotní péče je pro vás osobně nejpalčivější?
„Obecně mě nejvíce vždycky trápí těhotné ženy na ulici, lidé bez domova v terminálních stadiích nevyléčitelných nemocí a bezdomovci senioři. Také celé ty roky vnímám jako největšího nepřítele alkohol a postoj společnosti vůči užívání alkoholu. Byla bych velmi ráda, kdyby byl u nás zakázán prodej levného alkoholu, nalévání u stánků, prodej panáků v plastu apod.“
Vaší péčí prošly již stovky lidí, byl nějaký případ, který vás osobně zasáhl, a proč?
„Bylo jich určitě více. Můžu zmínit například jednu ženu středního věku, se kterou jsem přicházela do kontaktu v terénu. Žila ve stanu, i v zimě. Přestože byla bez domova, žila ve vztahu s mužem, který ji fyzicky týral. Byla silně závislá na alkoholu. Jednou jí její partner těžce poranil hlavu a způsobil jí těžkou zlomeninu očnice. Vezli jsme ji do nemocnice. Propustili ji hned, ani si ji tam nenechali na sledování. Měla obrovský hematom v obličeji. Cítila jsem velkou bezmoc a zároveň obavy.“
Jak to dopadlo?
„Ona to přežila, venku. Pak dokonce několikrát přišla i k nám do ordinace. Uhodila další zima… a ona umrzla. Dodnes mě tento případ velice rozrušuje. I po letech se ptám, jestli jsme udělali dost, aby ta žena nemusela prožít všechno to utrpení.“
Mnoha lidem jste ale od utrpení pomohla. Je tohle to, co jste si od práce slibovala, co vás jako lékařku, která se jako jedna z mála takto věnuje osobám bez domova, naplňuje a žene dopředu?
„Jsem věřící člověk, křesťan, takže hlavní zdroj mojí síly pramení ze vztahu s Bohem. Také mi pomáhá můj závazek důstojníka Armády spásy vůči Bohu. To vědomí, že člověk něco slíbil a stojí si za tím. Určitě mě dopředu žene fakt, že práce stále není hotová, že lidé bez domova jsou tu stále, stále spí venku a stále mají zdravotní potíže.“
Nejsou-li vám osudy lidí, k nimž štěstěna nebyla příliš nakloněna, lhostejní, můžete na zdravotní péči pro lidi bez domova, sociálně vyloučené osoby, osamělé seniory či klienty azylových domů, přispět i vy.
