Šlapaničtí jsou na svou slavnou rodačku pyšní a hned po její smrti na sociální síti vyhlásili sbírku archivních fotek, na kterých by byla jako malá holčička. „Právě ve Šlapanicích prožila své dětství i mládí a navštěvovala zdejší školu. Spolu se svou mladší sestrou Miroslavou stála také na prknech šlapanického ochotnického divadla, na jevišti zdejší sokolovny…“ popsalo tamní muzeum, které teď shání mezi starousedlíky snímky jejích hereckých začátků.
Navíc pro ni rodina vybrala ve vesnici i místo posledního odpočinku – za Libušku tu chtějí 2. července sloužit zádušní mši a pak ji uložit do hrobu. To, co vypadá jako logický krok, ale ve světle posledních let moc pochopitelné není. Šafránková se sice nijak netajila, že v malé vesničce u Brna vyrůstala, nicméně naposledy v ní měla být během natáčení svého medailonu z cyklu ČT Neobyčejné životy v roce 2013, který režíroval její syn Josef (44). „Toto je moje rodná hrouda, ahoj!“ prohlásila tehdy, a dokonce u toho poklekla a políbila ji.
Mimo kamery se ale mezi tamní obyvatele moc hrnout neměla. „Roky jí posílám měsíčně zdejší zpravodaj. Zveme ji také pravidelně na Šlapanické slavnosti, na které se sjíždějí jubilanti, rodáci a přátelé města, ale pokaždé se z nich kdovíproč omluvila,“ prozradil před lety poněkud zklamaně šlapanický kronikář Josef Kopecký. Přitom ve vesničce pořád stojí dům, v němž bydlela s rodiči a který po jejich smrti vlastnila s manželem Josefem Abrhámem (81).
„Abrhám junior sem jezdí vždycky na otočku. Podívat se, co tady řemeslníci udělali,“ svěřila Blesku jedna ze sousedek a i vzpomínka jedné z pamětnic je už hodně letitá. „Asi v roce 2005 navštívila paní Šafránková výstavu svého kamaráda Jaromíra Blažka ve šlapanickem muzeu. Překvapilo mne, jak má drobnou postavu a působí křehce a zranitelně,“ vylíčila na Facebooku.
Blesk Podcast: Šafránková uměla postavit do latě Hrušínského i Čepka. Čím nás dojímala a rozesmávala?
