Smutný důsledek covidu: Výrazně ubylo transplantací orgánů, nemocnice nestíhaly
Oddělení, ba chodby nemocnic se předělávaly na oddělení pro pacienty s covidem, jednotky intenzivní péče přeplněné, odkladná péče se odkládala… Včetně transplantací orgánů.
Červencový report britského zdravotního systému NHS se v prvních větách snaží znít optimisticky: „Zpráva ukazuje, že navzdory náporu, který na NHS v minulém roce navalil covid-19, se zachránilo 3391 životů díky štědrosti 1180 lidí, kteří po smrti darovali své orgány.“ Pak přichází ta špatná zpráva: „Úroveň dárcovské aktivity se udržela na 75 % normálu, transplantace na 80 %. Bohužel loni zemřelo 487 pacientů čekajících na transplantaci, oproti 372 o rok dříve.“ Důvod? Zdravotnictví pod tlakem a také zvýšená rizika samotných transplantací v době pandemie,
„Nelze uniknout skutečnosti, že nějaký čas potrvá, než se darování a transplantace orgánů zcela srovnají, stejně jako celý NHS,“ uvedl John Forsythe, ředitel odboru darování a transplantace orgánů a tkání z NHS. „Ale díky skvělému týmovému nasazení pro nejurgentnější pacienty pokračovaly i za první vlny covidu a na předchozí úroveň se docela rychle vrátily, když červenec a srpen zaznamenaly letní rekordy v počtech darování i transplantací. Při pozdějších vlnách se týmům podařilo udržet většinu těchto životně důležitých procedur v chodu.“
„Dárci jsou vždy identifikováni na jednotkách intenzivní péče,“ vysvětluje pro agenturu AFP Beatriz Domínguez-Gilová, ředitelka národní transplantační organizace ve Španělsku. Tam je pak lékaři uměle udržují při životě, aby orgány neodumřely. A tam pak také příjemce stráví prvních pár dní po operaci.
„Hlavní problém, hlavně za první vlny, byl kolaps JIP ve všech nemocnicích,“ komentuje Erika Martínezová, zdravotní sestra specializovaná na transplantace.
Jedním z dárců se v Anglii navzdory pandemii stala i Claudia-Rose Moorová z Východního Sussexu; po autonehodě v dubnu 2020 ji odvezl vrtulník a lékaři čtyři dny bojovali o její život; jenže utrpěla traumatická zranění mozku. Rodině řekli, že ji bohužel nezachrání.
V tu chvíli si její máma Nichola vzpomněla, jak se o rok dříve s dcerou bavily o darování orgánů v takovémto smutném případě. „Věděla jsem, že to musím zařídit,“ cituje Nicholu NHS. „Shodou okolností se o Claudii starala zdravotní sestra, která normálně pracovala u transplantací, ale za covidu ji dočasně přeřadili na traumatologii. Když jsem se zeptala na možnost darování orgánů, udělali vše, co mohli – byť jsme věděli, že se to možná kvůli zuřící pandemii nepovede. Naštěstí mohla darovat tři orgány – což je úžasné. Jsme ohromně pyšní.“
Propad až o třetinu
Takových příběhů ovšem za rok 2020 ubylo, a to nejen v Británii. V odborném magazínu Lancet vyšla mezinárodní studie, která poukazuje na pokles transplantací různě po světě.
Evropská společnost pro transplantace orgánů (ESOT) prezentovala výsledky na svém nedávném kongresu. Počet transplantací ledvin, jater, plic a srdcí od lidských dárců se za první vlny covidu-19 ve 22 sledovaných zemích propadl o 31 %. Za období od začátku pandemie do konce roku 2020 to byl propad 16 %.
„Časové trendy odhalily výrazné snížení transplantačních aktivit za první tři měsíce pandemie, po červnu 2020 se ztráty stabilizovaly, ale od října do prosince zase přišel pokles,“ konstatují autoři studie.
V potaz vzali 22 zemí, z toho 16 evropských, pět amerických a Japonsko. Zrovna asijská země zaznamenala nejmarkantnější propad. Ledvin a jater se za pandemický rok transplantovalo o bezmála 70 % méně, výrazně klesla i čísla u plic (26 %) a srdcí (36 %); souhrnně byl japonský pokles dvoutřetinový. Podobně špatně na tom byla Argentina (minus 61 %) a Chile (54 %). Většina západoevropských zemí dovedla pokračovat s menšími omezeními, z postkomunistických zemí EU studie zahrnula Maďarsko a Chorvatsko, kde se transplantace v obou případech propadly o 37 %. Velmi dobře dopadly Spojené státy, které provedly jen o 4 % méně transplantací než předchozí rok – v absolutních číslech to však dělá o 1370 případů méně.
Ledviny musely počkat
Dohromady se ve 22 zemích nejvíc útlum týkal ledvin (-19 %), nejméně srdcí (-5 %). Zřejmě proto, že transplantaci ledviny lze snáze odložit než srdce.
„Transplantace od živých dárců poklesly více než od mrtvých. Mohly být dodatečné logistické i etické obtíže, jakož i obavy, že by živí dárci v nemocnicích byli vystaveni covidu,“ dodává studie.
Problémy byly i v Česku, které do studie data neposlalo. „Loni se v celé republice uskutečnilo 443 transplantací ledvin, což je o 67 méně než v roce předchozím. Příčin je mnoho, nebylo dost dárců, protože lékaři na intenzivní péči a na ARO, kteří dárce 'vytipují', jsou zahlceni péčí o covidové pacienty,“ řekl v únoru prof. MUDr. Vladislav Třeška, DrSc., přednosta Chirurgické kliniky FN Plzeň a předseda České transplantační společnosti. Pro transplantace i v Česku chyběla lůžka i personál - ať už zdravotníci vypomáhali jinde, nebo také onemocněli.
„Schopnost některých zemí, jako třeba Německa či některých států USA, udržet objem transplantací navzdory urgenci zadržování covidu-19, nabízí důležité poučení pro budoucí vlny covidu-19 i dalších pandemií. Podobně země jako Belgie a Itálie ukázaly úsilí udržet objem transplantací navzdory relativně vyšší úmrtnosti na covid-19,“ uzavírají autoři studie v Lancetu. „Pandemie může postihovat různé oblasti různě; ponechat jednotlivým nemocnicím jistou autonomii, aby se adaptovaly na specifické okolnosti, by mohlo umožnit pokračování život zachraňujících zákroků, jako právě transplantací, i když se uvalují jiné významné zákazy.“
Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.