Celníci naučili psy, jak vyčmuchat covid. Úspěšnost mají až 90 %

Když se loni na podzim řítilo Česko do další vlny pandemie koronaviru, psovodi celní správy měli v hlavách jasný úkol. Pokusit se vycvičit psy, kteří by byli schopní rozpoznat člověka nakaženého virem Sars-CoV2. Vybráno bylo šest psů, kteří za sebou už měli nějaký stupeň pachového výcviku. Byli tedy zvyklí vyčmuchat tabák, alkohol, drogy nebo bankovky. Vyčmuchat covid je ale mnohem složitější.

„Naučit psa na pach drog nebo třeba tabáku není nic složitého. U covidu je to ale zcela jiné, museli jsme je naučit hledat mnohem menší pachové částice, než jsou běžně zvyklí. Sbírali jsme samozřejmě informace i od kolegů ze zahraničí, ale nikdo pořádně nevěděl, jak to dělat nejlépe,“ popisuje pro Blesk počáteční těžkosti Roman Havelka, zástupce ředitele Dohledu, Generálního ředitelství Celní správy ČR.

Celosvětová pandemie covidu skončila, oznámila WHO. Trvala přes tři roky

Pro výcvik celníci zvolili dva druhy vzorků. Jeden je ústenka, kterou si testovaný jedinec na pár minut přiloží na ústa pod svůj respirátor. Druhá varianta je stěr z kůže. Dotyčný dostane kus gázy, ten si pár minut přidrží například v loketní jamce. Tyto vzorky získávali celníci díky spolupráci s nemocnicí v Motole, která jim je posílala od dobrovolníků. „Ze začátku jsme nevěděli, které ty vzorky budou pro psy vhodnější, ale po měsících tréninku jsme zjistili, že je to v podstatě jedno. I od cestujících odebíráme tyto dva vzorky,“ vysvětlil Havelka.

Vše je bezkontaktní a rychlé

V terénu probíhá vyhledávání nakaženého vzorku úplně stejně jako ve výcvikové hale, předchází mu ale vytipování cestujících, kteří mohou být potenciální hrozbou. „Kontrolujeme hlavně lety z destinací, kde se přestupuje z dálkových letů. Dnes jsme vybrali například Dubaj. V letadle pak vytipujeme několik cestujících. Dnes to bude skupinka asi 12 lidí, převážně z Filipín,“ říká Havelka a v tu chvíli už skupina celníků, oblečená v bílých overalech, štítech a rukavicích přivádí první 4 turisty, aby podstoupili pachový test.

Celý proces je pak poměrně snadný a plynulý. Celník cestujícím vysvětlí, co mají dělat, a pomocí kleští jim předá buď roušku, nebo gázu na stěr. Po několika minutách vloží cestující vzorky do připravených plastových kelímků a ty usadí do speciálních stojanů. A v tu chvíli přichází na řadu pes se svým psovodem.

Psovod přivede psa k prvnímu vzorku a pohybem ruky mu dá povel, aby začal čmuchat. Většinou pes ke kelímku se vzorkem sotva přičichne a běží dál. Poté se zkouška alespoň jednou zopakuje. Celá akce trvá sotva pár minut. „Pokud by pes objevil pozitivní vzorek, takzvaně ztuhne, což je pro psovoda jasné znamení. Každý pes je ale jiný, proto je nesmírně důležité, že se psovod se svým psem vzájemně dobře znají. Psovod na základě zkušeností pak snadno vyhodnotí, jestli pes označil pozitivní vzorek nebo jen pořádně čenichá,“ dodává Havelka.

Na rase nezáleží

A jaké psy vlastně celníci cvičí? „Nám nezáleží na rase toho psa ani na tom, jestli je hezký, velký nebo malý, jde nám pouze o jeho povahu a učenlivost. Máme vlastního nákupčího, který nám psy vždy vytipuje. Na covid cvičíme třeba fenku belgického ovčáka Mínu, ale také klasického „vořecha“ z útulku Kukyho, to je mimochodem už pořádný matador, slouží u nás už osm let,“ usmívá se Jan Pleskač, kynolog specialista z celní správy.

Osm let by mazákovi Kukymu hádal jen málokdo, ve svém kotci napjatě vyhlíží, kdy se půjde do akce. Jakmile k němu psovod přijde a otevře klec, pes nadšeně vrtí ocasem a „do práce“ se vyloženě těší. „Je to neskutečně baví, mají to jako hru. Navíc pokaždé dostanou odměnu, kdo by to nechtěl,“ říká se smíchem Pleskač. A opravdu, když Kuky zkontroloval všechny vzorky, mohl si za odměnu hrát se svojí oblíbenou hračkou – míčkem. Nehledě na kluzkou podlahu si s míčkem zvesela hrál. Jakmile ale psovod dá povel, pes se okamžitě uklidní a je připraven znovu k práci.

Covidová dovolená: Nové pasy otevřou dveře, hrozbou je náhlé zhoršení epidemie, říká Jourová

Psi jsou přesnější než antigenní testy

Jestli se psi ke zjišťování covid pozitivních lidí budou v budoucnu využívat plošněji, není dnes zcela jasné. Mohli by ale najít využití i v jiných oblastech. „I kdyby tento projekt neměl dále pokračovat, pro nás to určitě není zahozený čas. Získali jsme obrovské množství nových zkušeností, které můžeme při výcviku využít. Takto vycvičené psy jsme také zkoušeli například v domovech seniorů a mohli by být vhodným testovacím nástrojem i třeba u postižených osob,“ říká Havelka. A úspěšnost? Podle Havelky 80 – 90 procent. „Máme rozhodně vyšší úspěšnost než antigenní testy,“ uzavírá.