Děti řekly, jak to je: Stinné i pozitivní stránky karantény. Výhody a nevýhody online výuky
Děti sice nepatří mezi nejohroženější skupinu, pokud jde o koronavirus způsobující nemoc covid-19, a nákaza u nich v případě infekce má většinou mírný průběh, i tak je pandemie hluboce zasáhla a obrátila jejich životy naruby. Děti teď většinu času vysedávají před obrazovkami počítačů, kam je uvrhla distanční výuka, pandemie je kvůli sociálnímu distancování odloučila od kamarádů a prarodičů, v případě rozvedených párů mnohdy i od druhého rodiče. Reportéři stanice CNN se obrátili přímo na děti a přinesli jejich vhled do pandemie.
„Jako máma vidím z první ruky, co uplynulý rok s dětmi udělal,“ uvedla fotografka pro CNN Kate T. Parkerová. „Mé dvě děti s tím bojovaly, ale naučily se mít tuhle změnu rády. Je těžké najít oblast našich životů, které by se pandemie nedotkla. Byla jsem zvědavá, co mi děti vlastními slovy o této době řeknou,“ prohlásila.
Kaitlin: Následujte své sny
„Děti jsou neuvěřitelně odolné. Jejich perspektiva mě udivuje, myslím, že Kaitlin to shrnula nejlépe. Řekla mi: Minulý rok jsem se toho hodně naučila, člověk musí jít za svými sny, dělat věci hned, nečekat, protože nikdy neví, kdy přijde o svou šanci,“ nastínila Parkerová rozhovor s dvanáctiletou Kaitlin.
„Mám astma, mám ho od malička, takže jsme museli dodržovat dost striktní karanténu. Ale nebylo to všechno jen špatné. Naučila jsem se jezdit na skateboardu, zlepšila jsem se ve vaření. Navykla jsem si na novou rutinu, spřátelila se s lidmi, se kterými bych se bez covidu nepotkala,“ popsala Kaitlin.
Abrianna: Může to být dost osamělé
„Když poprvé začala karanténa, nevěděla jsem, co se sebou. Před tím jsem byla dost aktivní a zaneprázdněná. Spěchala jsem ze školy na taneční a z tréninku pak zase domů,“ sdělila pro CNN třináctiletá Abrianna, doplnila, že si uvědomila, že potřebuje nějaké nové koníčky. „Začala jsem plést náramky a zaplétat vlasy, doma jsem taky trénovala tanec,“ uvedla teenagerka.
„Dva týdny se změnily v měsíc, pak byl najednou konec léta a už je to rok. S virtuálním studiem jsem vlastně spokojená, protože moje mamka má lupus, tak nechci chodit do školy, abych něco nechytla a nenakazila ji a zbytek rodiny. Chybí mi to, chybí mi kamarádi, ale radši budu v bezpečí domova,“ svěřila se Abrianna. „Online výuka je těžší, musím se soustředit na práci, protože když budu mít dobré známky, rodiče budou pyšní,“ řekla.
„Může to být dost osamělé, a jestli mám být upřímná, nechci o tom mluvit s mámou ani tátou, někdy nechci mluvit ani s poradci ve škole,“ přiznala Abrianna.
Distanční výuka je podle Charlotte to nejhorší
„Je to dobré i špatné. Ta špatná část je distanční výuka, to je opravdu hodně špatné, nudné a otravné,“ navázala jedenáctiletá Charlotte, které online vyučování nevyhovuje. „Ta dobrá část je, že mám čas na svou malou sestru. Naučila jsem se plést na prstech a hrát fotbal. Přála bych si, aby všichni nosili roušky a používali dezinfekci na ruce,“ zakončila dívka.
Madox: Je to těžké
Otec sedmiletého Madoxe je lékař, pro chlapce s leukémií byl počátek pandemie nesmírně náročný. „Táta je doktor, tak s námi na začátku nemohl bydlet, tři měsíce byl pryč z domova. Doma jsme byli jen já, bráchové a mamka. Táta nás chtěl ochránit před nákazou, hlavně mě. Musím být opatrný, stále chodím na chemoterapii,“ vypověděl chlapec. Teď už je jeho otec zpátky doma.
„Oba rodiče už dostali vakcínu, brzo se vrátíme do školy. To je skvělé. Kvůli rakovině ale nesmím na hřiště na prolézačky. Je to těžké vidět, jak se ostatní baví, a já musím zůstat na zemi, i proto si se mnou nikdo nehraje na honěnou, ale můj nejlepší kamarád Andrew je na mě moc hodný,“ posteskl si Madox. „Včera jsem na mamky mobilu viděl dobrou zprávu, že se čím dál víc lidí nechává očkovat. To je dobře.“
Ryan: Karanténa má dobré i špatné stránky
„Karanténa má dobré i špatné stránky. Dobré je určitě to, že mám víc času na to být s rodinou. Špatné je to, že se nevidím s kamarády a prarodiči. Ti ven skoro nechodí. Taky taekwondo na několik měsíců zavřeli, takže jsem ztratil šanci získat další pás, měl jsem mít už modrý,“ sdělil CNN desetiletý Ryan. „Příští týden se jde mamka nechat očkovat, je učitelka. Mám z toho velkou radost,“ prohlásil chlapec.
Sam: Nikam se nesmí
„Nejhorší je, že během karantény nikam nemůžete. Nemůžu za kamarády a učíme se z domova. Super ale bylo, že byl táta pořád doma,“ uvedl sedmiletý Sam. Vyprávěl také o tom, jak rodina zachránila fenku a pojmenovala ji Biscuit podle jeho oblíbené knížky. „Mamce pomáhám s pečením sušenek. Už taky skoro po celém roce můžu obejmout babi s dědou, dostali totiž očkování,“ raduje se Sam.
Nyla: Stojí to za houby
Desetiletá Nyla má na karanténu a pandemii jasný názor, podle ní to „stojí za houby“. „Nemohla jsem vidět kamarády a pak zrušili fotbal, miluju fotbal. Distanční výuka je náročná, jsem ráda, že se vracíme do škol. Jsem nejstarší ze čtyř sourozenců, spolu jsme strávili hrozně moc času, dost jsme se hádali. Ale bylo super mít doma někoho, s kým si jde hrát,“ Nyla se také pochlubila, že se naučila udělat si vajíčka.
Děti mají skutečně jasno o tom, co pro ně pandemie znamená a jak pozměnila jejich životy. Uměly vymezit, co přesně bylo na opatření špatné a co zase dobré. Během karantény a sociálního distancování jim chyběly kamarádi a prarodiče, některé děti špatně snášely distanční výuku. Na druhou stranu si našly i pozitivní věci, spousta dětí například uvítala to, když rodiče pracovali z domova.
