9°C
100 tisíc mrtvých s covidem a rychlé šíření mutace. Proč je na tom Británie tak zle?
Proč Británie zaznamenala už víc než 100 tisíc mrtvých s covidem? K tomuto mimořádnému číslu přispěla řada důvodů, píše v analýze deník Guardian.
Pandemie udeřila v zemi, jejíž zdraví v několika důležitých ohledech bylo bídné. V roce 2018 dosáhl podíl obézních dospělých 28 %, za 25 let se takřka zdvojnásobil; a podíl morbidně obézních dokonce ztrojnásobil.
Anglický systém zdravotnictví NHS identifikoval obezitu jako příčinu zranitelnosti vůči covidu. Když v dubnu skončil v nemocnici i premiér Boris Johnson, poznamenal, že má pořádnou nadváhu; brzy po propuštění spustil národní kampaň proti obezitě.
Na vzestupu je také cukrovka, další důležitá komorbidita. Počátkem loňského roku ji měly diagnostikovanou 3,9 miliony Britů, o sto tisíc víc než rok před tím. Také má Británie výrazný podíl starých lidí, byť třeba ve Francii nebo Německu žije seniorů nad 65 let poměrně více. A tito nejzranitelnější Británie patřičně nechránila.
Nakažení v domovech důchodců
S covidem v domovech už ve Spojeném království zemřelo přes 26 tisíc lidí, většina z nich za první vlny. Tehdy ministr zdravotnictví Matt Hancock sliboval „ochranný prstenec“, ale do konce května už zemřelo 16 tisíc seniorů – oproti 3000 v Německu ve stejné době a žádnému v Hongkongu, informoval tehdy Guardian.
Svaz poskytovatelů služeb přitom koncem ledna žádal ministerstvo zdravotnictví o odborné rady, jak se za nastupující epidemie chovat. Žádné nedostal. Až za měsíc, když začali umírat lidé, vydalo ministerstvo jakési směrnice. Doporučení pro domovy seniorů? Roušky netřeba, návštěvy nejsou problém.
Čtyři z deseti domovů v Anglii a ještě víc ve Skotsku tak koronavirus do čtvrt roka potkal. Domovům se dále nedostávalo respirátorů a dalších ochranných pomůcek, a také personálu; agenturní výpomoc pak nechtíc pomáhala virus šířit z jednoho domova do druhého, ukázal na jaře výzkum.
Málokdy byly v souladu dvě vládní priority: uchránit lidi před pandemií a zároveň před hospodářským úpadkem. Dlouhé měsíce žili Britové v nejistotě, jak se opatření střídavě zpřísňovala a rozvolňovala; sdělení od vlády si často protiřečila a její důvěryhodnost srazil i skandál Johnsonova poradce - Dominic Cummings prosazoval tvrdý lockdown, ale na víkend vzal rodinku na venkov. Ve funkci skončil až v listopadu z jiných důvodů.
Lockdown každopádně přišel pozdě. „Bylo těžké zatáhnout za brzdu dříve, ale teď si přeju, abychom to bývali udělali. Myslím, že nás to bohužel stálo spoustu životů,“ citoval v červnu Guardian epidemiologa Johna Edmundse.
Druhá vlna
Přes léto se situace zmírnila, ale když v září zase přišel přírůstek nakažených, premiér Johnson odmítl další lockdown. Tehdejší opatření zahrnovala zavírání hospod v deset večer a „pravidlo šesti“ – nestýkat se s většími skupinami lidí.
Druhá vlna přece jen dospěla k lockdownu, který ovšem ne všude účinkuje. A sotva 2. prosince skončil, začala se šířit varianta koronaviru, B117. „Mutace koronaviru se rychleji rozšiřují, když dochází k hodně přenosům, takže dřívější nepotlačení viru teď hrálo roli,“ konstatuje Guardian.
Vláda slibovala pořádné trasování kontaktů. Univerzita Imperial College London vypočítala, že když by systém zaznamenal 80 % nakažených a hlavně jejich kontaktů a ti by se ihned nechali testovat a uzavřeli se do karantény, reprodukční číslo by se mohlo snížit až o 26 %.
Účinek systému za 12 miliard liber (350 mil. Kč) ale nijak „best“ rozhodně není. Testy trvají dlouho, lidé se nepřiznávají a nezůstávají v izolaci, jak by při podezření na nákazu měli. Jak v září shrnula poradní skupina Sage: „Pokud systém neporoste stejným tempem jako epidemie a lidem se nedostane podpora, aby skutečně zůstali v karanténě, je pravděpodobné, že dopad testování, trasování a izolace v budoucnu ještě zeslábne.“
Všichni co si stěžujete na vládu byste to měli vzít do vlastních rukou a ukázat
jak to má fungovat.Bohužel vaše žvásty nemají vůbec žádnou cenu neboť váš mozek
je vylízaný.