Dobrovolnice Ilona pomáhala v Izraeli: Češi mě zklamali, nedokážou zatnout zuby!

Autor: VaB - 
9. listopadu 2020
18:07

Ilona pracovala jako dobrovolnice v izraelské nemocnici. Pečovala o lidi s vážnými úrazy, často po nehodách. Když přišla vlna koronaviru, nesměla pacienty ani pohladit. Promluvila ale i o sounáležitosti mezi občany Izraele. V Česku to je podle ní ale jinak…

Izrael se v koronavirové době nejvíce „proslavil" svým tvrdým lockdownem. Téměř vše bylo uzavřené, lidé mohli maximálně 500 metrů od svých domovů, zákaz vycházení platil i přes den. Ilona Š. je ze severních Čech, v Izraeli, konkrétně v Tel Avivu pomáhala jako dobrovolnice v nemocnici. 

„Pracovala jsem jako dobrovolnice v rehabilitačním centru velké nemocnice v Tel Avivu. Leželi tam lidé se závažnými zraněními, většinou po autonehodách. Řada dobrovolníků na jaře odlétala, nahrazovali je vojáci. Já chtěla zůstat,“ říká v rozhovoru pro Deník.cz. Dodala, že chtěla jet s kamarádkou na Kypr, to jí už ale nevyšlo.

První, podle ní velmi přísný lockdown, který vláda vyhlásila, byl lehce chaotický. Vláda navíc postupovala „salámovou metodou“. Problém byl i s přijímáním přísných restrikcí. „Ničemu se nechtěli podřizovat zejména ortodoxní věřící. Nejzasázenější pak byl Jeruzalém, kde je jich nejvíc,“ myslí si.

Izraelci zavřeli téměř všechno, od škol, přes maloobchody až po volnočasová zařízení, zároveň se přecházelo na homeoffice (práce z domu). „Zavřeli i synagogy, Židé se mohli modlit jen před nimi a v rozestupech. Bylo omezeno i sdružování, lidé nesměli slavit tradiční šábes. To bylo pro všechny velmi těžké,“ popisuje Ilona těžké časy. 

„Vláda omezila i vycházení, a to i přes den. Mohlo se chodit jen do vzdálenosti půl kilometru od bydliště a jen za nejnutnějšími potřebami. Pak se to zpřísnilo dokonce na sto metrů. Na procházky jsem chodila jen okolo domu,“ vyprávěla s tím, že všechno kontrolovala i policie.

Podle Ilony se nejvíce kontrolovaly roušky u moře, k tomu se dokonce jednu chvíli nesmělo. Lidé se ale hlídali hodně mezi sebou, nebáli se okřiknout a napomenout. „Tady se jeden bojí druhému něco říct. V Izraeli spolu lidé ve veřejném prostoru komunikují, nebojí se jít do konfliktu,“ porovnává situaci v Česku a Izraeli.

Drsná situace v nemocnici

Místní se snažili všechno přežít. „Jsou schopni pracovat se stresem. Kvůli své novodobé historii si zvykli na zátěžové situace, což se o Evropanech myslím nedá říct. Ještě nedávno s nimi válčily jiné blízkovýchodní země, sirény je posílaly do krytu, občas měli na denním pořádku útoky fanatiků v autobusech,“ řekla pro Denik.cz. Lidé prý říkali: „Tohle dáme, je to jen virus.“ 

Situace, psychicky a fyzicky, byla náročná i v nemocnici. „Nesměli jsme pohladit pacienty, držet je za ruce, museli jsme jim je pořád dezinfikovat… Když jsme šli do oddělení, kde měl někdo koronavirus, museli jsme si vzít ochranný oděv. Nejdřív jsme se museli každý měsíc testovat, pak už každý týden. Kdo byl pozitivní, musel zůstat doma, jeho oddělení dali do karantény. Mě to naštěstí minulo,“ popisuje těžké chvíle.

Na roušky si malovali úsměvy, to proto, aby se mohli vzájemně podpořit. Ilonu navíc mrzí, jak se chovají Češi. „Teď, když jsem tu osobně, jsem hodně zklamaná. Cítím, že lidé nechtějí respektovat pravidla. Někdo nevěří, že nějaký virus vůbec je, pořád řeší konspirační teorie a viní z nařízení politiky. Mrzí mě, že nedokážeme zatnout zuby. Pak by šla čísla dolů,“ dodává. 

Monikay ( 9. listopadu 2020 18:36 )

Tak jako u všeho, jde o část lidí, těžko to paušalizovat. Nemám ráda výroky Češi mně zklamali.... je to hloupost

Zobrazit celou diskusi
Video se připravuje ...
Další videa