Tichý problém superpřenašečů. Imunolog: Jejich hledání je klíčové, testujeme málo a špatně

Pražský bar Techtle Mechtle. Horníci v OKD. To jsou příklady situací, kde se v jednom omezeném prostoru a čase nakazilo velké množství lidí, kteří pak mohli nákazu šířit dál. Dali za vznik tzv. clusterům – lokálním ohniskům covid-19. Čím více jich je, tím jde o větší problém. Na počátku takového clusteru je přitom často pouhá jedna osoba nebo skupina osob, jež nákazu šíří nevědomky prostě tím, že komunikuje se svým okolím.

Tyto osoby se nazývají superpřenašeči a zkušenost s nimi mají všechny státy. Vyskytují se ve všech sociálních vrstvách a regionech, vyprávět by mohli mimo jiné zástupci Bílého domu, kde stačila jediná recepce k tomu, aby onemocnělo přes 25 politiků a soudců (zřejmě se tam nakazil i americký prezident Donald Trump). 

Infikovaný versus infekční

Superpřenašeči jsou hlavním důvodem, proč se kolem nás koronavirus šíří. Vychází to ze samotného charakteru viru SARS-CoV 2 – jak zjistila studie britského centra London School of Hygiene & Tropical Medicine, okolo pouhých 10 - 20 procent infikovaných osob je zodpovědných za 80 procent všech případů. To posléze potvrdila i analýza 85 tisíc nakažených osob z Indie, u kterých se podařil vytrasovat zdroj nákazy – nakazilo je pět procent lidí, tamní vědci tedy došli ještě k menšímu číslu.

Celosvětová pandemie covidu skončila, oznámila WHO. Trvala přes tři roky

Být infikovaný a infekční je totiž velký rozdíl, jež vychází mimo jiné z toho, s jakou virovou náloží byl člověk v kontaktu a v jakém stavu je jeho imunitní systém. Virus v nějaké formě již potkala velká část populace. Ale méně lidí se infikovalo, ještě méně se stalo infekčními a u úplně nejmenšího množství se rozvinuly jasné symptomy, kdy lze člověka označit za nemocného.

Superpřenašeči jsou infekční, ale nemusí být nutně nemocní. Nicméně pokud mají velkou virovou nálož a ocitnou se v nějakém prostředí, které přenosu nahrává (uzavřený prostor, hodně lidí pohromadě), je zaděláno na problém.

Rozptylové číslo se vrací

Jak s takovými lidmi pracovat? V první řadě je nutné uznat jejich existenci a zahrnout je do výpočtů a predikcí vývoje pandemie. Když se v současnosti mluví o aktuálním stavu šíření nákazy v populaci, uvádí se reprodukční číslo (R). To je ale hodnota, která nedokáže popsat dynamiku šíření koronaviru v tom smyslu, že jeden člověk nakazí hodně lidí a hodně lidí nenakazí nikoho. Číslo R šíření pouze průměruje.

Dynamiku naopak dokáže popsat číslo rozptylové číslo K. Rozdílu mezi R a K jsme se v minulosti věnovali, Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR (ÚZIS) tehdy pro Blesk Zprávy uvedl, že nemá kapacity jej počítat. Ani v tom momentálně nevidí smysl vzhledem k masivnímu počtu nových případů.

Rozptylové číslo covidu: Jak moc je důležité? Statistici o výpočtu i problému Česka

Důležitost K oproti tomu vnímá imunolog Karel Drbal. „Číslo R pouze průměruje distribuci. Ale my i z jiných infekcí víme, že mnohem důležitější, a v tomto případě u covid-19 naprosto zásadním parametrem je tzv. rozptylový faktor. To znamená parametr K. Ten popisuje vývoj přesněji,“ uvedl v diskusním panelu Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy věnovanému covid-19. „Protože popisuje, kolik pozitivních jedinců z toho extrému dokáže ovlivnit celý systém. Dokáže, kolik superpřenašečů dokáže infikovat cluster,“ vysvětlil.

Expert: Musíme testovat a trasovat cíleně

Podle Drbala současná opatření včetně roušek nechrání lidi před virem stoprocentně, jen snižují množství nálože, se kterou se setkají. A ve výsledku nejde o žádné extrémní snížení. Ke spolehlivé ochraně lidí dojde jen tehdy, kdy je infekční člověk izolován. Jako to nejdůležitější proto vnímá hledání osob, které jsou zodpovědny za většinu případů.

„Jsem přesvědčen, že právě lokalizace superpřenašečů, to znamená oddělení signálu od šumu, který mi neudělá dopad na populaci, je naprosto klíčová,“ uvedl imunolog. Ale jak je najít? Cíleným testováním a trasováním. „Takhle to dělá právě jižní Asie, Japonsko. Věnují se těm důležitým clusterům. Vědí přesně, kde ty přenosy probíhají a které jsou nebezpečné,“ podotýká imunolog.

Epidemie se nedá zbrzdit, seniory jste neochránili, píší lékaři vládě. A chtějí tvrdší opatření

Česko podle Drbala aktuálně netestuje dostatečně a je na absolutním světovém dně v počtu provedených testů na objevený případ. „Když se podíváte, jak s tím koreluje počet případů, tak i právě proto, že se na jeden záchyt nedaří udělat masivní počet testů, tak Česká republika stoupá na strop nových nákaz,“ říká Drbal.

Důsledky toho přístupu jsou vidět v aktuálním problému s domovy důchodců. „Bohužel to je nedobrý příklad nereagování systému testování a trasování,“ míní odborník. Tvrdí při tom, že právě personál domovů seniorů by se měl testovat nejvíce, v ideálním případě dokonce dvakrát denně – nejdříve ráno rychlým antigenním testem, večer pak kvalitnějším PCR testem. Tím by se dali spolehlivě odhalit superpřenašeči, kteří ohrožují nejvíce právě seniory.

Plošné testování personálu a klientů domovů seniorů a dalších sociálních zařízení bylo v Česku spuštěno tento týden ve středu. Je plánované, že bude probíhat jednou týdně pomocí antigenních testů. To podle Drbala nestačí. Podotýká nicméně, že aby se mohl systém testování skutečně zefektivnit, bude třeba, aby na trh přišly spolehlivé testy ze slin, u kterých lidé zvládnou samosběr. První takové začínají být k dispozici v zahraničí, ale vývoj ještě pokračuje.