Středa 25. listopad 2020
Svátek slaví Kateřina, zítra Artur
Oblačno 4°C

Taxikář Robert, „nejslavnější“ pacient s covidem-19, vzpomíná: „Pane doktore, já už nemůžu. Odpojte mě!“

Autor: Jindřich Bíč - 
26. října 2020
05:00

„Strhávám si masku a vracím ji sestře. Vedle postele stojí doktor, který mě pozoruje a mlčí. Vidí, že jsem bezradný. Dívám se na něj a prosím ho: Pane doktore, já už nemůžu. Odpojte mě.“

Takhle vzpomíná na svoje nejtěžší chvíle s onemocněním covid-19 Robert Markovič v knize redaktora Nedělního Blesku Jindřicha Bíče Z deníku pacienta č. 1. Následný děj popisuje jednání Martina Balíka, vedoucího lékaře z Kliniky anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny Všeobecné fakultní nemocnice a 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze.

Rozhodnutí

Je 14. března 2020, devět hodin večer. V bytě docenta Martina Balíka zvoní telefon. Když přijímá hovor, dozvídá se o Robertu Markovičovi, o kterém už byl informován, ale chtěl vědět, jestli je pozitivní na covid-19.

Redaktor Nedělního Blesku Jindřich Bíč napsal knihu o nejslavnějším pacientovi s covidem-19 v Česku. Jmenuje se Z deníku pacienta č. 1 a pojednává o 127 dnech, kdy taxikář Robert Markovič bojoval kvůli koronaviru o svůj život (ilustrační foto).Redaktor Nedělního Blesku Jindřich Bíč napsal knihu o nejslavnějším pacientovi s covidem-19 v Česku. Jmenuje se Z deníku pacienta č. 1 a pojednává o 127 dnech, kdy taxikář Robert Markovič bojoval kvůli koronaviru o svůj život (ilustrační foto). | Blesk:Daniel Černovský

„Je,“ odpovídají mu kolegové. Prokázaly to testy, které mu dělali doktoři v krčské nemocnici. Balík nyní ví, že musí počítat i s epidemiologickými opatřeními při zásahu na cizím pracovišti a během transportu na domácí kliniku.

Kolegové mají dilema, jestli to má ještě cenu, protože podle toho, co o pacientovi vědí, je v zoufalém stavu. Jeho situace je šílená. Robert Markovič má určité kontraindikace k tomu, aby se připojil na ECMO - mimotělní podporu orgánů.

Převoz

Vyslat sanitku k někomu, kdo nepřežije možná ani převoz, na úkor jiného, kdo by měl větší naději na záchranu, je velký risk. Dělat nelehká rozhodnutí se však docent Balík už za léta praxe naučil. „Tak co myslíš, Martine?“ ptá se kolega. On pronese tři slova, která Robertu Markovičovi zachraňují život. „Dobře. Přivezte ho.“

Za normálních okolností by se ti dva asi nikdy nepotkali, a nebýt koronaviru, laická veřejnost by stěží znala jejich jména a podoby. Taxikář Robert Markovič by si rád okolnosti své nechtěné popularity odpustil a doc. Martin Balík si určitě víc váží svých nesporných vědeckých a lékařských kvalit než faktu, že díky jeho pohotovosti a erudici se učil česky čtenář správně vyslovovat remdesivir.

Video Taxikář Robert poskytl dlouhý rozhovor o svém životním boji s koronavirem. - Všeobecná fakultní nemocnice Praha

Osud

Osud však svedl tyto dvě tak odlišné osobnosti dohromady a díky deníku Roberta Markoviče, poznámkám doc. Martina Balíka a novinářské práci autora Jindřicha Bíče můžete v knize den po dni od února do června sledovat 127 dní pacienta č. 1 a souběžně práci doc. Martina Balíka v době koronavirové krize.

Zoufalý boj o život na straně jedné, práci špičkového českého lékaře na straně druhé. Děj začíná 13. února 2020, den před svatým Valentýnem, kdy Roberta Markoviče zatím trápí jenom to, že ještě nemá pro přítelkyni Michaelu dárek k svátku zamilovaných.

Martin Balík dohlíží na ošetřování nakažených pacientů nemocí covid-19 ve VFN. Díky jeho léčbě také přežil i taxikář Robert Markovič, se kterým to v jednu chvíli bylo velice nahnuté.Martin Balík dohlíží na ošetřování nakažených pacientů nemocí covid-19 ve VFN. Díky jeho léčbě také přežil i taxikář Robert Markovič, se kterým to v jednu chvíli bylo velice nahnuté. | Blesk:Michal Protivanský/CNC

Docenta Martina Balíka v tu dobu pálí daleko větší problém. Společně s kolegy se totiž chystá provést unikátní operaci, která byla ve světě provedena jenom dvacetkrát, a to na pěti pracovištích ve světě. V České republice se o ni nepokusil ještě nikdo. Během zákroku paní Hana dostane umělou plíci, se kterou bude žít tak dlouho, dokud se nenajde vhodný dárce.

Do života všech zúčastněných však vstupuje koronavirus, kvůli kterému se dárcovský program téměř zastavuje, a tím pádem je kvůli pandemii ohrožen nejenom život Roberta Markoviče, ale i paní Hany.

Pacient č. 1

„Tato kniha je o lidech, kterým koronavirus obrátil život vzhůru nohama,“ říká autor Jindřich Bíč a dodává: „V sugestivní výpovědi taxikáře Roberta Markoviče se kromě jeho zkušeností s nemocí, která zachvátila celý svět, exkluzivně dozvídáme také celý jeho životní příběh.“ Martin Balík se v ní jako odborník, který přednáší na setkání nejlepších světových intenzivistů, nebojí otevřeně říkat svoje názory na situaci ve světě, na vládní opatření a také vysvětluje, že nakoupit plicní ventilátory nestačí.

Obor intenzivisty je tak náročný, že pokud ventilátor neobsluhuje skutečný odborník, může pacientovi spíše ublížit. Kniha Z deníku pacienta č. 1 je jedinečným mixem plným napětí a emocí. O své zkušenosti se smrtící nemocí napsal Robert Markovič báseň, která má šestnáct slok, a předal ji jako poděkování docentu Martinu Balíkovi. Celá je otištěna také v knize. Kniha o R. Markovičovi a M. Balíkovi vychází už 26. října.

serina7@seznam.cz ( 16. listopadu 2020 09:48 )

Dobrý den.Jen pro zajímavost lidi,46% můžů a 33% žen má v tomhle státě nadváhu.Každý pátý člověk je obézní.V nemocnici jsem zhubnul ze 160kg na 139 kg za měsíc.Jsem už 20 let nekuřák.Cely zivot se věnuji kulturistice,ale ne v kuse.Nebyl jsem vzdy taxikář,byl jsem i léta kopáčem ve středočeských Plynárnách i jsem pak podnikal.
Astma,hypertenzi mam cely život,hodně let sveho života jsem měl sportovní postavu.Az v posledních letech,hlavně pred padesatkou,jsem kvuli bolesti páteře kulturistiku zanedbaval a opravdu jsem nabral kg navic.Ale cholesterol mam v pořádku.Jen par let uz vyšší cukr 5-6 mmlo
Ještě v nemocnici mi urizli doktor Vytáhal kus prave hýždě,zadku.Kvůli prolezenine.Měl jsem otevřenou živou bolavou ranu na zadku 10 cm na 10 cm a do hloubky také 10 cm.Do té rány se vešla celá lidská pěst.Bral jsem leky na bolest.Po propuštění domů,jsem nebyl schopen si dojit ani na záchod,nabo bez pomoci vstat s toaletni mísy.Musel u nas 14 dni bydlet můj syn Marek.
Pochopitelně jsem v tomhle stavu nemohl pořádně chodit,natož cvičit a o koupání ani nemluvim.
Byl jsem spíš ležák.Ležel jsem doma na pronajate polohovací posteli s drzadlem nad sebou.
2 x denně k nam domu chodila sestřička na ošetření meho zadku,dekubitu a na převaz meho prstu na prave ruce....ktery mi uhnival jeste v nemocnici,ale nakonec se chytil...slezla jen vtchni kůže a nehet.Dnes uz mam prst v pořádku.
2x v tydnu jsem jeste musel na Strahov k doktore Koutné­..sp­ecia­listce na rány a prolezeniny.Ta mi dekubit léčila a ranu v hyzdi vyplnovala léčivou a hojivou drenáží....atd.
Taky jsem musel pit speciální drink jmenem Kubitus ,který obsahoval bílkoviny a mel jsem k tomu od lékařky doporučeno normálně jíst,aby mi lepe dorostla na hýždi urizla tkáň.No tak jsem pribiral a rana se hojila diky Bohu.Ale rozhodne jsem s timhke nemoh cvicit..behat a nebo sedět na rotopedu. Dodnes me to jeste boli,nohy mam nestabilni,chuzi vrtkavou,snadno se zadycham i unavim.O psychicke strance tady ani psat nebudu.Tady je to

444abc444 ( 26. října 2020 16:24 )

Odpočívej, už toho máš pro dnešek akorát.

7vox7 ( 26. října 2020 15:09 )

444abc444:..nevíš co blábolíš, ale nechám tě u toho! Nebudu plýtvat energií, tu zatím horko těžko získávám pomalu, ale jistě! Víš kulové a meleš a meleš!

1xxxx1 ( 26. října 2020 14:43 )

Principem podpory dýchání je to, že do Vás perou 98 procentní kyslík. V atmosféře je 21 procent. Takže si můžete vybrat - buď se zdravými plícemi dýchat 21 procent, nebo s poloviční kapacitou plic dýchat 98 procentní. V tom druhém případě na tom budete líp, doktoři se samozřejmě starají o odsávání toho výpotku z plic, co se Vám snaží uzmout život. V nejhorším případě Vás můžou uvést do umělého spánku a to už z toho nemáte zážitek vůbec žádný. Lidi budou stejně čekat na vakcínu, budou si dávat předsevzetí jak zhubnou, ale pokud sejde z očí a mysli, všechno se vrátí do starých kolejí. Včetně ochoty se nechat vakcinovat.

1xxxx1 ( 26. října 2020 14:36 )

Chlapi umírají víc proto, že mají testosteron. Ženská má sice nějaký taky, ale ne tolik. Taky taxikář byl tlustější než kdokoliv z nás, tzn. víc napadených buněk v těle COVIDem a větší nápor a zmatek pro imunitu.

Zobrazit celou diskusi
Další videa
Články odjinud