Vedle za plentou umíral muž s covidem, děti se s ním loučily. Taxikář v slzách o strachu a následcích
Ještě stále cítí dozvuky a následky prodělaného koronaviru. »Nejznámější« český pacient, pražský taxikář Robert M. (53) se na jaře tohoto roku doslova pohyboval na tenké hranici mezi životem a smrtí. Pomohl mu, jako vůbec prvnímu pacientovi v Čechách, experimentální lék remdesivir. „Mám strach,“ říká s více než půlročním odstupem. Proč?
Pana Roberta přijímali 10. března do Thomayerovy nemocnice, kde mu lékaři diagnostikovali původně zápal plic. Až když se jeho stav rapidně zhoršil, došlo k přehodnocení původní diagnózy. „Pacient byl na ambulantní oddělení přijat s podezřením na zápal plic. Ten záhy potvrdil jak rentgen, tak i laboratorní výsledky,“ uvedl tehdy pro Blesk.cz mluvčí nemocnice Petr Sulek. „Během hospitalizace došlo ke zhoršení stavu, proto byl testován na koronavirus, který se bohužel prokázal, a tak po domluvě s VFN byl převezen tam.“
Tenká hranice
Během hospitalizace v obou nemocnicích si pan Robert prošel doslova peklem. Jeho stav byl dlouhodobě tristní a začaly mu selhávat plíce. Rodina a jeho blízcí se obávali toho nejhoršího. Včetně jeho samého. Moc mu nepřidávalo, že vedle něj leželi další lidé nakažení koronavirem.
„Vedle vás umírá člověk, přijdou tam za ním děti, brečí a prosí, aby bojoval. To mě psychicky zničilo,“ prozradil v dřívějším rozhovoru pro Českou televizi. „Tak jsem je aspoň prosil, aby mě dali do umělého spánku. Někdo mi tehdy řekl, že bych se už nemusel taky probudit. Odpověděl jsem, že to už je jedno.“
Až díky experimentálnímu léku remdesivir, který byl panu Robertovi aplikován jako prvnímu Čechovi, se z nemoci covid-19 vyléčil. O tom, jak se mu daří dnes a jak vnímá současnou vlnu pandemie, promluvil pro CNN Prima News.
Následky přetrvaly
„Je mi o dost líp. Mám nějaké následky, ale očekával jsem, že se uzdravím rychleji. Že budu lépe chodit a pohybovat se, ale pořád mám nějaké potíže. Hlavně s chůzí,“ připouští pan Robert. „Vnímáte kamínky a patníky furt. A závidíte přitom těm lidem, co normálně jdou a při tom se baví. Navíc mám bolesti v pánvi, kyčlích a stále nemůžu pořádně hýbat rukou.“ Od mládí hrával na kytaru, nyní se musel své vášně vzdát. Místo toho ale začal skládat básně o své prodělané zkušenosti. Kontrolní vyšetření na CT také odhalilo, že mu po těžkém stavu zůstaly jizvy na plicích.
Ven už moc nechodí. Raději tráví čas doma – z opatrnosti. „Mám strach. Jsem doma a přijímám to. Já tu chci být, mám děti a vnoučata a chci s nimi být. Nechci být někde dva metry pod zemí,“ svěřil se upřímně s tím, jakou má radost, že dokázal koronavirus přelstít. Kdy ale bude úplně v pořádku, nevědí prý ani lékaři.
Poznamenán smrtí
I z vlastní zkušenosti se proto podivuje nad tím, jak někteří lidé koronavirus vůbec neberou vážně a k jeho možným následkům a zdravotním komplikacím se staví skepticky. „Je jasné, že někdo tím prošel jako s chřipečkou. Je to individuální. Někdo to měl horší. Moje žena měla silnou horečku, bolesti kloubů a kostí. Člověk úplně zeslábne a i psychicky vás to oddělá,“ říká.
„Lidé by to určitě neměli brát na lehkou váhu. Vedle mě umřel pán a ten měl to samé, co já. Také mu podávali ten lék a nezabralo to,“ líčí. „Byl jsem u toho, jen jsem to slyšel skrz plentu, metr ode mě.“
Na pacienta, který s ním sdílel stejný pokoj a který neměl to štěstí jako pan Robert, doteď nezapomněl. „Když vedle vás jen za plentou někdo umírá a vy taky pomalu umíráte… Nevíte, jak jste na tom, a bojíte se, že vás to taky čeká. Jste samá hadička a cévka, dýcháte jen díky nějakým hadicím. Nemůžete se ani pohnout, pak si teprve uvědomíte, že je to s vámi špatný,“ sdělil.
Kromě fyzických následků má doteď i ty psychické – a to například i právě z tohoto chmurného zážitku. „To víte, že to není dobrý. Je to taková zkušenost, že si dávám otázky: proč já jsem to musel mít takhle těžké, když tamten se tomu směje? Je těžké s tím žít, ale jsem šťastný, že jsem tady,“ uzavřel v rozhovoru pro CNN Prima News.
