Sestřička z ARO popsala boj s koronavirem: Za dobrovolníky jsme rádi! Proč by jim ale práci nesvěřila?
Zdravotní sestřička Klára K. pracuje na lůžkovém oddělení ARO v nemocnici ve Zlínském kraji, kde mají nyní velké množství pacientů s koronavirem. Přestože je pro ni nyní práce mnohem náročnější než dříve, neztrácí optimismus a doufá, že se situace brzy zlepší. Pro Blesk popsala, jak to u nich na oddělení, kde mají neustále plno a leží tam pouze pacienti s koronavirem, vypadá, jak je to s dobrovolníky i jaké ochranné pomůcky je třeba si obléci, než člověk přistoupí k lůžku pacienta.
Na ARO mají nyní osm oddělených boxů pro osm pacientů. Momentálně jsou u nich pouze pacienti s koronavirem, avšak často se střídají. Ve chvíli, kdy se nějaký pacient zlepší, je přesunut na další oddělení, které je také uzpůsobeno jako covidová jednotka. Uvolněné místo je však často ihned zaplněno.
„Na naše oddělení přicházejí pacienti v nejkritičtějším stavu a když už jsou stabilizováni, tak se od nás přesouvají vedle. Třeba pro představu včera (úterý 27.10. pozn. red.) jsem měla denní směnu, kdy jsme přijali dva nové pacienty a dva jsme přesunuli právě na vedlejší oddělení a pořád bylo plno, těch lidí je stále hodně,“ vysvětlila. „Někteří, je jich teda málo, ale někteří jsou schopni si přesednout z lůžka na lůžko, ale během třeba dvou až tří hodin se ti pacienti tak zhorší, že je potřeba je uvést do umělého spánku,“ popsala.
Na oddělení mají sestry dvanáctihodinové směny a střídají se na denní a noční. Před pandemií koronaviru sloužilo na jedné směně pět sester, nyní se musely počty zvýšit. „Na ARU by měla být ideálně jedna sestra na jednoho pacienta, aby ta péče byla stoprocentní, protože ten člověk potřebuje spoustu péče. Takže teď, když je to oddělení plné a je tam osm lidí, tak máme posílené směny po šesti občas i po sedmi,“ sdělila Blesku sestra.
Pacienti samozřejmě vyžadují čtyřiadvacetihodinovou péči, je nutné jim hlídat léky a otáčet je, protože jsou v umělém spánku a připojeni na plicní ventilaci. „Pacient, který je na umělé plicní ventilaci, má spoustu nitrožilně podávaných léků, které se ve stříkačce musí vyměňovat v lineárních dávkovačích. Hygiena pacienta, otáčení pacienta, monitorace základních životních funkcí, to vše je na nás,“ řekla paní Klára.
Práci jim prý výrazně ulehčuje moderní vybavení, všechna lůžka mají totiž funkci takzvaných laterárních náklonů. Což znamená, že lůžko se po nastavení samo natáčí doleva a doprava po třiceti minutách a nahrazuje tak částečně manuální otáčení.
Pokaždé, když jdou sestry k lůžku pacienta, musí se obléci do ochranného oděvu. A pomůcek, které je třeba si před vstupem do boxu vzít, není zrovna málo. Oproti jarní vlně však prý už nenosí overaly, které jim nevyhovovaly.
„Nyní si oblékáme ochranný chirurgický plášť, dvoje rukavice, máme gumáky, na které si dáváme návleky, ty gumáky samozřejmě ne každému vyhovují, protože jsou těžké a potí se v nich nohy, tak někteří si dávají takové jednorázové návleky až pod kolena, je to napodobenina těch gumáků. Dále máme respirátor FFP3, čepici a ochranný štít,“ vyjmenovala zdravotní sestra, co vše je třeba si navléci, než je člověk připraven vstoupit k nemocnému.
Navíc nejde o činnost, kterou by personál prováděl jen několikrát denně. „Někdy se člověk obléká klidně desetkrát denně, není to většinou třeba jenom dvakrát třikrát za den, ale prostě samozřejmě dle potřeby.“ Oproti březnu už však naštěstí nepanuje tak velká obava, že pomůcky dojdou. Na oddělení jich mají snad dostatek.
Paní Klára popsala také situaci s dobrovolníky, jsou samozřejmě rádi, že se lidé přihlásili. „Jsme určitě moc rádi, že se vůbec někdo přihlásil. Je fajn, že někdo chce pomoc.“ Dodala ovšem, že právě na ARU je dobrovolničení složitější, právě pro náročnost péče a také proto, že pacienti nejsou při vědomí. Na jiném oddělení je to pro ně jednodušší, protože mohou s nemocnými komunikovat, donést jim snídani a podobně.
Práce na oddělení ARO přeci jenom vyžaduje větší odbornost. „Samozřejmě mi dobrovolník pomůže s hygienou, nebo s otáčením, ale nějaká odborná práce to spíš ne. Za pacienta nesu během své směny odpovědnost, za všechny podané léky a ostatní péči, osobně bych důležité úkoly dobrovolníkovi nesvěřila.“
Klára také řekla, že se občas nestačí divit, co například lidé, kteří dostávají prostor v médiích, říkají, aniž by měli zkušenosti s péčí o pacienty s koronavirem. Sama už prý ovšem vlastně neví čemu věřit, přestože s nemocí se samozřejmě potkává každý den a má s ní osobní zkušenost. „Když se mě rodina ptá, jak to je a jestli je pravda, co se třeba někde píše, tak já jim říkám, že už vlastně ani sama nevím, co je pravda.“
Přes všechny komplikace však paní Klára neztrácí svůj optimismus. „Do práce se těším, ne že bych se těšila na lidi, kteří jsou u nás ve špatném stavu, ale těším se na kolektiv. Jsem vděčná za svůj tým, protože se dokážeme navzájem povzbudit i během náročného dne, když už fakt nemůžeme. V pondělí jsem třeba šla na oběd až o půl páté.“
Na závěr vzkázala čtenářům, aby byli opatrní nejen na sebe, ale také na své okolí a udržovali si zdravý rozum a úsudek. „Všem přeji hodně zdraví a ať si drží pozitivní náladu i v takovéhle době. Doufám, že to bude brzo všechno pryč,“ uzavřela Klára K.
Nic nez manipulace a mega podvod. Stydte se