„Horší než ebola v Africe.“ Vyděšení Španělé odmítají opustit domovy, i když můžou

Autor: ČTK - 
3. července 2020
06:53

Podle studie španělské zdravotní pojišťovny se osm procent Španělů domnívá, že budou muset vyhledat psychologickou pomoc, aby se zotavili z traumatu způsobeného koronavirem a omezením pohybu, napsal deník El País. Studie, která pracovala s odpověďmi 1000 respondentů, odhalila, že nouzový stav měl větší emocionální dopad na ženy, osoby mladší 35 let a na ty, kteří již v minulosti potřebovali pomoc psychologa. I když v poslední třetině června přestal ve Španělsku platit nouzový stav, stále existují lidé, kteří vůbec nevycházejí na ulici.

„Nechodím vůbec ven kromě toho, když jdu s odpadky,“ říká 48letý vědec David Martín z Madridu, kterému se vracejí noční můry o koronaviru. „Procestoval jsem Afriku, viděl jsem lidi umírat na ulicích, byl jsem v Kolumbii v době, kdy se tam šířil virus zika, a v Kongu, když byla ebola. A nikdy jsem neměl strach vycházet, to až teď.“

Psycholožka Laura Croasová říká, že tento stav není známka duševního onemocnění, může se v něj však vyvinout. „Je to následek výjimečné situace, kterou představovalo omezení vycházení,“ vysvětluje. Návrat k obvyklým aktivitám, jako jsou setkání s přáteli, pobyt na rušných místech nebo cestování hromadnou dopravou, může být pro některé lidi po dlouhém pobytu v osamění velmi obtížný.

Čtyřicetiletá Cristina, která si nepřála sdělit příjmení, při představě, že by se měla vydat ven, pociťuje návaly úzkostí a závratě. Vyjít na ulici se jí zatím ještě nepodařilo. Kromě toho se jí také zdají noční můry. Cristina před třemi týdny vyhledala pomoc psychologa, s nímž se radí na dálku přes internet. „Díky lékům a dechovým cvičením se cítím lépe, ale ještě chvíli zůstanu doma,“ říká.

Jiná mladá žena, která také nesdělila své jméno, se za celou dobu od zavedení omezení pohybu neviděla s přáteli ani s rodinou. „Dokud nemáme vakcínu, tak asi vycházet nebudu. Ven bych možná šla, ale neumím si představit, že půjdu do restaurace nebo do obchodu,“ tvrdí tato 27letá Španělka. Ta zatím psychologickou pomoc nevyhledala, ale uvažuje o tom. „Když jsme (na začátku května) mohli začít chodit na procházky, tak jsem to zkusila, ale pohled na tolik lidí mě vykolejil. S rouškou se mi navíc špatně dýchalo, a tak jsem se rozhodla, že už nemůžu chodit ven,“ dodává.

Šedesátnice Pilar Orgazová opustila své bydliště za více než tři měsíce jen jednou, a to když šla ke kadeřnici. Myslí si, že to však není tím, že by nemohla, ale že nechce. „Chybí mi chození ven a vídání se s přáteli, ale mám větší starosti,“ říká. K tomu, aby se udržovala ve formě, používá domácí trenažér. Podobný přístup má také 36letý Daniel Vega, který byt neopustil od 11. března. Daniel zůstává doma údajně z respektu ke svým přátelům, kteří jsou zdravotníci. „Nemám strach, spíš jsem zodpovědný,“ tvrdí. Navíc si uvědomil, že si pobyt doma užívá, má teď čas na čtení knížek, počítačové hry nebo vaření a nákupy objednává přes internet.

Koronavirem se ve Španělsku od začátku nakazilo přes 250.000 lidí. Více než 28.000 osob s covidem-19 zemřelo. Omezení pohybu bylo ve Španělsku přísnější než v České republice, Španělé neměli až do května povolené ani zdravotní procházky s výjimkou venčení psů.

wp3t ( 3. července 2020 12:11 )

No, je vidět že koronavir není žádná legrace jak se nás snaží přesvědčit paní Lejno, Evropská komise a česká opozice.

Zobrazit celou diskusi
Další videa
Články odjinud