Jiří popsal boj s koronavirem: V nemocnici jsem byl šest týdnů, viděl jsem mrtvé, na noc mě poutali k lůžku!
Jako pacienta číslo 52 léčili Jiřího Müllera v Nemocnici Na Bulovce s koronavirem. Byl zároveň jeden z prvních, kterému tam zachránili život. Nakazil se od svého spoluhráče na fotbale, pak ho na více než šest týdnů nemoc oddělila od rodiny. Vitální senior se snaží vrátit zpátky do formy. V rozhovoru prozradil, jak náročná pro něj byla léčba, co během ní prožíval, ale i to, že viděl mrtvé.
Jiří Müller, který je už dva roky v důchodu, se nakazil koronavirem 3. března na fotbale. S partičkou dalších sportovců chodil hrávat vždy jednou týdně. I tentokrát si společně užili souboj na hřišti a po zápase si šli jako vždy sednout na pivo. Ten den mezi nimi ale byl i spoluhráč, který se vrátil z Izraele s horečkou. Jedním z několika příznakům covid-19. On sám přitom ale nevěděl, že by to mohl být koronavirus. Podle pana Jiřího si vzal paralen a přešlo ho to. „Tak přišel mezi nás a zvládl nás šest nakazit,“ řekl pro iROZHLAS.cz pan Jiří. Jenže pro Jiřího to neskončilo paralenem a několika dny v posteli. Skončil na více než šest týdnů ve vážném stavu v nemocnici. Pro iROZHLAS.cz v rozhovoru popsal, co během léčby prožíval.
Marťani i zvláštní setkání
„Po probuzení jsem nevěděl, kde jsem. Měl jsem pocit, že jsem přistál na jiné planetě, protože kolem mě byli sestřičky a doktoři v ochranných pomůckách a vypadali jak marťani,“ popisuje Jiří své probuzení v nemocnici. „Měl jsem halucinace a omlouval jsem se, protože jsem byl neklidný pacient. Zdály se mi sny, ve kterých jsem viděl tátu, dědu a kamarády, kteří už tady nejsou,“ pokračuje Jiří.
„V noci i přes den jsem měl připoutané ruce. V nemocnici měli správně strach, abych se nevytrhal z přístrojů, protože jsem byl v takovém stavu, v jakém jsem byl. Byl jsem z toho prostě úplně nervní,“ vzpomíná pro iROZHLAS.cz. „Trápilo mě, že jsem nemohl mluvit. V podstatě jsem si nemohl o nic říct, protože jsem v sobě měl, jak tomu říkám, trubku. Nemluvil jsem, jenom jsem sípal,“ popisuje strašlivý průběh nemoci Jiří, který se pak domlouval pomocí tužky a bloku.
Jen chrčel
Pan Jiří sice svou nemoc už překonal, ale stále se necítí fit. Každý ráno a večer cvičí a jeho kondice se zlepšuje. Se vším mu pomáhá jeho manželka Ivana, která o svého muže měla veliký strach. Od sebe byli šest a půl týdne a v těchto těžkých chvílích jim pomohlo telefonovat si. „Nemohl mluvit, jenom tak chrčel. Prostě jsem mluvila a věděla, že mě poslouchá. To nám hodně pomohlo,“ líčí chvíle strachu Ivana.
Na plicích má Jiří místo, které se musí v červnu zkontrolovat na CT přístroji. Nemoc je nová a zatím nejsou zkušenosti s tím, jak se bude dále projevovat a jaké budou následky.
Zase na fotbal
Pan Jiří se těší a doufá, že už v září si bude moci zahrát fotbal. Na kolegu, který ho nakazil, se ale prý zlobí. „Nevěděl, že má covid-19, to ho omlouvá, ale mně se kvůli němu málem změnil život,“ říká Jiří.
Byl to kámoš.