Výuka na Instagramu? Na UMPRUM o domácích úkolech hlasuje veřejnost
Poněkud netradiční způsob učení v době koronaviru zvolili kantoři z Ateliéru průmyslového designu na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové. Výuku kompletně přesunuli na Instagram, kde studenti pomocí krátkých videí, takzvaných instastories, každý týden „odevzdávali“ své průběžné práce k zadanému tématu Karanténa. Pomocí hlasování pak dostávali studenti od veřejnosti zpětnou vazbu a své návrhy upravovali. Jak instavýuka vznikla?
Za standardní situace je podstatnou součástí vzdělávání dialog s lektorem. A to nejen mezi studenty a kantory ale i v rámci celého ateliéru. To ale karanténní nařízení zcela znemožnilo. „Krátce poté, co byly školy kvůli pandemii uzavřeny, měli studenti odevzdávat průběžné práce. Ale nikdo nic neposlal, přitom všichni sdíleli na Instagramu, co právě dělají. Rozhodli jsme se proto pro tento experiment,” přiblížil nápad vedoucí ateliéru Ivan Dlabač.
Studenti každý týden pomocí stories odevzdávali hotové části svého projektu. „Pomocí jednoduchých anket, který Instagram umožňuje, studenti do svých prací úplně poprvé v historii školy mohli zapojit i veřejnost a přiblížit jí tak nejen svoji práci, ale práce celého ateliéru,“ vysvětlil Dlabač. Experimentální výuka začala 17. března a účastní se jí 6 studentů z různých ročníků Ateliéru průmyslového designu. Škola stále funguje jen v omezeném režimu, takže výuka přes Instagram probíhá i nadále.
Umělecká karanténa
„Napadlo mě, že na téma Karanténa navrhnu obytňák. Ten může sloužit jako druhý domov a zároveň funguje jako „pojízdná karanténa“. Původně jsem se chtěl zaměřit pouze na jeho exteriér, ale sledující mi dali jasně najevo, že by stáli spíše o návrh interiéru, a tak jsem musel své plány trochu pozměnit,“ vysvětluje Matěj. Výsledkem je lehce postapokalyptický obytný vůz v čistých liniích a černé barvě, kde jsou k dispozici dva pokoje a koupelna.
Z úplně jiného úhlu téma pojal Aidan Zukowski „Chtěl jsem vymyslet způsob, jak navrátit lidem v těchto těžkých časech pocit komunity, který jim chybí. Italové to řeší třeba zpíváním na balkónech, mě napadlo, že bych vytvořil virtuální realitu, která by lidem dávala pocit, že jsou venku s přáteli.“ Aidan tedy navrhl netopýří dron. Ten už ze své podstaty odkazuje na původce nebezpečného viru, na druhou stranu by se lidé díky němu a 3D brýlím mohli ocitnout ve virtuální realitě a připomenout si, jak vypadá svět venku.
Další se zajímavých projektů je futuristická lavička Chain (anglicky řetěz, pozn. red.) Matěje Kepeně. Ta plní především podmínku sociální distance a je určená do veřejných prostranství. Výsledkem je naddimenzovaný řetězec, který vypadá jako obří skulptura s užitnou funkcí. Symbolizovat má nejen pevnost, ale i dílčí část jakožto součást zmíněného řetězu.
Johana Koudelová zase svůj projekt zaměřila na problematiku zerowaste a upcyklace, kdy pomocí jednoduchých střihů a návodů přetváří roušky na plavky, topy nebo jiné kusy oblečení.
Jestli bude ateliér v podobném stylu výuky pokračovat i po skončení pandemie není zatím jasné. „Chceme si vše vyhodnotit, až se situace ustálí. Promluvit si i se studenty, jak tuto netradiční formu vnímali a jestli jim byla přínosem. Za sebe mlhu říct, že v zásadě nejsem proti,“ uzavřel vedoucí Ateliéru průmyslového designu Ivan Dlabač.
viru jen jeden termín zkoušky??