Uzavření hranic ho připravilo o příjmy. Taxikář Ondřej pronajímá byt manažerovi z Wu-chanu
Své podnikání si taxikář Ondřej Toms (49) budoval přes 30 let. Poslední roky jeho klientelu tvořili téměř výhradně obchodníci cestující do nebo z Česka. Koronavirus však naše hranice uzavřel a Ondřejův hlavní zdroj příjmů je teď na absolutní nule. Plán otevírání České republiky je zatím velmi nekonkrétní a Ondřejovým jediným přítokem peněz je pronájem bytu manažerovi z Číny, který se paradoxně kvůli této pandemii nemohl vrátit domů. Má smysl dál čekat nebo by měl zahodit své celoživotní zkušenosti a začít v jiné profesi opět od začátku? Nejen o tom promluvil v rozhovoru pro seriál Češi vs. virus.
Jakým způsobem vás a vaši profesi ovlivnila pandemie koronaviru a opatření vlády?
Mými zákazníky byli v posledních letech pouze lidé, kteří cestovali na služební cestu do, nebo z České republiky. Posledního zákazníka jsem odvezl 13. března a od té doby už nikdo nezavolal, nebo nenapsal. Takže moje hlavní profese je na absolutní nule. Jsem v kontaktu i s některými kolegy, ti, kteří se zaměřili na stejné zákazníky, jako já, jsou na tom úplně stejně, auta stojí v garážích a nedělají vůbec nic. Taxikáři, kteří jezdí tzv. město, jsou na zhruba dvaceti procentech příjmů, někteří radši ani nejezdí, protože to nemá smysl.
Proč to nemá smysl?
Protože je výrazný pokles práce a stejně si dostatečně nevydělají. Větší část příjmů byla od lidí, kteří potřebovali někam cestovat, na dovolenou, do práce, do divadla, anebo třeba z hospody domů, a ti teď nejsou. Už před pandemií byla velká konkurence a ti, co zůstávají jezdit, to dělají spíše proto, aby si udrželi klientelu.
Jak dlouho za těchto podmínek můžete vydržet, aniž by vás to existenčně ohrozilo?
Podnikám už třicet let a snažím se chovat zodpovědně k financím, takže, řekněme, tři měsíce vydržím. Manželka pracuje ve zdravotnictví, a i když se o ni bojím, tak opatření nemají vliv na její příjem. Přesto si budeme muset něco odpustit, jako každý, a brzy to musím vyřešit.
Máte nějaký náhradní plán, alternativní příjem?
Tak já jsem měl vždycky náhradní plány, to mi i v minulosti pomohlo překonat různé krize, které pravidelně přicházejí. Bohužel všechny mé příjmy se točí kolem cestovního ruchu a služeb. Mám takovou malou kavárničku, kterou pronajímám, a ubytování. Nájemce kavárny ale zavolal, že má zavřeno a nemá z čeho platit nájem, takže taky nula. Naštěstí se u mě v lednu ubytoval dlouhodobě jeden manažer z Číny, paradoxně přímo z Wu-chanu, který teď ani nemůže zpátky. To je momentálně jediný příjem a to ještě se štěstím, kdyby nebylo jeho, je i ubytování zavřené. Zatím doufám, že se situace uklidní a postupně se život vrátí do normálních kolejí, nicméně den po dni stoupá trošku nervozita z budoucnosti. Je to takový zvláštní pocit, když nevíte, kdy a jestli to skončí. Nevíte, jestli čekat a připravit se na rozjezd, nebo se na to vykašlat a hledat něco jiného. Člověku se ale nechce hodit za hlavu tolik let práce.
Vztahuje se na Vás pomoc státu?
Vztahuje, určitě odpuštění sociálního a zdravotního je fajn, když nemáte žádný příjem, a ta pětadvacítka po těch změnách se na mě také vztahuje, takže bude na telefon, internet a různé další poplatky, které vám nikdo neodpustí. Já se musím přiznat, že jsem od státu za třicet let nikdy nežádal žádné příspěvky a byl jsem na to i hrdý. V mé práci jsem nikdy neměl ani dotaci, ani žádnou zakázku od obce, nebo státu. Bylo to takové mé přesvědčení, že se uživím sám, bez cizí pomoci. Tentokrát to ale vezmu. Mám jen takovou obavu, že to stejně zadarmo nebude, vždyť to bude muset někdo někdy zaplatit.
Myslíte si, že naše vláda řeší současnou situaci správně? Co by podle Vašeho názoru mohli dělat lépe?
Ta situace je tak zvláštní, že asi každá vláda by udělala nějaké chyby a zároveň každé bychom děkovali za pomoc. Faktem je, že alespoň zatím se ten virus nerozjel tak, jako v některých jiných zemích. Mně osobně hodně vadí to nařizování, jsem přesvědčen, že nejsme žádní hlupáci a umíme každý vyhodnotit rizika. Chtěl bych slyšet nějakou vizi do budoucna, chtěl bych vědět, že pracuje nějaký tým chytrých lidí, kteří přemýšlí, jak to celé rozhýbat, jak dát elán velkým i malým a znovu rozjet jejich firmy a živnosti. Pamatuju dobu po revoluci a pamatuju si tu obrovskou chuť něco dokázat, bohužel v posledních letech bych řekl, že všemožná nařízení, omezení, zbytečné papírování a kontroly, zejména malým, podnikání hodně znepříjemnily. Tady vidím cestu, zjednodušit podnikání, odstranit zbytečné restrikce, dát lidem chuť. A ono to půjde samo. Jako s rouškami. Vždyť ti malí jsou zvyklí na to, že není pořád posvícení, umí zabrat víc, když je potřeba a nehledí na hodiny. Potřebují jen vědět, že to má smysl a budoucnost, že s nimi společnost počítá.
Jaká je vaše reakce na nejnovější vývoj událostí? Taxikáři by se mohli plně vrátit do provozu od 8. června, ale zatím ještě není jasně dané, jak to bude s otevřením hranic.
Většina taxikářů normálně jezdí, zákaz mají jen řidiči bez licence, ale problém je, že není koho vozit. Potřebujeme otevřít hranice, divadla, kina i restaurace. Potřebujeme cestovní ruch, který už před krizí nebyl dostatečně podporovaný. Proč když jsou otevřeny hobby markety, tak kavárna v mém domě, která má kapacitu 40 lidí, otevřená být nemůže? Nechápu, proč by nemohla fungovat v nějakém omezeném režimu, třeba s poloviční kapacitou. S těmi hranicemi je to taky takové chaotické, chybí nějaký plán, jak to bude vypadat s otevřením. To není jen o dovolených, jak si mnozí myslí, ale kdy budou moci jezdit obchodníci? Kdy povolí návštěvy rodin? Já mám například syna v Německu. Proč za námi nesmí přijet, když už tři neděle je doma a má homeoffice. Po cestě se v autě s nikým nepotká. Proč nemůžeme například do Žitavy, ale do Prahy ano, když je tam těch nakažených více?
Mělo by smysl zaměřit se alespoň na dobu určitou na jinou klientelu?
Přiznám se, že nad tím přemýšlím. Možná budu muset jít takzvaně jezdit do města. Po třiceti letech měnit práci, když jsem se snažil celou dobu někam vypracovat? Hodit za hlavu své dlouholeté zkušenosti? To není tak jednoduché.
Jak si v kontextu stále se měnících pravidel a nejistoty příjmů udržujete pozitivní přístup? Co Vás momentálně žene dopředu?
Já žiju v nejistotě příjmů už třicet let, takže jsem si už trochu zvykl. I když takováhle stopka ještě nikdy nebyla, věřím ale sobě a svým blízkým, vždycky jsme to zvládli, zvládneme to i teď. Jen to bude chtít zas trochu víc dělat a nefňukat.
