Medička Lucie (26) pomáhá odebírat vzorky: Zvykla jsem si být 12 hodin denně v ochranném obleku, říká

Autor: veef - 
8. dubna 2020
05:25

Lucie Žabová (26) je studentkou šestého ročníku 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy. A jako mnoho jejích kolegů, i ona se rozhodla nestát opodál se založenýma rukama a pomáhá v boji proti nákaze covid-19. Lucie zapomněla na všechen strach i obavy a pomáhá v první linii. A to doslova, odebírá vzorky v testovacím stanu ve Fakultní nemocnici Královské Vinohrady.

Hned na začátku krize způsobené koronavirem se zaktivizovali všichni medici napříč Českou republikou, aby mohli pomáhat. Nechyběla mezi nimi ani šestadvacetiletá Lucie. To, že chce pomáhat, jí bylo jasné, jen si nemyslela, že to bude úplně v první linii. „Když jsem zjistila, že mám nastoupit do odběrového stanu ve Fakultní nemocnici Královské Vinohrady, trochu mě to zaskočilo. Ale touha pomáhat byla mnohem silnější než nějaký strach, a tak jsem do toho skočila rovnýma nohama,“ vypráví Lucie.

Svléknout se zabere hodinu

Medici na odběrových místech asistují sestrám, které odběry provádějí. I když je v nemocnici Na Vinohradech takzvané drive-in místo, tedy odběr vzorku je proveden v autě, neznamená to, že by byla ochranná opatření mírnější. „Sestra provede stěr z nosu, ten mi potom předá, abych ho mohla zaevidovat a poslat spolu s dalšími do laboratoře. Musíme být velmi opatrní, protože nevíme, jestli se nákaza neuchytila třeba někde na obleku. Máme veškeré ochranné pomůcky. To znamená, respirátor, ústenku, brýle, štít, jednorázový oblek, na něm jednorázový voděodolný plášť, čepici, dvoje rukavice a desinfekci. Je toho opravdu hodně, a než to na sebe navlečeme a svlečeme, zabere nám to aspoň hodinu,“ popisuje Lucie.

Nepohodlí neřeší

Je jasné, že v takovém „outfitu“ se asi zrovna dobře nedýchá a nepohybuje. To potvrzuje i sama Lucka: „Když jsme si to zkoušeli nanečisto, pocit, že nemůžu dýchat, byl opravdu silný. Říkala jsem si, jak to zvládnu? Naštěstí mě, a potažmo nás všechny, žene dopředu ten dobrý pocit, že můžeme pomoct a v terénu jsem na to úplně zapomněla. Navíc pracuju s hrozně hodnými sestřičkami, které mi od začátku všechno vysvětlily a se vším pomohly, to už člověk na nějaké to nepohodlí ani nekouká.“ Přitom doba, po kterou musí v ochranných oblecích být, není vůbec krátká, zpravidla se vyšplhá ke 12 hodinám. To už si opravdu zaslouží uznání.

Podpora od rodiny i kamarádů

A co na to Lucčina rodina a kamarádi? „Naši se nejdřív o mě hrozně báli, ale teď jsou na mě ohromně pyšní a mám od nich veškerou podporu. I když je nenavštěvuji, abych je případně nenakazila, jsme spolu neustále v kontaktu. To samé mohu říct o kamarádech. A hlavně máme skvělou partu s ostatními dobrovolníky. Navzájem se podpoříme, nebo si i postěžujeme a hned je všechno lepší,“ uzavírá Lucka.

zlymikes ( 8. dubna 2020 06:09 )

12 hodin v igelitu? Tak to ti moc nevoní.

Zobrazit celou diskusi
Další videa
Články odjinud