9°C
Komentář: ANO a ČSSD jdou vládě vstříc. Teď jde o „maso“ pro komunisty
ANO s ČSSD začínají připomínat manžele, co se nenávidí, musí ale prostě zůstat spolu. Sociální demokracie sice nejdřív hrdě práskla dveřmi za koalicí s Andrejem Babišem, určitě ale překvapila i sama sebe, jak rychle se k němu po svém sjezdu zase vrátila. Teď se zdá, že obě strany spějí k menšinové koalici jištěné ze Sněmovny komunisty.
Taková vláda může být semtex, ale taky může úspěšně vládnout do dalších voleb. Třeba jako kdysi v opoziční smlouvě ČSSD s ODS, které si šly tak zle po krku, až spolu panovaly celé čtyři roky. Nic totiž nemaže ideologickou nenávist tak spolehlivě jako moc. ANO s ČSSD teď sice spějí k dohodě o vládním programu i rozdělení ministerské moci, vše ale může pohřbít referendum ČSSD. Proti koalici s ANO totiž vytáhli senátoři ČSSD v čele s šéfem Senátu Milan Štěchem.
Nejen Štěch ale ve straně stojí na odstavné koleji. Což neznamená, že ji nemůže dál rozkládat zevnitř i během vlády s ANO. Ostatně málokterá strana o tom ví víc než právě ČSSD, jíž dodnes štěpí odchod Miloše Zemana. A která od pádu Jiřího Paroubka nemá silného lídra, který by uměl do vlastních řad pustit sjednocující hrůzu. I Jan Hamáček se stal šéfem ČSSD s tím, že nikomu nevadí.
ČSSD tak vstupuje do koalice jako mnohem slabší partner díky sedmiprocentnímu volebnímu debaklu i vlastní nejednotě. Stěží má ale na výběr: v opozici ji vždy překřičí Tomio Okamura, samopal s frekvencí šesti závadných slov za vteřinu. Anebo Ivan Bartoš, který teď chodí pro jistotu hrát na akordeon i na TV Šlágr. A je tu ještě jedna věc: ANO několikrát ukázalo, že kvůli sněmovní většině může ČSSD vyměnit za SPD, což nevadí komunistům.
Hamáček chce proto po ANO garanci, že nebude vládnout se sociálními demokraty, zatímco ve sněmovně hlasuje s SPD. To je stejně naivní, jako chtít garanci po Okamurovi. Sama ČSSD v předchozí vládě ANO několikrát přehlasovala s jinými stranami, takže nejlíp ví, že jí nezbývá než hrát s Babišem chytrou hru a vládu použít hlavně k vlastní záchraně. To ale není jako přemalovat stranu z rudé na oranžovou. ANO sebralo voliče právě ČSSD i KSČM a určitě je nechce vracet. Babiš navíc ukazuje, že je odhodlaný nejen vládnout, ale i zůstat nejsilnějším.
ČSSD klidně pustí nemocenskou, jíž její lídři řeší, zatímco firmám chybí téměř 200 tisíc zaměstnanců, ANO ji ale nenechá zvýšit daně. A nejen ty. Babišovo hnutí je na rozdíl od ČSSD a KSČM ukročené i doprava, kde oslabuje na úkor ODS a Pirátů. A ztrácí i své „liberálnější“ tváře: po ministru spravedlnosti Robertu Pelikánovi zřejmě na zahraničí skončí i Martin Stropnický, po Babišovi druhý nejpopulárnější politik ANO. Babiš proto nedopustí levicové škrcení byznysu, nakonec sám je byznysmen.
Největší neznámou budou v případné „vládě“ komunisti, toxická konstanta politiky. I KSČM utrhla ve volbách debakl a i ona proto bere účast na vládě jako cestu k záchraně. Také ona ale musí hodit nějaké maso svým nejhorším voličům, kteří milují Rusko a místo demokracie radši věří obušku Zdeňka Ondráčka. Jenže nikdo zatím neví, co tím masem má být, protože komunisti jako obvykle mlčí. Na druhou stranu ANO i ČSSD dobře ví, že na svou šanci stále číhá SPD. A vedle té je i obušek pohlazení.
Témata:
Související
Vážně? Já tím myslel, že na článek, který je publikovaný v Blesku, je to moc dobré! Vážně tě napadlo, že jsem myslel "Blesk" jako jméno autora? No a pak se mají domluvit všechny ty politické strany, když si tady nerozumí ani dva lidi... 
Holče
. Je to špatenka, dobře sepsáno, shrnuto. 