Expert po návratu z Íránu: Smrt Raísího? Lidé pláčou, nebo slaví
Desítky tisíc lidí se v Teheránu přišly rozloučit s prezidentem Ebrahimem Raísím, který v neděli zahynul při havárii vrtulníku. Země vyhlásila pětidenní smutek a na jeho dodržování dohlíží policejní hlídky. Nového prezidenta si Íránci zvolí 28. června. Jaká je nálada mezi lidmi? Mohl by nový prezident hrát roli v ukončení teroru v zemi? A přinesla šátková revoluce příslib rozvolnění, nebo naopak připomněla místním obyvatelům sílu revolučních gard a mravnostní policie? Nejen na to v dnešním Epicentru odpovídal analytik z Masarykovy univerzity Josef Kraus.
Írán se v neděli zahalil do černé barvy. I když zpočátku nikdo nevěděl, co se vlastně stalo, a informace nebyly téměř žádné. „V ulicích to vypadalo, že jde spíše o státní převrat,“ tak situaci a náladu popsal Josef Kraus, který byl v tu chvíli přímo v Íránu.
„Bylo patrné ve velkých městech, že ten systém mobilizuje bezpečnostní síly, v podstatě policie byla extrémně přítomná v ulicích. Revoluční gardy íránské začaly být vidět u vládních budov. Během té neděle, než v noci bylo skutečně oznámeno definitivně, že prezident, ministr zahraničí a další významné postavy tohoto systému nebo toho režimu jsou mrtví, tak lidé obecně už dlouho věřili, že mrtví skutečně jsou a že i vláda tu informaci má, ale že ji nechce spíše z těch bezpečnostních důvodů pustit ven,“ popsal analytik situaci v zemi bezprostředně po tragické nehodě a dodal, že oficiální tryzna začala reálně až den poté. V pondělí se uzavřely státní úřady, školy a vše se začalo připravovat na pohřeb a na předání politické moci viceprezidentovi.
Reakce na smrt Raísího?
Podle analytika Krause je íránská společnost hodně rozdělena už delší dobu, a to jak po té politické stránce, tak i po té socioekonomické. A to se podle něj ukázalo i v reakcích na smrt Ebrahima Raísího.
„Část obyvatelstva, která je z toho hodně smutná a nešťastná, jsou lidé, kteří opravdu tu tryznu drží, kteří opravdu upřímně pláčou na náměstích. Velká většina obyvatelstva se k tomu všemu staví celkem neutrálně. Je to nezajímá a drží tu tryznu spíš jenom oficiálně a naoko, nikoliv upřímně. No, a pak je tady taky nemalá skupinka obyvatelstva, která to dokonce v uvozovkách uvítala,“ popsal Josef Kraus a dodal, že prezident nebyl populární postavou v některých kruzích.
Extrémní pláč, výsměch, pohrdání i oslavy
„Spousta lidí dokonce začala reálně slavit smrt prezidenta, kterého vnímali jako výrazného představitele režimu, se kterým prostě nesouhlasí. Takže takováhle stratifikace od opravdu extrémního upřímného pláče až po extrémní výsměch a pohrdání a oslavy úmrtí hlavy státu,“ uzavřel Kraus.
👍 👍 👍