Psycholog o smrti Eliščiny (†20) maminky: Bolest převážila vůli k životu. Byla další obětí útočníka
Lenka Šimůnková, matka studentky Elišky zastřelené při brutálním útoku na FF, dobrovolně ukončila svůj život skokem do Macochy. Manželé Slováčkovi dnes na poslední cestě doprovodili svou dceru Annu Julii. Ztráta milovaného dítěte je obrovská rána pro každého rodiče. Jak takovou bolest překonat, jde to vůbec? Jak důležité je si říci o pomoc a o svých pocitech mluvit? Odpovědi v Epicentru hledala Bára Holá s psychologem se zaměřením na krize, neštěstí a odolnost Štěpánem Vymětalem.
„Asi si netroufám mluvit o tom, jestli se něčemu dalo zabránit nebo nedalo. Ani by to nebylo etické,“ uvedl psycholog Štěpán Vymětal hned v úvodu rozhovoru. „Z mého pohledu ta bolest nad ztrátou dcery převážila tu vůli k dalšímu životu,“ dodal.
Vymětal upozornil, že taková událost nezasáhne jen nejbližší okolí. „Tou událostí paní Šimůnkové bylo zasaženo mnoho lidí, kteří měli buď vztah k tomu tématu, nebo podobný osud. Jsou to další pozůstalí po obětech z Filozofické fakulty,“ vysvětlil. Každý z nich si podle něj nese vlastní bolest, která se nedá snadno popsat.
Tragédie podle Vymětala zanechává hluboké stopy, které jsou u každého člověka velmi individuální. „Ta bolest je obrovská, zpočátku může být ve fázi takového popření, později se objeví hněv, pak propady do zoufalství. Je to dlouhá cesta,“ popsal průběh truchlení. Každý má ale právo tuto cestu procházet po svém. „Není na to jedno pravidlo,“ připomněl. „Každý má nárok na svoje vlastní prožívání i na soukromí a důstojnost.“
Velmi důležité je podle něj nezapomínat, že vztah k blízkému člověku nekončí jeho smrtí. „Ten vztah zůstává, přetrvává. Ten člověk, dá se říct, žije s námi, i když fyzicky zemřel,“ uvedl psycholog. „A to není věc, která by šla ukončit. Je to součást života.“
Jak pomoci?
Na otázku, jak okolí může pomoci, zdůraznil empatii a ohleduplnost. „Nesrovnávejme ztráty. Zaměřme se spíš na to, čím můžeme podpořit druhé. Co můžeme udělat pro ně i sami pro sebe, abychom ten život zvládali dál,“ uvedl Vymětal s tím, že velkou roli hraje i ochota vyhledat pomoc.
Podle něj je důležité mluvit o svých pocitech a nebát se říct si o podporu. „Někdy stačí být vedle, naslouchat, nebýt netrpělivý. Ten proces trvá dlouho a každý potřebuje jiný přístup,“ vysvětlil.
Tragický konec Lenky Šimůnkové podle něj nelze brát izolovaně. „Paní Šimůnková byla další sekundární obětí toho útočníka,“ uzavřel psycholog Vymětal.
Pokud se potýkáte s pocity smutku, ztráty nebo beznaděje, neváhejte se obrátit na odbornou pomoc. Nonstop linkou je Linka bezpečí pro děti a mladistvé na čísle 116 111 a Linka první psychické pomoci na čísle 116 123, která je určena dospělým.
Po bitvě je každý nýmand generál.