Psychologové o sebevraždě matky Elišky (†20): Žena, která ztratila úplně vše. A narážela na odmítání

Blesk: Lenka Šimůnková při snaze dozvědět se o případu co nejvíce, působila dojmem, že je nesmírně silná.

Policejní psycholožka Ludmila Čírtková: „Veřejnost ji mohla vnímat jako hodně akční, ale její nitro bylo totálně zraněné. Odchodem dcery ztratila úplně všechno.“

Její aktivity šly mnohdy do prázdna, přesto se nevzdávala. Až doteď…

Čírtková: „Být takto aktivní je pokus alespoň trošku se vyrovnat s tím, co se stalo. Když dostávala určité limity, tak se zoufalství jen prohlubovalo. Můžeme mluvit i o ztrátě perspektiv a smyslu života, který vnímala úzce ve spojení se svou dcerou.“

Hodně jí vadilo, že poslanci či policie podle ní nedokázali pojmenovat chyby, které při zákroku podle některých vznikly. Jak důležité pro pozůstalého je mít co nejvíce informací, co mu přinášejí?

Čírtková: „Hlavně v prvním období po činu se často vyskytuje hledání viníka. Pozůstalí se ptají, kdo za to může, proč se to stalo. Jenže vraždy, zejména masové, jejichž tragické následky jsou nedozírné, nemají dobré vysvětlení, které by je učinilo pochopitelnějšími tak, abychom je mohli nějakým způsobem přijmout.“

Rodiče dalších obětí tak vytrvalí podle všeho nebyli. Jak si to vysvětlit?

Čírtková: „Reakce pozůstalých bývají různé. Fáze hledání viníka zpravidla časem ustupuje, protože ti lidé seznají, že to nikam dál už nevede. Jsou tací, kteří chtějí za tou událostí zavřít dveře. Pomáhá jim, když se nemusí stále setkávat s detaily o tom, jak to probíhalo.“

Kde se u jiných, tedy možná také u Eliščiny maminky, bere ta urputnost?

Čírtková: „Některé oběti či pozůstalí potřebují do detailu vědět, co se stalo, aby naopak mohli tragickou událost pustit, smířit se s ní. Ona ale zamrzla ve fázi, kterou většina pozůstalých projde, a posune se do dalších fází smutku a truchlení, po které se začíná otevírat hojení.“

Údajně odmítala pomoc pozůstalých po ostatních obětech. Jak si to vysvětlit?

Čírtková: „Je to příliš osobní a do hlavy jí nevidíme. Tou vehemencí a ulpíváním v jedné fázi se od ní ostatní vzdálili. Proč nechtěla využít pomoc, může mít různé důvody.“

Několikrát navštívila matku a sestru vraha. Je pro člověka v této situaci důležité poznat zázemí vraha, dozvědět se o něm co nejvíc? Mohou takové informace přinést úlevu?

Čírtková: „Tady lze jen spekulovat. Mohla hledat symbolické spojení s dcerou tím, že bude blízko osobám, které jsou nějakým způsobem do činu zapojeni.“

Existovala vůbec nějaká šance Eliščině mamince pomoci?

Čírtková: „Víme, že když se někdo rozhodne odejít ze světa a je toto rozhodnutí pevné, okolí mu v tom nedokáže zabránit. Vždy si nějakou skulinku najde.“

Ludmila Čírtková pracuje pro policii jako forenzní psycholožka.

Blesk: Co Lenka Šimůnková po vraždě dcery nejspíš prožívala?

Psychoterapeut Martin Pešek: „Každý člověk reaguje individuálně. V obecné rovině platí, že pozůstalí po nečekané ztrátě blízkého prožívají velké pocity smutku, lítosti, ale i zlosti, výčitek, obrovskou bezmoc a beznaděj. Právě pocit beznaděje mívá významnou souvislost s vlastními sebevražednými myšlenkami, kdy člověk už nevidí východisko. Stále narážela na odmítání, na nezohledňování jejího snažení, musela se cítit i bezmocně.“

Na rozdíl od jiných pozůstalých cílila svou akčnost na policii a politiky. Co to o ní říká?

Pešek: „Byla to z její strany přirozená a pochopitelná tendence narovnat tu velikou nespravedlnost, že nějaký člověk způsobil smrt jejího dítěte.“

Nechala se inspirovat filmem Tři billboardy kousek za Ebbingem, v němž matka zavražděné dívky oslovuje plakáty policii. Co tím mohla sledovat?

Pešek: „Viděl bych v tom především apel na společnost, která podle ní něco přehlíží. Byla to zpráva, vycházející z její zoufalosti a beznaděje, pro širokou veřejnost o tom, co se tu děje, co by mělo fungovat a z jejího pohledu nefunguje.“

Kdyby nebyl pachatel mrtev, probíhal by s ním soud. Mohla slyšet jeho vysvětlení, byl by potrestán. Zvýšilo by to její šanci na vyrovnání se se smrtí dcery?

Pešek: „Někteří lidé mají pocit, že když se zúčastní hlavního líčení, že se dočkají slov lítosti. Často to tak nebývá. Naopak kontakt s pachatelem je spíš zatěžuje. S klienty obvykle pracujeme na tom, ať se soudu neúčastní. Moc mě nenapadá, v čem by jí to mohlo pomoci.“

Martin Pešek se zabývá pomocí pozůstalým.

Blesk: Po celou dobu její akčnost, při snaze dozvědět se o případu co nejvíce, dělala dojem, že je nesmírně silná. Co ve skutečnosti mohla prožívat?

Sylvie Stretti, zakladatelka neziskové organizace Poradna Vigvam: „Myslím, že jsme hodně v rovině domněnek, kdy mohu vycházet ze zkušeností s prací s pozůstalými, kdy není neobvyklé, že truchlící lidé mohou působit jako silní, a přitom jsou velmi zranění, křehcí a vlastně i nepochopení. Pro některé aspekty života mohou nasadit hodně energie, především ve vztahu k lidem a věcem, ve kterých vidí smysl a zároveň jsou i velmi zranění.“

Hodně jí vadilo, že poslanci či policie nedokázali podle ní pojmenovat chyby, které při zákroku podle některých vznikly. Nespokojená byla i se závěry psychologického posudku. Jak důležité pro pozůstalého je mít co nejvíce informací, co mu přinášejí? Dceru už jí to vrátit nemohlo…

Stretti: „To je trochu odvěká otázka, pozůstalí prostě odpovědi na své otázky hledají s různou mírou intenzity i hloubky. Člověk chce porozumět či pochopit. Zároveň je důležité říci, že truchlení je velmi individuální. Protože nečekané, násilné úmrtí vcelku logicky v našem hledáčku života nemáme.“

Kdyby nebyl pachatel mrtev, probíhal by s ním soud a byl by potrestán, byla by větší šance, že tragédii zpracuje a vyrovná se se smrtí dcery?

Stretti: „Dalo by se opravdu předpokládat, že pokud je dopaden viník něčího úmrtí, že by mohla znovunalézt „pevnou půdu“. Jen si nemyslím, že je možné v této rovině říkat nějaké předpoklady, spíše bychom byli v rovině přání.“

Několikrát navštívila matku a sestru vraha. Proč je pro člověka v této situaci důležité poznat zázemí vraha, dozvědět se o něm, co nejvíc? Mohou takové informace přinést úlevu?

Stretti: „Ten pocit, že mi chybějí odpovědi, je nesnesitelný.“

„Vím, že mi to Elišku nevrátí, ale někdy si říkám, že by měl přijít někdo, kdo by řekl: Jako matka jste obstála a tady máte svou dceru zpátky.“ Co tento výrok o ní či jejím prožívání situace říká?

Stretti: „Že byla především milující matkou, která svou dceru bezvýhradně milovala a bez ní moc trpěla.“

Existovala vůbec nějaká šance této ženě pomoci? Eventuálně, co jí mohlo pomoci?

Stretti: „Nějaká šance a naděje být mohla, nevím, jakou všechnu pomoc a podporu dostala, ale zřejmě ona sama v tu chvíli žádnou neviděla. Přijde mi moc důležité vědět, kde všude mohu pomoc čerpat, když mi není dobře. K čemu slouží krizové linky, k čemu specializované poradny a k čemu psychoterapeutická, psychologická či psychiatrická péče a jaké jsou kontakty.“

 

Tragická střelba na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v prosinci 2023 má v podstatě další oběť, Na síti X to potvrdil ministr vnitra Vít Rakušan (STAN). 

„O víkendu si vzala život matka jedné z dívek, které zemřely při tragické střelbě na Filozofické fakultě. Událost, která před rokem a půl otřásla námi všemi, si tak vyžádala v podstatě další oběť. Je mi moc líto, že paní Šimůnkovou dovedl zármutek nad ztrátou dcery k tragickému činu. V únoru jsem s ní mluvil, bylo zjevné, že se s neštěstím nedokázala smířit, a nikdo se jí nemůže divit. Nabízenou odbornou pomoc bohužel odmítala,“ napsal Rakušan.

„Paní Šimůnková kladla smrt své dcery Elišky za vinu také mně a policii. Tohle nespravedlivé nařčení pro mě bylo a je bolestné, ale chápal jsem ho jako projev zoufalství matky, která přišla o dítě. Že to nařčení není oprávněné, potvrdila i následná šetření, od vnitřní inspekce policie přes GIBS až po sněmovní vyšetřovací komisi. Snaha hledat viníka tragédie jinde než v samotném vrahovi je falešná. Paní Šimůnkové to samozřejmě nezazlívám, tu k tomu vedlo trauma z nepředstavitelné ztráty, pro to mám pochopení,“ doplnil Rakušan.

Jihomoravští policisté totožnost ženy nepotvrdili, uvedli pouze, že na dně propasti Macocha našli v sobotu ženu bez známek života.

Po střelbě na FF UK 21. prosince 2023 zemřelo 14 studentů a pedagogů. 24letý pachatel, který podle policie o pár dní dříve zavraždil muže a dvouměsíční dítě v Klánovickém lese na okraji Prahy a v den střelby také svého otce ve středočeské Hostouni, spáchal sebevraždu.

Šimůnková ministra a šéfy policie vinila ze lží a chyb, podle ní mohli policisté střelbě zabránit. V červnu 2024 Sněmovna ustavila vyšetřovací komisi a uložila jí zmapovat tragickou událost, vyhodnotit efektivitu zásahu, případně dát podněty k lepšímu zvládání podobných událostí.

Komise letos v lednu v závěrečné zprávě oznámila, že nezjistila v postupu složek integrovaného záchranného systému při střelbě pochybení, která by ovlivnila skutkový děj události. Zjistila však nedostatky v operačním a taktickém řízení před střelbou. Zároveň doporučila změny ve vybavení policistů či zbraňové legislativě. Se závěrem komise nesouhlasili poslanci hnutí ANO, kteří vypracovali oponentní zprávu.