Myšlenky na sebevraždu trápí řadu trans lidí. Jenny: Brali mě za exota. Co jí pomohlo?

Na začátku každé tranzice je uvědomění si vlastní identity, které velmi často, pokud není společností potlačeno, přichází v ranném věku a tedy i dříve než rozvoj sexuality.  Komunikace s nejbližšími pakmůře představovat  těžký krok.. Pro Jenny Rinn byla velkou oporou její maminka, ve škole se však setkala i se šikanou.  

„Ve škole to nebylo jednoduché, co se týče učitelek, ty mi řekly, že se mnou nebude nikdo chtít navázat žádný pracovní poměr, když tam uvidí chlapa s dlouhýma vlasama a v šatech,“ vysvětluje Jenny s tím, že byla vnímána spíše jako nějaká kuriozita.

„Dokonce jsem byla poslána i ke školní psychiatričce, která mi řekla, že se nesmím divit, že jsem pro ty spolužáky něco jako exot a že přece jasné, že jsou zvídaví a budím v nich nějaký odpor,“ vzpomínala dívka, která přiznala, že se s reakcemi společnosti dodnes vyrovnává.  

Agáta Hanychová okomentovala kontroverzní Výměnu s trans ženou Domčou: Jsem proti tomu!

Sebevraždy, úzkosti a deprese

V komunitě trans lidí je toto bohužel poměrně častý jev. Až polovina se pokusí o sebevraždu a odborníci evidují znepokojivě vysokou míru depresí a úzkostných stavů.  „To je obrovské téma,“  přiznává šéf spolku Trans*parent.

„Myšlenky na sebevraždu jsou ve velkém procentu. Je to hodně o té bezvýchodnosti, kterou trans lidé cítí, že řešení té situace třeba není, že to tělo se nějakým způsobem vyvíjí tak, jak ti lidé nechtějí. Nejde tomu zabránit, když potom vidíte právě v médiích některé výroky, tak rozmýšlíte, jestli to vlastně chcete někomu říct a když nechcete, tak si to v sobě hodně dusíte, trápíte se tím a tohle všechno je stres, který zažíváte dnes a denně a musíte ho nějakým způsobem zpracovávat a u spousty lidí se to může právě projevit v té depresivitě, úzkostnosti a i v sebevražednosti,“ popsal Viktor Heumann, který zároveň působí jako poradce Národního ústavu duševního zdraví a přednáší  a školí učitele.

Důležité je podle Heumanna zvýšit respekt ve společnosti vůči trans lidem, otevřít toto téma a brát ho tak, že tady trans lidé jsou, byli tady odjakživa ve všech možných kulturách i historických obdobích, přijmout tento fakt a nesnažit se to potlačovat, protože to pak vede k těmto negativním jevům.

„Mně se to právě hodně dotklo, já chodím k psychiatrovi, mám diagnostikovanou úzkostnou poruchu a poruchu osobnosti," sdílela Jenny velmi otevřeně.

„Jak mě lidi nebrali, jak jsem furt měla pocit, že mě nebude mít nikdy rád, že jsem prostě špatná, pořád  mi to takhle dávali do hlavy,“ vzpomínala na dobu, kdy byla klukem, se 150 kilogramy, který se o sebe nestaral a nevážil si sám sebe.  Hlavní je podle Jenny přijmout sám sebe: „Přijmout to, že se stalo něco, za co ty nemůžeš a že tohle je cesta k tomu, aby si byl šťastný nebo šťastná a ne to, že ostatní mají pravdu, že si jenom nějaká zrůda, co se chce nechat změnit.“

Česko je jedna z mála zemí, která při úřední změně pohlaví vyžaduje kastraci. | ZDROJ: Trans*parent

Česko jako celosvětové unikum

Pro ty, kteří si chtějí změnit své úřední pohlaví, český právní systém vyžaduje povinnou kastraci, tedy odstranění vaječníků a vagíny nebo varlat.   První kroky tak vedou do ordinace sexuologa.

„My jsme celosvětové unikum, kdy toto řeší sexuologie, jinak ve světě  to řeší většinou v týmu více expertů, expertek, kde je to psychiatrie, psychologie, bývá tam ta sexuologie, endokrinologie a tak dále,“ uvedl Viktor Heumann a dodal, že odborníci, kteří toto téma umí správně uchytit, by se bohužel dali spočítat na prstech jedné ruky, jejich ordinace jsou přeplněné a čekací lhůty velmi dlouhé. Někteří sexuologové pak používají degradující testy a otázky, které zejména u nezletilých mohou způsobit i dlouholeté trauma.  

„To bylo něco naprosto příšerného. Já, když jsem prošla jednou takovou zkouškou, tak jsem z toho byla strašně deprimovaná a nešťastná a fakt jsem měla pocit, že jsem jenom nějaký úchyl.  Měla jsem chuť se ukončit a prostě v tom dál nepokračovat,“ popsala svou zkušenost u sexuologa Jenny.

„Já nemám problém s mými genitáliemi, s mojí potencí nebo mojí sexuální orientací, ale přesně takhle na to ten doktor nahlížel. Ptal se mě, při čem si dělám dobře, co mě vzrušuje, na co přitom myslím, jestli se o něco otírám a mně tehdy bylo 17 let a cítila jsem se strašně nepříjemně, když se mě na tohle ptal nějaký starý pán, bylo to úplně, jako když vás obtěžuje nějaký starý strejda.“

Jen malé procento trans lidí absolvuje náročnou sterilizaci | ZDROJ: Trans*parent

Až pětina operací s komplikacemi

Cesta tranzicí je individuální, ale ve většině případů několikaletá, do bodu kastrace a modelace pohlavních orgánů však dojde jen malé procento trans lidí. „Kdyby to šlo mávnutím kouzelného proutku, tak si vlastně drtivá většina trans lidí zvolí změnu pohlavních orgánů, ale ta cesta může být trnitá a ty komplikace jsou opravdu ve velkém procentu případů, ačkoliv se o tom moc nemluví. A když si řeknete, že vlastně žijete ve svém těle už řadu let, a pak najednou máte jít do něčeho, co má nejistý výsledek, můžou tam být komplikace, můžete ztratit nějakou citlivost a tak dále, tak si řeknete, že možná, když jste s tím tělem už nějakou dobu takhle žili, že to možná vydržíte a vlastně to vaše zdraví, které máte v ten moment, je pro vás přednější,“ vysvětlil Heumann s tím, že pro mnohé je hormonální terapie, která změní jedince v mnoha aspektech už dostatečnou proměnou.

Pokud máte psychické potíže, či jakékoliv trápení, obraťte se na odborníky. Bezprostřední pomoc v nouzi poskytne telefonická linka důvěry - v Praze funguje nonstop pražská linka důvěry (tel. č. 222 580 697), obrátit se lze i na linku bezpečí (tel. č. 800 155 155).  Obě jsou k dispozici 24 hodin denně.