18°C
Martina přežila útok kyselinou: Nemohla jsem rodině způsobit větší bolest, musela jsem bojovat!
Video se připravuje ...
V České republice je druhou ženou, která přežila brutální útok kyselinou. V listopadu to bude deset let, kdy se Martině z Plzně převrátil život o 180 stupňů. Po brutálním útoku bývalého přítele, který ji polil kyselinou, v nemocnici dlouho bojovala o život, oslepla. Znovu ale našla sílu vstát a jít dál. A nejen to, rozhodla se pomáhat druhým. O svém příběhu natočila dokument, který vznikal dlouhých devět let. Vypráví příběh plný traumat a bolesti. Nejen o dokumentu Moje nová Tvář promluvila exkluzivně v dnešním Epicentru.
Bylo to ráno, jako každé jiné, šla do práce, v okamžiku, kdy sedla do auta, se otevřely dveře a někdo ji polil. V ten moment netušila, o co jde, co se stalo, kdo to byl. Tak popisuje osudné ráno 18. listopadu roku 2013 dnes pětatřicetiletá Martina z Plzně.
„V první moment jsem sáhla po PET lahvi s vodou, kterou jsem měla v autě. Polila jsem si obličej. Úplně instinktivně, pak jsem si chtěla volat záchranku, ale už jsem neviděla na telefon, takže jsem vylezla z auta a začala jsem volat o pomoc,“ popsala Martina v dnešním Epicentru počátek boje o záchranu vlastního života.
Omluva nikdy nepřišla
V tu chvíli neměla sebemenší tušení, že na ni zaútočil bývalý přítel, se kterým se rozešla už v létě toho roku. Že šlo právě o něj, ji oznámili v nemocnici kriminalisté v průběhu vyšetřování. Podle jejích slov, ale už měla tušení, kdo jí ublížil.
„On se dozvěděl, že jsem si našla nového přítele a to ho strašně naštvalo, i když už jsme spolu nechodili. Dozvěděla jsem se že, si hledal na internetu útok polití kyselinou. Takže si to plánoval dopředu. Nechci mluvit za něj, proč něco takového udělal, proč to vymyslel,“ vzpomíná Martina.
Jan Dubský, Martinu polil 33% kyselinou sírovou. Útočníka policie zadržela až tři čtvrtě roku po činu. Dubský celou dobu vinu popíral. Ve valdické věznici si odpykává třiadvacetiletý výjimečný trest.
„On se vůbec nepokusil mě kontaktovat třeba přes rodinu nebo přes kohokoliv. Nezajímal se o to, jak jsem na tom. Čímž si, myslím, potvrdil, to, jak to vlastně bylo,“ uvedla Martina.
Do nemocnice jsem patřila, návrat domů byl těžký
Dlouhé měsíce v nemocnicích, náročné léčby, pochroumanou psychiku, beznaděj, nakonec vystřídala neutuchající touha se nevzdát, začít znovu.
„Měla jsem veliké štěstí, že jsem se mohla vrátit zpátky k rodičům, do mého dětského pokoje. Mamina se mnou zůstala doma, jezdila se mnou dvakrát denně na rehabilitace, po nemocnicích,“ říká s vděčností Martina a dodává, že pro celou její rodinu celá situace byla velmi náročná, jak po psychické stránce tak i po té fyzické. Velkou oporou ji byly i sestry a přátelé.
„Najednou jsem do úplně jiného světa, neviděla jsem, všechno pro mě bylo cizí, všechno pro mě bylo jiné, bála jsem se chodit ven, bála jsem se všech možných zvuků, než jsem se naučila trošku fungovat poslepu. Návrat z nemocnice byl pro mě snad ještě horší než pobyt v nemocnici,“ popisuje Martina své první dny po návratu z nemocnice.
Martina přiznává, že její vnitřní hněv na to co se stalo, v jaké je situaci nejvíce odnášela její maminka.se kterou byla 24 hodin denně. Dnes je jí neskonale vděčná, i když byly chvíle, kdy si potřebovaly od sebe odpočinout.
„Mám dvě sestry a ty mi byly také velikou oporou. Vždycky vymýšlely program, nebo přinesly kafe nebo jsme šly na procházku. K jedné sestře jsem jezdila na víkend na víkend, abych změnila prostředí, abychom si i s tou mámou od sebe trošku odpočinuly,“ prozradila Martina v Epicentru.
Moje nová Tvář
Martina začala znovu, naučila se žít život v temnotě. Začala znovu pracovat, udělala si masérský kurz.a začala se učit novým věcem. Sama dnes pomáchá lidem s podobným osudem, pomáhá seniorům a do škol jezdí na besedy. Dnes je vdaná, má malého syna a celý svůj příběh, který může být inspirací posláním pro jiné promítla na plátna kin. Dokument s názvem Moje nová Tvář bude mít premiéru 26.října.
Témata:
Související
