Psy darovaly, trestu se majitelky smečky z Hulic nevyhnou. Práci úřadů suplovali dobrovolníci
V domě plném nepořádku nahromadily Jarmila Šelbochová a její dcera Klára z Hulic na Benešovsku více než padesát psů. Nezvládaly je, na krmení neměly, vzdát se jich ale nechtěly. I když je nakonec dobrovolně darovaly, postihu se nevyhnou.
Lidé z okolí, které obtěžoval neustálý štěkot a zápach, upozornili na nezvládnutý chov inspektory Krajské veterinární správy. Ti přijeli neohlášeně, majitelka je ale ze začátku odmítala pustit dovnitř. Vstoupit na zahradu a do některých částí domu jim umožnila až po několika hodinách.
Bylo to týrání
Když veterináři psy prohlédli, konstatovali, že došlo k porušení zákona na ochranu zvířat proti týrání. Navrhli okamžitě odebrat 7 nejvíce zubožených psů a počet psů v tomto chovu snížit. „Bylo zřejmé, že majitelka tak velké množství zvířat nezvládá,“ uvedl tiskový mluvčí Státní veterinární správy Petr Majer s tím, že psi neměli rovnoměrné krmné dávky, nebyli socializovaní a neměli ani veterinární péči.
Úředníci nespěchali
Veterináři žádali, aby se na místo dostavil i zástupce Městského úřadu ve Vlašimi. Chtěli situaci posoudit společně, případně vydat rozhodnutí hned na místě, což by znamenalo okamžitý odběr psů. Nikdo z úřadu ale nedorazil. Na dotaz Blesk tlapek proč, vedoucí odboru životního prostředí Lenka Vopálka Melicharová uvedla, že jim to zákon nenařizuje. „V zákoně je jednoznačně napsáno, že se má úředník na místo dostavit až po obdržení protokolu ze Státní veterinární správy, nebo pokud ho na místo přivolá policie,“ uvedla s tím, že protokol od veterinářů dorazil za tři dny.
Neměli je kam dát
Úředníci prý v mezidobí sháněli místo pro odebrané psy. Ukázalo se, že není kam je všechny umístit a platit za ně se městu zřejmě také moc nechtělo. „Útulek, se kterým máme uzavřenu smlouvu, byl schopen vzít maximálně 25 psů a za každého psa bychom museli zaplatit osm až deset tisíc korun,“ řekla vedoucí.
Suplují práci úřadů
Kolik stojí péče o odebraná zubožená zvířata, ví dobře i zvířecí záchranáři, kteří se přesto nerozpakovali, s majitelkami se na místě domluvili a zubožené psy během jediného dne převzali na základě darovací smlouvy a rozdělili je do jednotlivých spolků a útulků. Teď je na své náklady léčí, socializují a časem jim budou hledat nové domovy. Opět, jako v mnoha jiných podobných kauzách ukázali, že jsou rychlejší a schopnější než stát, který je v případě rozhodování o týraných zvířatech často nepružný.
Vymohou sankci?
I když majitelky svou smečku darovaly dobrovolně, postihu se stejně nevyhnou. Podle zákona na ochranu zvířat proti týrání jim hrozí pokuta, úředníci už teď ale pochybují o její vymahatelnosti. „Správní řízení běží, s ohledem ale na intelekt chovatelů psů je řízení dosti složité, nehledě na vymahatelnost uložené sankce,“ řekla vedoucí.
Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.