7. listopad 1989: Vydáni na pospas číšníkovi

S kulturou stolování, pomineme- li ty opravdu luxusní podniky, kde našinec neměl ani na kafe, si mnozí vedoucí provozoven hlavu moc nelámali. Pogumovaný ubrus, který na hony smrděl od toho, jak ho uklízečka donekonečna utírala stejným zatuchlým hadrem, v lepším případě látkový umaštěný ubrus s olysalou květinkou. Číšníci, kteří bezostyšně »natáhli « hosta aspoň o desetikorunu, a to ještě v tom lepším případě. V tom horším ho dokonce ani neobsloužili. To bylo moc i na socialistického člověka. Jenže kde si postěžovat?

V době, kdy sice restaurace musely plnit plán, ale rozhodně na tom nebyly existenčně závislé, byly stesky lidí každému fuk. Pamatujete si knihu přání a stížností? Tak na tu už nevěřil nikdo. Takže československému strávníkovi nezbylo než se obrnit trpělivostí, překousnout tvrdý řízek i podměrečné pivo, řádně si přepočítat účtenku a z restaurace mohl odejít se ctí.

Možná i proto byly v daleko větší oblibě bufety a jídelny. Tam alespoň člověk věděl, že žádnou velkou noblesu očekávat nemůže. Na »stojáka« do sebe hodil buřta s cibulí a teplé pivo a byl rád, že se nemusí dívat na znuděného číšníka.

Pražská hospoda se vrací do 80. let

Pivo za 1,70 Kč a gothaj s cibulí za 4,40 Kč? Přesně takovou nabídku má hospoda U Dvou Hrabalů na pražském Žižkově. Do neděle to tu bude vypadat jako v roce 1980. Majitel Vladimír Máca si přisvojil roli nakvašeného a neochotného vedoucího provozovny, v lokále jsou omlácené stěny, na stolech plandají seprané ubrusy a na stěnách visí oznámení typu Soutěžíme o titul bojovníka socialistické práce nebo klíč na toaletu je ve výčepu. K tomu hrají hity 80. let. Každé dvě hodiny navíc do hospody zajdou dva příslušníci SNB a arogantně zkontrolují občanky hostů.

Nesympatický hostinský bude o víkendu čepovat podměrečné pivo za 1,70 Kčs. V popředí StBák | ČTK

Zítra čtěte: StB sledovala každý náš krok (Tento díl měl původně vyjít už dnes, ale kvůli aktuálnímu tématu jsme ho přesunuli na neděli)