Babiš je rodák z Bratislavy, pochází z rodiny Štefana Babiše, který většinu života pracoval jako vedoucí pracovník zahraničního obchodu a také působil jako obchodní přidělenec v československé misi při OSN v Ženevě. Díky zahraničnímu působení svého otce strávil Babiš část dětství ve Francii a ve Švýcarsku. Vysokoškolská studia absolvoval v Bratislavě.

Svoji profesní kariéru začínal jako referent v podniku zahraničního obchodu Chemapol v Bratislavě (později Petrimex), v letech 1985 až 1990 byl obchodním zástupcem v Maroku. V roce 1991 se do Československa vrátil a znovu působil v Petrimexu, tentokrát v manažerských funkcích, podílel se na založení české pobočky firmy, později přejmenované na Agrofert. V roce 1995 musel z Petrimexu odejít, pozice v Agrofertu si ale udržel. Postupně firmu ovládl a vybudoval z ní potravinářský, zemědělský, chemický a mediální holding, který patří k největším firmám v ČR.

Krycí jméno „Bureš“?

Babiš byl v letech 1980 až 1989 členem totalitní komunistické strany. Podle médií před vstupem do KSČ vedl v podniku základní organizaci Svazu socialistické mládeže (SSM), což byla mládežnická odnož KSČ.

Podle dokumentů slovenského Ústavu paměti národa (ÚPN) se Babiš v roce 1980 stal důvěrníkem Státní bezpečnosti (StB) a o dva roky později ho komunistická tajná policie získala ke spolupráci jako agenta s krycím jménem „Bureš“. Babiš vědomou spolupráci s StB vždy popíral a v roce 2012 podal žalobu na ÚPN, který na Slovensku spravuje archivní svazky po StB.

Žaloba zamítnuta

Slovenské nižší soudy mu nejprve daly za pravdu, po zásahu ústavního soudu ale Babišovu žalobu, že je evidován jako agent neoprávněně, zamítly. Babiš se prostřednictvím ústavní stížnosti snaží zvrátit rozhodnutí slovenských soudů. V listopadu 2019 ústavní soud jeho stížnosti v podstatné části vyhověl a rozhodl tak, že slovenské soudy se Babišovou kauzou budou muset znovu zabývat. V prosinci 2018 Babiš neuspěl s žalobou na Slovensko u Evropského soudu pro lidská práva.

Loni v červnu bratislavský krajský soud v obnoveném líčení zamítl Babišovu žalobu, že je neoprávněně veden v archivních svazcích někdejší StB jako agent. Soud svůj verdikt v souladu s dřívějším rozhodnutím ústavního soudu zdůvodnil tím, že žalovanou stranou nemá být slovenský Ústav paměti národa, ale slovenské ministerstvo vnitra. Loni v říjnu Babiš podal dovolání proti rozsudku ke slovenskému Nejvyššímu soudu.

Nevěrohodní svědci?

Podle dokumentů Babiše ke spolupráci s tajnou policií jako agenta získal nadporučík StB Július Šuman. Ten ale během líčení o Babišově žalobě u okresního soudu prohlásil, že tato informace není pravdivá a že Babiš k StB naverbován nebyl. Slovenský ústavní soud ve verdiktu z roku 2017 zpochybnil věrohodnost bývalých příslušníků StB, kteří u obecných soudů vypovídali ve prospěch Babiše a jejichž výpovědi byly tehdy považovány za klíčové.

Pavel: Babiš zneužívá funkci poslance. Zemanovi poděkoval za kompliment na knír

Na službu v armádě socialistického Československa se Petr Pavel připravoval od 14 let, kdy nastoupil po osmé třídě základní školy na vojenské gymnázium v Opavě. Pochází z vojenské rodiny, důstojníkem byl jeho otec i děd. Po maturitě v roce 1979 pokračoval ve studiu na Vysoké vojenské škole pozemního vojska ve Vyškově, v posledním ročníku podal přihlášku do komunistické strany, jejím členem se stal v roce 1985 po obvyklé dvouleté čekací lhůtě. „Bylo to rozhodnutí, na které s odstupem času a s tím, co vím dnes, rozhodně pyšný nejsem,“ řekl k tomu například v rozhovoru pro server Blesk.cz Pavel, který po listopadu 1989 podobně jako mnoho ostatních členů KSČ opustil.

Výcvik u vojenské rozvědky

Vstup do KSČ vnímal Pavel jako nezbytnou součást služby. „Alternativou bylo nebýt u výsadkářů, a tím pro mě u armády, ale to jsem nechtěl. Jiné prostředí jsem neznal, vyrostl jsem v něm a byl jsem v něm vychováván,“ popsal své rozhodování Pavel, jehož otec byl vysoký důstojník.

Koncem 80. let nastoupil do výcviku u vojenské rozvědky, kterou například historik Petr Blažek srovnává s StB, Petr Pavel má ale negativní lustrační osvědčení. „Tuhle svoji minulost jsem nikdy neskrýval, jednoznačně jsem se k tomu přihlásil a řekl, že to vnímám jako chybu. Ve prospěch demokracie jsem pracoval uplynulých více než 33 let, jsem připraven obětovat kvůli ní nejenom své pohodlí, ale i svůj život,“ řekl loni v srpnu týdeníku Respekt.

Koncem loňského listopadu se Pavel omluvil za svůj životopis z roku 1987, ve kterém popsal svůj loajální postoj k Sovětskému svazu i invazi vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968.

„Životopis jsem psal jako mladý voják, který politiku a režim bral jako danou věc a nutné zlo… Byla to chyba, kterou už nezměním. Invazi z roku 1968 samozřejmě odsuzuji,“ citoval server iDNES.cz Pavla, který se terčem asi nejostřejší kritiky stal loni na podzim zejména kvůli takzvanému „rozvědčickému“ kurzu. Pavel jej studoval mezi lety 1988 a 1991 na vojenské akademii v Brně a na Zpravodajském institutu při Zpravodajské správě Generálního štábu.

Žádný Bond, ale výsadkář

Loni v květnu Pavel na Twitteru napsal, že „nebyl žádný Bond, ale výsadkář průzkumník, který se plazil blátem, mrznul ve sněhu a připravoval se na vysazení v týlu nepřítele, aby hledal odpalovací zařízení nebo velitelská stanoviště“. Později uvedl, že se připravoval na dráhu vojenského diplomata. „Hovořit o tom, že jsem byl špionem, je nepochopení situace,“ řekl v červnu serveru Seznam Zprávy. „Věděl jsem, že jdu studovat kurz vojenského zpravodajství, jehož absolventi pak mohou vykonávat práci různého zaměření, stát se například zpravodajci pod krytím nebo i vojenskými diplomaty,“ uvedl také pro Deník N.

„Že by se z něj stal špion, byla jedna z možností. Rozhodně by ale byl legálním špionem, nikoliv nelegálem s cizí identitou. Působil by zřejmě v aparátu vojenského přidělence. A nedělal by asi nic jiného, než dělají vojenští atašé dodnes,“ uvedl k tomu loni v říjnu také pro Seznam Zprávy historik Jiří Fidler.

V kurzu zůstal Petr Pavel i po listopadu 1989 a po jeho dokončení nastoupil u vojenského zpravodajství, u kterého sloužil s přestávkami během působení v zahraničí do roku 1999. Věnoval se i vojenské diplomacii, byl zástupcem vojenského přidělence ČR v Belgii (1993 až 1994), později působil na velitelství NATO v nizozemském Brunssumu nebo byl zástupcem ČR na Vrchním velitelství spojeneckých vojsk v Evropě v Belgii.

Asistent bývalého vězně

Po listopadu 1989 působil Pavel mimo jiné jako asistent generála Radovana Procházky, bývalého vězně komunistického režimu. „... po revoluci budoval vojenské zpravodajství na nových demokratických základech. Kdybych byl člověkem, za jakého se mě snaží vykreslit Pavel Beneš (bývalý Pavlův spolužák z kurzu, který loni jeho působení ostře kritizoval, pozn. ČTK) a mnozí další urputníci, jeho důvěru bych určitě nezískal,“ uvedl loni na podzim na svém webu. Na jeho obranu se tehdy postavil například Procházkův syn Ondřej nebo Jan Dobrovský, syn porevolučního ministra obrany a kancléře Václava Havla Luboše Dobrovského.