Půvabná blondýna to zprvu neměla v Itálii lehké. Když třeba hledala v Římě podnájem, radši tvrdila, že je studentka – kdyby totiž přiznala, že je herečka ze Slovenska, domácí, kteří měli vůči krasavicím z východní Evropy předsudky, by ji měli za tanečnici u tyče a s jejím ubytováním by váhali.
Ani v herecké profesi se bez znalosti italštiny neprosazovala lehko - nejprve ztělesňovala ve filmech jen drobné postavy cizinek. Brzy však dostala zásadnější příležitost ve filmu Princ z Homburgu. Byla to role v italštině - přitom Barbora té době uměla italsky stále jen pár slov! Přesto to zvládla: „V národní knihovně v Bratislavě jsem si sehnala hru Heinricha von Kleista, která byla předlohou pro tento film. Pak jsem otevřela slovenský text hry, vedle toho jsem položila italský scénář. Přečetla jsem si, o čem to je – a pak jsem se tu italštinu prostě nabiflovala!“ Film dopadl dobře, dokonce reprezentoval Itálii v soutěži festivalu v Cannes.
Po úspěchu Prince z Homburgu začaly Barboře chodit nabídky na další role. Většinou si ale byly nepříjemně podobné - měla hrát slovanské prostitutky a narkomanky. „Takhle jsem se ale nechtěla zaškatulkovat, tak jsem to odmítala,“ říká Barbora a vysvětluje, že jí tato vybíravost vlastně nijak neuškodila – měla totiž alespoň čas se pořádně naučit italsky. Posléze se dostala k opravdu pěkným rolím. Za film Divačka dostala uznávanou cenu Modrý anděl, další italské ocenění obdržela za film Svaté srdce. Známá je dnes ovšem nejen v Itálii. Před časem si dokonce zahrála v mezinárodním projektu slavnou modní návrhářku Coco Chanel! O roli se dělila s americkou superhvězdou Shirley Mac Laine (Bára hrála Coco v mládí, Shirley ve stáří).
A jak to má Barbora v soukromém životě? Se svým partnerem Alessanrem Cassalem, profesí asistentem režie, si pořídili dvě holčičky Leu (12) a Anitu (11)! Mamince jako herečce obě fandí – vzhledem k tomu, že Barbora hraje hlavně složité psychologické postavy, nejradši mají stejně její jediný český film Nesmrtelná teta.