18°C
Pavel se narodil v Mariánských lázních, kde vystudoval střední hotelovou školu. Poté se přestěhoval do Prahy, kde se přes různé pozice vypracoval až na ředitele hotelu a ředitele hotelové sítě. „Jezdil jsem po republice a řídil jsem hotely jak v Čechách, tak i na Slovensku,“ sdělil Blesku. Tam na něj jeho nynější láska – víno – dýchla poprvé. V hotelech totiž mimo jiné tvořil i vinotéky.
„Naposledy jsem byl asi 5 let na Moravě, konkrétně v Mikulově. No a tam se mi tak zalíbilo, že jsem říkal, že bych si tu něco chtěl koupit,“ vzpomíná vinař z pražské Letné. Shodou okolností byl na prodej malý vinohrad se zděným vinným sklepem a vinařstvím poblíž Mikulova, které na podzim roku 2017 koupil. Monarcha vinařství Ritopeky tehdy začalo psát svou historii.
Vinařské začátky
Vinařství totiž koupil, ale dál se věnoval své původní práci. O vinohrad se mu většinu času staral zaměstnanec – původní majitel. Tak tomu bylo do konce předloňského roku, kdy se rozhodl šachovnici s českými a slovenskými hotely opustit. „Už jsem prostě chtěl mít klid, tak jsem se rozhodl, že si to budu dělat sám,“ vysvětlil. Vinařství se začal věnovat naplno, pořídil si traktor a začal se učit dělat práce, které s pěstováním a výrobou vína souvisejí.
O práci na vinohradu nebyla nouze od samého začátku, jelikož když Pavel vinohrad koupil, nikdo pořádně nevěděl, co tam roste. „My jsme všechnu tu révu vyklučili a vysadili jsme nový vinohrad,“ popisuje.
Následně si nechal udělat rozbor půdy a v roce 2019 na vinohrad vysadil burgundské odrůdy, ze kterých se vyrábí Rulandské modré, Rulandské bílé i Rulandské šedé. „Je to historická réva, která sem přišla už s Karlem IV.,“ doplňuje.
Postupně zvelebil jak samotný vinohrad, tak i přilehlé vinařství, kde vybudoval apartmán s koupelnou. Součástí vinohradu je i velký sklep s výrobnou vína a posezením. Veškeré toto bylo nezbytné vzít si na paškál.
Vinařem na plný úvazek
„Loni, když jsem tam začal sám dělat, tak se mnou začali už i komunikovat ti sousedi, pro které jsem byl vždycky Pražák. Teď když vidí, že už taky dělám sám, tak mě přijali mezi sebe,“ říká s pobavením v hlase.
„Všechno děláme ručně a snažíme se to dělat více méně ekologicky,“ popisuje. Na sklizeň je potřeba povolat celou rodinu, přičemž v osmi lidech to trvá dva dny. „Někdo sbírá, někdo ty sebrané hrozny v bednách vozí na traktoru do lisu mlýnku, který hrozny pomele a odstopkuje. Pomleté hrozny padají přímo. Lis to odstopkuje, semele, a pak to padá do sklepa, kde se to lisuje,“ vykresluje. „Někdo musí být u lisu, někdo na tom traktoru a někdo musí sbírat,“ doplňuje.
Na vinohradu je vysazeno přibližně 2 500 sazenic. „Jsme takové mikrovinařství,“ popisuje vinař. Letos na vinici sklidili druhou plnohodnotnou úrodu, přičemž je kladen důraz na kvalitu hroznů. „I při tom sběru je probíráme, a když je nějaký špatný, tak ho tam nedáváme,“ doplňuje.
Z jedné sklizně se vyrobí přibližně 3 000 litrů vína. Ačkoli sám má nejraději víno červené, vyrábí i vína bílá a růžová. „Já mám ten náš Merlot.“ Rád pil i vína z francouzského Bordó nebo australské Syrah. „Teď piju svoje,“ říká majitel vinařství s úsměvem.
„Líbí se mi tam, kde jsem“
Pěstování vinné révy a výroba vína není něco, co by se člověk naučil za rok. Pořád je co objevovat, co zkoušet, a jelikož je každý rok jiný, pokaždé se trochu mění i postup. „Člověk to musí dělat rád, a když něco udělá špatně, tak se poučit do příště,“ uvádí. „Učíme se a zkoušíme,“ doplňuje optimisticky
Rozšiřovat vinohrad se zatím nechystá. „Mně se líbí tam, kde jsem,“ uvedl. V rozhovoru pro Blesk uvedl, že v nejbližší době by chtěl naplno využít potenciál svého vinohradu. „Teď už bych to chtěl nabízet na degustace a na firemní akce,“ popsal svůj plán. „Nejlepší je to víno prodávat přímo ze sklepa,“ uzavírá sympatický vinař, který usiluje o to, aby jeho víno dostálo svému jménu. Tedy aby bylo vskutku královské, jak už monarchové bývají.
Vinobraní v Moravské Nové Vsi (2021) Zdeněk Matyáš
