22°C
Když se manželům Forgáčovým narodil syn Jozífek, začaly se u něj hned po narození projevovat vážné zdravotní potíže, avšak lékaři si s diagnózou nevěděli rady. Různé příznaky léčili lékaři na různých odděleních a rodina trávila čas povětšinou v nemocnici. Paliativní tým rodinu postupně připravoval na to, že chlapeček zemře, a nejhorší noční můry se pak skutečně naplnily.
Blesk Podcast: Pro umírající děti je i hodina důležitá, říkají manželé Vlčkovi. Darovali jim třetinu svého majetku Blesk
Páru se pak narodila další holčička – Anička, která byla od narození také nemocná. Díky genetické metodě, kam zařadili Jozífkův vzorek i vzorky obou rodičů, se u ní podařilo zjistit, o jaké onemocnění se jedná. Prognóza byla neúprosná: ani Anička se nedožije více než dvou let, dozvěděli se rodiče. Po půl roce v nemocnici si holčičku vzali do domácí péče, kde jim rok až do Aniččiny smrti velmi pomáhal hospic Cesta domů a jeho lékařka Katarína Vlčková, jež spolu s manželem založila Nadaci rodiny Vlčkových.
„Díky domácímu hospici Cesta domů, který byl této úžasné rodině v závěru života obou dětí oporou, jsem mohla poznat zejména Aničku. Za rok péče mě obdařila mnoha krásnými úsměvy,“ vzpomíná lékařka.
Na hrobě Aničky a Jozífka před časem vyklíčil malý kaštánek. Rodiče se ho rozhodli přesadit na pražskou Cibulku, kde Nadace rodiny Vlčkových právě buduje hospic pro rodiny, jež potkal stejně nemilosrdný osud jako Forgáčovy.
„Doufáme, že se mu bude na Cibulce dařit a stane se trvalou vzpomínkou na krátký a cenný život sourozenců, kteří přes všechnu bolest a nepřízeň osudu dali svým milujícím rodičům spoustu krásných chvil. Věříme, že plody kaštánku budou jednou dělat radost dětem a jeho stín bude v létě příjemným útočištěm pro kohokoli, kdo bude mít cestu kolem. Pro mě je tento kaštánek obzvlášť důležitý. Jsem opravdu z celého srdce vděčná, že může být na Cibulce. Připomíná mi život dětí, které jedno po druhém zemřely v láskyplné náruči svých rodičů,“ říká Katarína Vlčková.
A jak kaštánek vnímají rodiče Aničky a Jozífka?
Blesk: Jaké byly vaše pocity, když jste kaštánek na hrobě Aničky a Jozífka poprvé spatřili?
Maminka Šárka: Přesně si to již nepamatuji, ale vím, že nás zaujalo, že stromek vyklíčil v podstatě uprostřed hrobu. Hrobeček je v části hřbitova, kde je hodně stromů, a tak jsem se nepodivovala nad tím, že tam něco klíčí. Spíš bylo zajímavé to místo, kde se semínko uchytilo. Proto jsme ho tam nechali růst, abychom sledovali, co s ním bude.
Tatínek Jozef: Pak jsme si ale uvědomili, že se mu bez jakékoliv speciální péče hezky daří a že jednou z něho bude velký strom. Tak jsme uvažovali, co s ním dál. Věděli jsme, že tam zůstat nemůže.
Vnímáte to třeba jako nějaké znamení, symbol?
Jozef: Vnímal jsem kontrast. U našich dětí lidské schopnosti nestačily na jejich vyléčení. Na druhé straně bez jakéhokoliv lidského přičinění vyklíčil a roste strom jako symbol života. Ne všechno tedy máme ve svých rukou. Proto se nám zdálo, že zahrada usedlosti Cibulka bude vhodným místem pro kaštánek. Smutek a naděje se totiž umí potkat na jednom místě. A my máme zkušenost, že zařízení paliativní péče jsou taky takovými místy.
Šárka: Stromek jsme na hrobě objevili ještě za života naší dcerky. Chodili jsme s kočárkem na hřbitov zapálit svíčku synovi Jojkovi. Jakýmsi symbolem se stal asi až poté, co zemřela Anička. Vnímala jsem, jak je úžasné, že ten stromek roste a má potenciál dělat radost dál. Kaštánek je takovou nadějí do budoucna. Stal se pro mě symbolem toho, že svět se točí dál. Že svět neumřel. Stále se něco rodí, něco žije a svět je plný nádherného stvoření.
Proč jste se rozhodli obrátit právě na Nadaci rodiny Vlčkových a chtěli, aby kaštánek dále rostl na Cibulce?
Šárka: Že se stromek dostal právě na Cibulku, má pro nás i jinou symboliku. S Aničkou jsme byli totiž u Cibulky na malém výletě. Moc se nám tam líbilo, odpočali jsme si a užili jsme si krásný rodinný den. Je tam zřejmě dobrá energie. To, že paní doktorka Vlčková uvažuje o tomto místě jako o budoucím zařízení pro vážně nemocné děti, jsme tehdy ještě nevěděli. Byla jsem překvapená, když jsem pak po nějaké době četla, že manželé Vlčkovi usedlost Cibulka koupili. Potom, když Anička umřela, zůstala jsem i nadále s paní doktorkou Vlčkovou v určitém kontaktu, a proto jsme se s manželem jednoho dne rozhodli, že se zkusíme zeptat, zda by se jí kaštánek na Cibulku nehodil. S naším překvapením a k naší radosti nadšeně souhlasila.
